Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Navrátil: Jediné, čím se mohu živit, je hokej

23 2003
Brno - Svoji kariéru odstartoval v roce 1994 ziskem mistrovského titulu v Olomouci. Po devíti letech, naplněných stěhováním napříč republikou, je hokejový útočník Milan Navrátil zpátky doma. Prvoligová Kometa Brno si ho vybrala jako jednoho z mužů, kteří jí mají přinést lepší budoucnost. "Tahle šance mne láká," tvrdí.

"Pro Brno by mohlo být dobré, že dává dohromady mužstvo z kluků, kteří k němu mají vztah. Doufám, že mu pomůžeme," tvrdí hráč, zařazený na začátku sezony do první pětky.

Přitom říká: kdo z Brna kdy utekl, dobře udělal. "Někteří se tady zahrabali. Asi tady nebylo nic dobrého, když to s hokejem takhle dopadlo," říká bez obalu.

"Nyní doufám, že všechno v klubu bude fungovat. Že Kometa nepůjde stejnou cestou úpadku jako Žďár nad Sázavou, od kterého ligu koupila."

Je zajímavé sledovat pouť, po které Navrátil došel až na místo, ze kterého do světa jako junior vyrazil. Čtyři roky odehrál v Olomouci, kde vybojoval i mistrovský titul, vystřídal i další kluby: České Budějovice, Plzeň, Zlín, Karlovy Vary a Žďár nad Sázavou.

"Občas jsem si pustil pusu na špacír, řekl jsem třeba před plnou kabinou něco trenérovi, a už jsem se pakoval," vzpomíná Navrátil. Takhle například musel zmizet z Plzně. Už se dokonce zdálo, že hokej o tohoto hráče přijde. Ještě když hrál extraligu, ukončil Navrátil náhle kariéru.

Hledal si práci, načas se věnoval koním, ale později se vrátil na led.

"Došlo mi, že jediné, co umím tak obstojně, abych se tím mohl život, je hokej. O spoustě věcí jsem přemýšlel," přiznává, ale víc se nechce ke stinné stránce své kariéry vracet. "Kdysi jsem byl mladý kluk, který se dostal k hodně penězům, žil bezstarostně a užíval si. V posledních letech se snažím najít vnitřní harmonii, zajímal jsem se o jógu, a tyhle věci mi pomohly," říká.

V Českých Budějovicích se urazil na trenéra, že ho nenechal hrát tolik, kolik si představoval. Dnes, v devětadvaceti letech, odložený v první lize, o sobě tvrdí: "Musím makat víc než ostatní, abych byl vidět. Nechtěl bych trčet v průměru, vždycky se snažím dát něco navíc."

Po tréninku mu pod ramena padají řídnoucí blond vlasy a na rukou se chvějí mužné svaly. Umí dát ránu. Přitom v civilu je Navrátil mírný člověk. Občas se stane, že v lese, když vidí nepořádek, začne sbírat odhozené plastové láhve.

"Čas od času mi takhle rupne v bedně. Příroda je nádherná a já jsem nesvůj, když vidím, jak ji lidé kazí," špitne, jako kdyby říkal něco, co se nehodí. "To víte, kluci v kabině si to přečtou, článek vyvěsí na nástěnku a nebudu od nich mít pokoj," řekne a usměje se té představě.

V hokejovém světě je znovu rád. "Mohl bych doufat, že si mne někdo ještě všimne a vytáhne do extraligy. Ale když ne, svět se nezboří. Chtěl bych zkusit trénovat děti, začít se zajímat, co dál," tvrdí.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze