Pro extraligové kanonýry je zjevením. Litvínov si jej vytáhl do elitní soutěže přesně před rokem z prvoligového Chomutova, ale září až teď. "Musel jsem se rozkoukat."
V Litvínově je doma. V černožlutých barvách jako mladík odchytal jeden zápas, jenže v konkurenci Orcta a Fraňka byl až třetím v řadě.
V roce 1998 mu trenér Kýhos nabídl angažmá v Chomutově. Kývl. Vypracoval se na nejlepšího brankáře první ligy. Chomutovští fanoušci mu vymysleli přezdívku Jarinátor. Když loni přestupoval do Litvínova, odcházel s luxusním průměrem 1,24 obdrženého gólu na zápas.
"Pro mě není překvapení, že je Jarina nejlepší i v extralize. Bylo otázkou času, kdy dostane šanci," míní trenér Kýhos. "Pro hokej dýchá, je strašně cílevědomý."
Ještě před reprezentační pauzou nosil Jarina modrou masku z Chomutova. Nyní si už nasazuje černožlutou helmu, na kterou si nechal namalovat kouřící komíny. Připomínají litvínovskou chemičku. "Jako že tady blafeme dráčky," pousmál se. "Oni se mi kvůli modré masce kluci v kabině smáli, že jsem srdcem ještě Chomutovák. Tak jsem udělal změnu."
Na ledě předvádí efektní kousky, domácí "kotel" často skanduje jeho jméno. Velmi dobře bruslí, v brance se proto dokáže bleskově přesunout. Umí předvídat. "A taky je pořád v pohotovosti, i když je hra na druhé straně. Nezůstane chvíli stát. V Chomutově jsem ho musel krotit, aby si občas i při hře odpočinul," řekl Kýhos.
Pořadí extraligových brankářů |
V přípravě zastínil zkušenějšího Maříka a až na jedinou výjimku ho v extralize do branky nepustil.
Povahou je Jarina spíš tichý, skromný. Spoluhráčům na ledě nenadává. "Sám to nemám rád." Cítí se ve formě. "Je založená na poctivém tréninku a na tom, že mám důvěru ostatních. Funguje to."
Číslo 33 při vzpomínkách na své začátky krásně mluví o svém dědovi, který ho v hokeji podporoval. "Říkal mi Králík," prozradil Jarina přezdívku, kterou dostal podle brankáře mistrů světa z roku 1985 Jiřího Králíka.
Jarinovým dědou je Jordanis Karagavrilidis starší, otec bývalého populárního obránce Litvínova. Ten je brankářovým strýcem.