Podzim 2005, NHL se právě probírala z roční hibernace.
Zámořská soutěž kurážně zavedla nová pravidla, její šéf Gary Bettman chtěl nabídnout divákům tuze atraktivní podívanou.
Povedlo se. Gólů padalo tolik, že pomalu bylo zbytečné zhasínat červené světlo za brankami.
Jaromír Jágr se trefil 54krát, magickou padesátku pokořili i Jonathan Cheechoo, Ilja Kovalčuk, Danny Heatley a Alexandr Ovečkin.
Za zápas bylo v průměru k vidění šest gólových oslav.
Takový ofenzivní karneval už NHL nikdy poté neviděla. Až do chvíle, kdy odstartoval současný, už sto první ročník slavné ligy.
Divoké přestřelky jsou zase na denním pořádku, nezřídka lze vidět skóre 5:4, případně 3:6. Už polovina klubů dokázala nejméně jednou vyprovodit soupeře sedmi přesnými zásahy.
Čím to? Zvětšily se snad brankové konstrukce, nebo opět zeštíhlila gólmanská výstroj? Co stojí za častějším skórováním?
„Myslím si, že přísnější posuzování sekání nám nabídlo na ledě o mnoho více volného prostoru. Když jste v palebné pozici, už se vám nestane, že dostanete sekeru přes ruce,“ tvrdí Taylor Hall, hvězda New Jersey.
Hall v rozhovoru pro USA Today přiznává, že nečekal, že bude mít nekompromisní výklad regulí takový vliv.
Možná nemá.
Útočný gejzír patrně odšpuntovaly také další faktory. Teorie se přitom různí, například Ryan Lambert ze známého blogu Puck Daddy píše o rozmělnění talentu v NHL příchodem 31. klubu - nováčka z Las Vegas.
Kvůli tomu prý dochází k více chybám a otevírají se gólové šance.
Jiní zase hovoří o tom, že kreativita už druhým rokem na zámořských stadionem poráží destrukci. Útok překonává obranu.
S přísnějším posuzováním sekání pochopitelně narostl počet přesilových her, které navrch kluby umí využívat nejlépe za posledních 27 let.
A pak je tu také další možné vysvětlení. NHL stále zrychluje a do prestižní soutěže se dere generace nesmírně šikovných a zároveň svižně bruslících hokejistů. Umí si vypracovat více šancí a suverénně je zakončují.
Řeč je o Austonu Matthewsovi, Connoru McDavidovi, Claytonu Kellerovi a desítkách dalších.
Na jejich hru je tuze libý pohled. Byť jsou i oči, které drzé zteče sebevědomých talentů nevidí rádi. Patří brankářům. Ti mají nejnižší úspěšnost zákroků od roku 2010. A nejde o to, že kolegům sráží renomé tápající Carey Price a jeho spoluhráč Antti Niemi, podle statistik nejděravější gólman v NHL.
To právě on byl u zmiňovaného říjnového debaklu Pittsburghu a spolu s Crosbym se stal smutným svědkem zrození nového trendu NHL.
