Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Neměl jsem cíle, přiznává Čechmánek

Gólman Philadelphie Roman Čechmánek v akci - Jeden z excelentních zákroků Romana Čechmánka, který udržel v zápase s Detroitem desátou nulu v této sezoně. | foto: ČTK/AP

18 2001
Toronto - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ztlumil temperament, uvolnil se. Když odcházel do NHL, nestresoval se ambicemi. Možná proto se v první sezoně v týmu Philadelphia Flyers vyznamenal. "Nedával jsem si cíle, nechtěl jsem se prosadit tak moc jako ostatní," vysvětluje. "Lákalo mě zkusit, jestli na to mám. A chytal jsem jako doma." Podobně jako v české lize patřil k absolutní špičce, jen Dominik Hašek ho předehnal ve volbě o Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana. Přitom všechny čtyři vzájemné zápasy v základní části Čechmánek nad Haškem vyhrál.

Působil vyrovnaně, jen párkrát propadl. Jenže to se v ročníku přihodí každému.
Před pár lety ho mnozí v Česku považovali za nezvládnutelnou primadonu a labilní hvězdičku ze Vsetína. "I v NHL jsem se asi dvakrát rozčilil a na výkonu mi to nepřidalo," uznává.

Jakpak se vznětlivý "nervák" tak najednou změní v uvážlivého muže se sklonem k flegmatismu? Zmírnil se po olympiádě v Naganu, kde zblízka pozoroval Haška. Poznal, v čem se může zlepšit. Pracoval na fyzičce, o soustředění a rozptylování na ledě debatoval s  reprezentačním "parťákem" Dušanem Salfickým.

"Trochu je to věkem, už je mi třicet," tvrdí. "Taky se dívám kolem sebe a nesoustředím se jenom na svůj hokej. Jsem moudřejší než dřív. Manželka mi říká, že jsem někdy až moc velký pohodář."

V Torontu na slavnostním předávání cen NHL nastínil své myšlenkové zrání při čekání na vyhlášení: "Nežiju kvůli cenám, hlavní je být zdravý."

"Je mi jedno, když mi uteče prémie za zisk Vezina Trophy. Tady přece nejde o peníze."

"Nejdůležitější je, aby vyhrával tým. Pak je v mančaftu větší pohoda, hokej vás víc baví."

Mezi osobnostmi NHL se v torontském Air Canada Center pohyboval přirozeně. Provázen manželkou, hezkou blondýnou, povídal si s koučem Billem Barberem, který na něj ve Philadelphii vsadil a byl mu vděčný za probuzení mužstva po matném začátku. "Billy si mě tak trochu oblíbil," pravil Čechmánek. "Ani já na něj nemůžu říct nic špatného."

Do rozhovorů se vůbec nežene. Když musí, raději je vede v češtině. Ovšem místním reportérům se v Torontu nevyhýbal. "Stejně jim neuteču," poznamenal realisticky. "Nejdřív mi moc nefandili, ale já nepřišel dokazovat, že jsem lepší než tamten nebo tamten. Hrál jsem svoji hru, novináři uznali moje kvality a už se chovají jinak."

A opravdu. Časopis The Hockey News jej pasoval na nejlepšího brankáře sezony a sdružení zámořských žurnalistů ho v hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL zařadilo na čtvrté místo hned za Sakika, Lemieuxe a Jágra.

Čechmánek se ve Philadelphii blýskl nevídaně. Tenhle klub Evropany zpravidla bral s despektem. V sedmdesátých letech proslul jako tým "bouráků" a na téhle pověsti lpí dodnes. Flyers hbitě využili práva na prodloužení smlouvy s českým nováčkem a zavázali si ho na příští ročník. "Bude těžké navázat, druhá sezona bývá obtížnější," dostalo se mu poučení.

Teď se tím však Roman Čechmánek netrápí. S manželkou a dětmi vyrazil na dovolenou, hraje golf, odpočívá. A před médii dokonale utajil telefonní číslo.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze