„Ještě když jsem sám hrál, tak jsem věděl, že chci být pak koučem. Trénování je moje práce, koníček a současná životní náplň,“ říkal včera před odjezdem do Přerova.
Ve čtvrtek od 18 hodin se zase postaví za záda hokejistů Motoru a pokusí se je dovést ke třetí výhře ve čtvrtfinále prvoligového play-off s Přerovem.
Po dvou domácích zápasech vedete v sérii nad Přerovem 2:0. Jaké je vaše hodnocení?
Dvě výhry jsou pro nás určitě důležité. V žádném případě nemohl nikdo očekávat, že Přerov bude lehký soupeř. Byli rozběhnutí z předkola po těžké sérii s Prostějovem. Pro nás naopak ta čtrnáctidenní pauza po konci základní části nebyla příjemná.
Asi jste si hodně oddechli po tom, co tým vyhrál i druhé utkání?
Samozřejmě. Vstup do play-off, a navíc před domácím publikem je vždycky těžký. Očekávání jsou veliká. Hra sice v úvodu nebyla taková, jak jsme si představovali, ale důležité jsou body.
Mluvil jste o delší přestávce mezi základní částí a startem vyřazovací části. Hlavně v neděli se minimálně v první polovině utkání, kdy jste prohrávali už 0:3, hodně projevila.
Bylo to tak, vůbec jsme totiž nezachytili začátek zápasu. Při nás stáli asi všichni svatí, když jsme to otočili. Na druhou stranu mančaft ukázal velkou sílu a bojovnost. To je v této části soutěže hrozně důležité. Hokejové zkušenosti a dovednosti jsou na naší straně, ale když vám vypadne týmovost a obětavost, tak můžete mít zkušený kádr, jak chcete, ale to vám stejně nepomůže.
Druhý zápas byl už ve vaší režii. Jeho větší část jste vedli a Přerov začal přitvrzovat. Nepřipomínalo vám to chvílemi loňskou sérii se stejným soupeřem, která byla hodně vyostřená?
Neřekl bych. Vloni to bylo daleko horší. Pokud se hraje tvrdě, ale čistě, tak to k play-off patří. Může se stát, že také někdo ulítne, protože hrajete v emocích. Letos jsem žádný zákrok vyloženě za hranou pravidel neviděl. Zatím je série férová.
Neřešili jste například, že podáte k disciplinární komisi podnět k přezkoumání zákroku Jiřího Goiše na Žigu Pavlina. Vypadalo to dost hrozivě.
Abych řekl pravdu, tak ne. Nevraceli jsme se k tomu.
S týmem odjíždíte na Moravu už den před utkáním, tak vám to vyhovuje?
Ano. Nechceme nic podcenit, cesta do Přerova je dlouhá a může nás na ní potkat cokoliv. Je lepší, když se kluci na první zápas pořádně vyspí, i když ne doma. Chceme být maximálně připravení.
Jaký tam budete mít program?
Po příjezdu půjdeme na večeři a pak si vybalíme věci. V den zápasu budeme mít klasický rytmus. Po snídani bude rozbruslení, pak oběd s poledním klídkem. Potom už pomalu začne příprava na zápas. Je to stejné jako tady.
Sám jste říkal, že série bude náročná a dlouhá. Ale asi byste se nebránili tomu, kdyby skončila už v pátek, že?
Pořád si myslím, že čtvrtfinále dlouhé bude. Samozřejmě, že bych byl rád, kdybychom sérii ukončili co nejdříve. Ale nemůžeme začít přemýšlet už dopředu o konci. Před námi je teď třetí duel a ten chceme vyhrát.
Bude hrát Přerov jinak u sebe doma než v Budvar aréně?
Myslím si, že od nich to bude stejné jako v Budějovicích. Možná je divácká kulisa ještě více strhne, uvidíme.
Ale jsou to oni, kteří prohrávají 0:2 na zápasy, a budou tak pod tlakem. Navíc hrají doma.
Samozřejmě. Přerovští ztrácí dvě utkání. Počkáme, s jakou hrou přijdou, my se musíme držet té své.
Hodně při zápasech gestikulujete a prožíváte je. Máte někdy chuť na led ještě vyjet sám?
S tím se peru pořád. Kolikrát bych ještě sám rád na led skočil. Mám stále pocit, že klukům bych tam byl platnější než na lavičce. (směje se) Moje hráčská kariéra je ale pryč, takže se musím snažit předávat zkušenosti právě jako trenér.
Přibližně rok působíte u A-týmu, předtím jste trénoval juniorku. Je to odlišná práce?
Rozdíl to je velký, ale zase jak v čem. U chlapů jsou hráči zkušenější a určité věci jako trenér spíš upravujete. U juniorky hrajou ještě „janci“ a nejsou moc schopní celou sezonu nebo celý zápas udržet daný systém. Častěji dělají chyby, ale to chlapi dělají taky. I v extralize.
Jste asistentem trenérského matadora Antonína Stavjani. To je asi dobrá škola.
Obrovská. Navíc jsem měl veliké štěstí, když jsem začínal s trénováním, tak jsem byl u juniorky s Milanem Kupkou. A to je také fantastický trenér, který mi dal spoustu rad. S Tondou se dál učím každou minutou a každým dnem. Pro mě je skvělé, že jsem v začátcích potkal tyto dva chlapy. Je to obrovská výhoda do budoucna.
Je vidět, že vás trénování hodně baví. Dokážete myšlenky na hokej někdy i vypustit z hlavy?
Ne. Já to neumím, zvláště když teď hrajeme play-off a máme s Budějovicemi před sebou daný jeden cíl. Pořád se mi hlavou honí hokej, i když máme třeba půl dne volno.
I když jste doma?
Tam se mi už smějí. Koukám třeba jen tak do zdi několik minut a děti mi pak říkají: „Tati, ty už zase hraješ hokej, co?“ Oni vědí, že na práci myslím pořád, a já se to snažím odbourávat, ale moc mi to zatím nejde.
