Varující počet 74 otřesů mozku zaznamenal výzkumný tým v sezoně 2000/2001. Ke smutnému rekordu se přiblížila i suma z poslední sezony, který uveřejnilo vedení NHL. Šedesát dva.
Ještě před několika lety přitom NHL registrovala mnohem menší počet podobných zranění, v sezoně 1995/96 jich bylo jen 17.
Právě v roce 2001 musel kvůli dlouhodobým bolestem hlavy ukončit kariéru obránce Petr Svoboda, střelec zlatého gólu z olympiády v Naganu. "V noci jsem nemohl spát, měl jsem závratě," říká dnes už hokejový agent.
Paul Kariya musel kvůli otřesu mozku vynechat olympiádu v roce 1998. Podobné potíže kanadského obra Erica Lindrose vedly New York Rangers k tomu, že do jeho smlouvy vměstnali podmínku týkající se počtu odehraných utkání. Pokud by ji Lindros nesplnil, inkasoval by o několik milionů dolarů méně. Ericův bratr Brett dokonce musel kvůli stejným problémům skončit s hokejem.
Rostoucí počet otřesů mozku má podle zmíněné studie několik příčin. Hráči jsou nejen rychlejší než dřív, ale i těžší. Průměrná váha jednoho hokejisty v NHL vzrostla za posledních deset let téměř o pět kilogramů.
Rozdíl je ale i v tom, že sportovci jsou si dnes mnohem víc vědomi nebezpečí, které je s otřesem mozku spojeno, a svědomitěji se svěřují do péče lékařů.
"Dřív otřesený hráč klidně skočil na led a řekl si, že to přejde. Dnes přistupují hokejsité ke svému zdraví zodpovědněji," řekl Richard Wennberg, jeden z autorů zprávy, která sledovala otřesy mozku v NHL od roku 1986 do roku 2001.
