A tak zbývá půl miliardy korun, které do hokeje přinášejí sponzoři. Pro srovnání: je to asi čtvrtina zisku automobilky Škoda, zdaleka největší firmy v zemi.
Je jasné, že majitelé nebo sponzoři, když už dávají do hokeje hromady peněz, za to také něco chtějí. V lepším případě se obchodníci spokojí s reklamou nebo společenskou prestiží, v horším případě zasahují do sportovního chodu klubu.
Dva profesionálně vedené kluby, Sparta a Třinec, problémy necítí. "Do sportovních věcí se nám nikdo neplete," říká sparťanský obchodní ředitel Luboš Koželuh.
V zásadě platí, že o mužstvu rozhodují trenéři, o reklamě obchodníci. To však jen do té doby, než přijdou porážky.
Potom začnou v klubech zvonit telefony. "Tak co s tím uděláte?" ptají se ti, kteří dávají peníze.
Tuhle situaci zná například obchodní ředitel třineckého týmu Petr Husička. "Hrajeme na šestém místě, což zdaleka neodpovídá plánům. Takže z oceláren samozřejmě chtějí vědět, jak to chceme zlepšit. Ale nemůžu si stěžovat, je to profesionální vztah. Oni dávají peníze a my se staráme o to ostatní." Svazový předseda Karel Gut si se sponzory užil, především na začátku roku 1997, kdy se národní mužstvo pod trenérem Luďkem Bukačem trápilo v krizi.
"Tlačili na mě s pomocí tisku, že výsledky neodpovídají penězům, které do toho dávají," vzpomíná Gut.
Možná i kvůli tomu trenér Bukač odstoupil. V extralize je to podobné: někdy i nevinné telefonáty a monotónní otázky "Co chcete dělat?" přimějí vedení klubu k radikální výměně kouče.
Jen v této sezoně muselo odejít šest trenérů ještě před Vánocemi.
V zákulisí se vyprávějí historky o klubech, kde bohatý majitel rozhoduje i o sestavě.
Trenér třeba přijde na trénink a diví se, kdo mu jezdí po ledě. O přestupech nebo výměnách se dozvěděl jako poslední. Takový extrém je ale spíše vzpomínkou na divoké začátky profesionální ligy. "Spousta lidí by chtělo do hokeje mluvit, ale aby někdo postavil mužstvo a trenér se šel jen postavit na střídačku, to se mi nezdá," tvrdí reprezentační asistent Josef Augusta. "Já bych k takovému týmu nešel." V klubech si ovšem zvykli konzultovat se sponzory změny v kádru. "Zavolám a řeknu pánové, mám možnost sehnat toho a toho hokejistu, co vy na to?" popisuje praxi třinecký ředitel Husička. "Poslední slovo mám ale já." Stejné pravidlo platí i ve Spartě. Když klub sehnal před sezonou Broše s Kratěnou, největší sponzoři to věděli první.
"Hned jsme jim to oznámili po telefonu," sdělil ředitel Koželuh.
Zásahy do sportovní sféry klubu mohou být i nepřímé.
Hlavní partneři Sparty, Raiffeisen a Adidas, si například přáli účast klubu v Evropské lize.
"Jsou to evropské značky, je to pro ně reklama," řekl Koželuh.
"Ale my bychom soutěž hráli stejně."
Je jasné, že majitelé nebo sponzoři, když už dávají do hokeje hromady peněz, za to také něco chtějí. V lepším případě se obchodníci spokojí s reklamou nebo společenskou prestiží, v horším případě zasahují do sportovního chodu klubu.
Dva profesionálně vedené kluby, Sparta a Třinec, problémy necítí. "Do sportovních věcí se nám nikdo neplete," říká sparťanský obchodní ředitel Luboš Koželuh.
V zásadě platí, že o mužstvu rozhodují trenéři, o reklamě obchodníci. To však jen do té doby, než přijdou porážky.
Potom začnou v klubech zvonit telefony. "Tak co s tím uděláte?" ptají se ti, kteří dávají peníze.
Tuhle situaci zná například obchodní ředitel třineckého týmu Petr Husička. "Hrajeme na šestém místě, což zdaleka neodpovídá plánům. Takže z oceláren samozřejmě chtějí vědět, jak to chceme zlepšit. Ale nemůžu si stěžovat, je to profesionální vztah. Oni dávají peníze a my se staráme o to ostatní." Svazový předseda Karel Gut si se sponzory užil, především na začátku roku 1997, kdy se národní mužstvo pod trenérem Luďkem Bukačem trápilo v krizi.
"Tlačili na mě s pomocí tisku, že výsledky neodpovídají penězům, které do toho dávají," vzpomíná Gut.
Možná i kvůli tomu trenér Bukač odstoupil. V extralize je to podobné: někdy i nevinné telefonáty a monotónní otázky "Co chcete dělat?" přimějí vedení klubu k radikální výměně kouče.
Jen v této sezoně muselo odejít šest trenérů ještě před Vánocemi.
V zákulisí se vyprávějí historky o klubech, kde bohatý majitel rozhoduje i o sestavě.
Trenér třeba přijde na trénink a diví se, kdo mu jezdí po ledě. O přestupech nebo výměnách se dozvěděl jako poslední. Takový extrém je ale spíše vzpomínkou na divoké začátky profesionální ligy. "Spousta lidí by chtělo do hokeje mluvit, ale aby někdo postavil mužstvo a trenér se šel jen postavit na střídačku, to se mi nezdá," tvrdí reprezentační asistent Josef Augusta. "Já bych k takovému týmu nešel." V klubech si ovšem zvykli konzultovat se sponzory změny v kádru. "Zavolám a řeknu pánové, mám možnost sehnat toho a toho hokejistu, co vy na to?" popisuje praxi třinecký ředitel Husička. "Poslední slovo mám ale já." Stejné pravidlo platí i ve Spartě. Když klub sehnal před sezonou Broše s Kratěnou, největší sponzoři to věděli první.
"Hned jsme jim to oznámili po telefonu," sdělil ředitel Koželuh.
Zásahy do sportovní sféry klubu mohou být i nepřímé.
Hlavní partneři Sparty, Raiffeisen a Adidas, si například přáli účast klubu v Evropské lize.
"Jsou to evropské značky, je to pro ně reklama," řekl Koželuh.
"Ale my bychom soutěž hráli stejně."
