"Všechno je o psychice. A když vidíte, že se hra zvedá, tak si věříte a mančaft je úplně někde jinde, než když furt prohráváte," pochvaluje si vzedmutí svého týmu brněnský útočník Radek Dlouhý.
Naposledy jste vyhráli ve Vítkovicích, kde jste první třetinu prohráli 0:2. Kde se ve vás vzala síla na obrat?
Už v té první třetině jsme hráli dobrý hokej, ale bohužel jsme nedali góly, kdežto Vítkovice z minima šancí daly dva. To pro nás bylo stresující, ale řekli jsme si, že musíme hrát pořád stejný hokej a šance přijdou.
Mluvíte o dobrém hokeji, takže vaše tři výhry v řadě nejsou dílem náhody? Zvedli jste se i herně?
Určitě. Řekli jsme si, že musíme vycházet víc z obrany a snažit se hrát kompaktně ten systém, který nám trenéři řekli, a snažit se ho dodržovat. Myslím, že poslední tři zápasy se nám trochu daří a na hře je vidět, že už nejezdíme po ledě všichni všude a nikde, ale držíme si své posty. Z toho vychází šance, které se nám někdy i se štěstím daří proměňovat. A když se nám to nedaří, tak udržíme nulu vzadu, což je skvělé.
Jak velkou roli na vašem oživení mají trenéři Jeřábek s Lubinou? S nimi jste vyhráli tři ze čtyř zápasů.
Trenéři předtím taky měli nějakou vizi a systém, ale bohužel nám to nešlo. Každý trenér má své metody a se současnými trenéry máme zatím výbornou bilanci. Věřím, že to vydrží a budeme hrát takhle i dál.
Co nového Jeřábek s Lubinou do mužstva přinesli? Říká se o nich například, že jsou hodně impulzivní.
Impulzivní jsou, to samozřejmě, ale také víc rozebíráme herní situace na tréninku, víc nacvičujeme herní systémy, abychom je přenesli i do zápasu. Hodně se soustředíme na obranu, na střední pásmo a podobně. Tyto herní situace víc rozebíráme, víc mluvíme o tom, jak by to mělo vypadat.
Takže máte víc teorie?
Teorie je tam taky, rozebíráme zápasy na videu, kde kdo udělal nějakou chybu. Ale hlavně je tam hodně praxe na ledě, tam si to ukážeme a nacvičujeme to. Když jsou trenéři s něčím nespokojeni, tak situaci zastaví a řekneme si, kde by kdo měl být, kam by měl jet, kam by měla jít nahrávka. Takže je to teorie, která se hned přenáší do praxe na ledě.
Promítly se poslední úspěchy i do nálady v týmu?
Samozřejmě, že se to projeví. Je to znát i v soukromém životě, nálada doma je lepší, přítelkyně si trochu odpočine (smích). Každý z kluků teď má větší chuť do hokeje, je uvolněnější a víc si věří.
V čem konkrétně se ta vyšší sebedůvěra na ledě projeví?
V některých herních situacích, když si nevěříte, tak od sebe raději puk odpálíte nebo ho někam nahodíte. Ale když jste trochu psychicky v klidu, tak puk podržíte, dovolíte si kličku. Ta vám třeba vyjde, protože si věříte, a hned vám jde všechno líp. Když se vámdaří, tak roste sebevědomí, a když ještě k tomu vyhráváte, tak roste ještě víc.
Nemrzí vás trochu, že právě teď, když se vám daří nejvíc za celou sezonu, přišla reprezentační pauza?
Zrovna včera jsme se o tom s klukama bavili, že je to dost velká škoda. Když už se nám podařilo poslední tři zápasy odehrát tak, jak bychom si představovali, tak musíme na další zápas čekat deset dní. Ale potrénujeme a potom budeme muset hrát tak, jak jsme skončili ve Vítkovicích.
Řekněte upřímně: věřili jste pořád, že se ještě můžete chytit? Všichni hráči říkali, že ano, ale nepolevovala ve vás ta víra při samých porážkách?
V každém z nás to samozřejmě trochu bylo. I když jsme měli zápasy dobře rozehrané a pak jsme si je prohráli sami, tak se naše ztráta pořád prohlubovala. Ale my jsme si spíš nechtěli připouštět, že by se to nedalo dohnat. Když člověk něco chce a věří v to, tak se mu to povede. Takže jsme si řekli, že pořád musíme věřit, že se to obrátí, a že uděláme všechno pro to, abychom to bodové manko dohnali.
Vidíte už světlo na konci tunelu?
Pořád jsme poslední, ale malinké světlo tam určitě je. Musíme předvádět pořád ten stejný hokej jako v posledních třech zápasech a doufám, že se to světlo bude pořád přibližovat a zvětšovat.
