Ten rychlý přesun do Pardubic musel být dost hektický...
To tedy ano. V jedenáct večer jsem burcoval trenéra Lišku, aby mi dal klíče od šatny, kde jsem měl hokejové věci. Než jsem všechno sbalil, byla jedna. A ve čtyři už jsem vstával a nabral směr Pardubice. A v osm jsem zavolal koučovi, že jsem připravený trénovat a hrát.
Nebál jste se, že usnete za volnatem?
Ne, to ne. Jel jsem s mamkou, která seděla vedle mě a dávala pozor.
Byli se rodiče podívat i na váš debut ve dvacítkách na české půdě?
Myslím, že tu nikdo nebyl, protože mají dost práce. Ale úplně jistý si nejsem.
Odehrál jste s juniorskou reprezentací už přípravný turnaj ve Švédsku. Nepovedl se vám a v prvním zápase doma jste hned dal gól. Čím to je?
Těžko říct. Určitě nám víc vyhovuje domácí prostředí, i když diváků tentokrát moc nepřišlo, přece jenom jsme v Česku, je to blízko domů. A mě se zdálo, že mi v lajně s Hulvou ten švédský turnaj docela vyšel, jenže jako tým jsme všechno prohráli. Teď se mi zase dobře hrálo s Lukášem Krenželokem.
Jak vlastně vnímáte celý ten rozruch okolo Jiřího Hudlera a Jaroslava Holíka, který ho nechce vzít na šampionát dvacítek?
Já jsem hlavně rád, že jsem se sem dostal, i když jen jako náhradník. Snažím se na to nemyslet a podat maximální výkon, abych se zařadil do základního kádru.
Takže máte kvůli tomu, že jste náhradník, ještě vyšší motivaci?
Samozřejmě. Ale pokud hraju zápas, vždy se snažím ho hrát naplno.
