„Většinu anket vyhrávají kluby, které mají největší fanouškovskou základnu. Proto mě náš úspěch překvapil,“ culí se Jan Czudek, viceprezident Ocelářů.
Triumf Třince byl navíc jednoznačný - získal téměř dvojnásobek hlasů než druhý Liberec. I z toho je poznat, že se ve Slezsku povedlo stvořit neobvyklý architektonický kousek.
Při pohledu zvenčí je dominantou obří znak klubu - hlava draka dštící oheň. Převažuje beton a sklo. Hala má sice menší kapacitu (5 200), pro region je však zcela dostačující. Atmosféru uvnitř dokresluje specificky teplé osvětlení.
Pro Třinec jde o obrovský skok kupředu, neboť ještě před čtyřmi lety hrál v omšelé plechárně, do níž se zub času zakousl hodně hluboko. Vzhledem k tomu, že klub patří v extralize k nejbohatším, to bylo hodně zvláštní spojení.
Proto se majitelé, kteří jsou spjatí s místními železárnami, rozhodli pro velkorysý projekt financovaný z vlastních kapes. Přesto (nebo právě proto) relativně levný - cena se vyšplhala jen na 700 milionů korun.
„Pamatuju, že jsme tu měli na prohlídce senátory a někteří se té částce divili. Speciálně ti brněnští říkali, že u nich mají za takové peníze jenom krytý bazén,“ vypráví tiskový mluvčí Radim Sajbot.
Třinecká aréna asi nejvíc udivuje logistikou a propracovaností celého systému směrem k hráčům A týmu. Z jejich pohledu je vše vymyšlené tak, že stačí z šatny udělat pokaždé pět kroků, abyste se dostali, kam potřebujete.
Z parkoviště je to pět kroků do civilní šatny, dalších pět do kabiny, odkud máte na dosah vše: vířivku, saunu, masážní stroje, společnou místnost, posilovnu nebo ledovou plochu.
Pod stropem obrovské kabiny na první pohled zaujme malý jumbotron podobný tomu, na který jsou fanoušci zvyklí nad ledem.
K čemu slouží?
Hypotetická představa: hraje se první třetina, videokouč, který pracuje pod stropem haly, si už střihá obrázky situací pro hlavního kouče, jenž poté o přestávce upozorní hráče na konkrétní chybu právě na kostce v kabině.
„Jediné, co tady chybí, je malé fotbalové hřiště. Ale to jsme si s klukama udělali v rolbovně. Je tu všechno. Máme veškeré zázemí, komfort je neskutečný. Člověk chodí do práce opravdu rád, protože je tu všechno a klub se stará,“ vypráví útočník Martin Adamský.
A jeho nadřízený, sportovní manažer Jan Peterek, přidává: „Když tu procházím s klukama z mé generace, tak říkají, že by odtud ani nemuseli odcházet domů.“
Při projektování arény se však kladl důraz i na další dva aspekty: aby diváci viděli perfektně z každého místa a cítili se skoro jako na ledové ploše a aby měli špičkový komfort sponzoři. „Ti musí vědět, že když přivedou na hokej potenciálního zákazníka, tak je smlouva téměř podepsaná,“ říká Czudek.
Který hokejový stadion v extralize je nejhezčí?
Proto nepřekvapí, že všech 22 skyboxů, které jsou rozdělené do dvou kategorií pro deset a patnáct lidí, je vyprodaných. Kromě nich existují dva opravdu velkorysé prostory. Jednomu se říká silver VIP a slouží pro největší sponzory klubu. Druhý se jmenuje gold VIP a patří samotným majitelům.
„V Česku už je několik moderních stadionů, ale tady se to posunulo zase o kousek dál. Vychytávají se mouchy a všechno je tu na vrcholné úrovni,“ popisuje Peterek. „Do spousty stadionů se investuje, opravují se, ale stejně to nikdy není ono,“ ví Adamský.
Třinecká aréna působí opravdu luxusně, je poznat, že se nešetřilo na materiálech (překvapivé možná je, že se při stavbě nevyužívaly ty z místních železáren, jenže ty do stavebního byznysu vůbec nevstupují - zaměřují se na automobilový průmysl a strojírenství). Majitelé kladli důraz, aby vypadal hezky. Aby se v něm všichni cítili dobře.
Vítězství v anketě je důkazem, že se to povedlo.
