Už proto, že soupeř vyrovnal jen několik desítek vteřin předtím a po celé utkání vedoucí Vrchlabí tím zaskočil. Jenomže třiadvacetiletý bek zvolil jiné řešení. Na vlastní modré vzal puk, rozjel se s ním k brance soupeře, cestou obehrál tři protihráče a vystřelil.
Brankář Řehoř jeho střelu sice vyrazil, Koma se ale nedal a vyražený puk dotlačil za brankovou čáru.
Do konce šedesáté minuty zbývalo třináct vteřin, pro Vrchlabí to byl konečně vítězný gól.
"Prostě jsem si řekl, že za žádnou cenu nebudeme Jihlavě dávat body," komentoval Koma své rozhodnutí v závěru zápasu nečekaně zaútočit.
Soupeř se s tím ale nemohl smířit a dlouho protestoval. Proč?
Protože puk byl snad jen dva centimetry za brankovou čárou. A brankář ho navíc hned stáhl zpět, proto protestovali. Naštěstí to rozhodčí přesně viděl a po zápase to přiznal i jihlavský brankář.
Jak moc vás rozhodilo, že jste celé utkání vedli a na začátku poslední minuty Jihlava vyrovnala?
Takový je hokej. Celý zápas hrajete v pohodě a pak to přijde, navíc oni mají přesilovky, ze které ještě s odvolaným brankářem vyrovnali, dobré. Vyšlo jim to po teči.
Na bod jim to ale nestačilo, vy jste jim ještě stihl gól dát. Šli jste s tím na led?
Ani bych neřekl, že něco takového padlo. Do obrany jsem se postavil s Honzou Bendíkem, podívali se na sebe a ptali se, co teď po tom vyrovnání uděláme. Řekli jsme, že dáme gól. Tak jsme ho dali.
Způsobem, který není pro obránce běžný. Dal jste už někdy takový?
Chcete znát pravdu?
Jak jinak.
Nikdy. Ale teď jsem věděl, že je jen pár vteřin do konce, tak jsem se rozjel a vystřelil. Věřil jsem, že gól padne hned, ale brankář puk vyrazil, tak jsem ještě jel k brance a nějak jsem ho tam dotlačil.
Riziko, že puk ztratíte a dáte šanci soupeři, jste si nepřipouštěl?
Vždycky hraju tak, abychom vyhráli, nepřipouštěl jsem si, že puk ztratím.
Bylo z toho pro Vrchlabí znovu vítězství a už poněkolikáté velmi těsné. Čím to je, že dokážete takto vyrovnané zápasy většinou vyhrát?
Má to asi dva tři důvody. První je určitě v tom, že tady je výborná parta hráčů, kteří si rozumějí. Někteří už tady jsou dva tři roky a dobře se znají a na hřišti si vyhoví. Naše mužstvo vystupuje opravdu jako kolektiv.
A další důvody?
Dokážeme dodržet taktiku. Když trenér řekne, že se brání, tak se brání, když řekne, že budeme útočit, tak útočíme. Z toho si pak vytváříme tlak a jsme většinou schopni dát o gól víc než soupeř. A třetí je asi ten, že všichni hodně chtějí.
Takže ptát se, jak se cítíte ve Vrchlabí, kde jste poprvé, je asi zbytečné.
Myslím si, že z mého nadšení v tomto rozhovoru je to jasné. Navíc tady je výborné, že jsme schopní se z vítězství chvíli večer radovat, ale druhý den už se o tom nemluví a chystáme se na další utkání. Ano, vyhráli jsme, udělali jsme si radost, ale ráno už se díváme dál. A všichni v kabině to respektují.
Teď už tedy musíte přemýšlet o Berounu, který vás jako jeden z mála v této sezoně zatím porazil. Jak mu to oplatit?
Já jsem nehrál, ale vím od spoluhráčů, že měli dost šancí, které bohužel neproměnili. Snad to tentokrát bude lepší.
