O debutu v NHL
Sezonu jsem začal na farmě v Hershey. Sice trochu zklamaný, ale naštěstí jsem tam dlouho nepobyl. Prvnímu týmu se totiž nedařilo a tak zkusil změnu.
Jednou jsem po tréninku v Hershey šlapal na kole a najednou přišel asistent trenéra, ať prý jdu k němu do kanceláře, ze mi musí něco říct. Narychlo jsem se pak přesunul z Pensylvánie do New Yorku, kde Colorado zrovna hrálo. A v hotelu rovnou na pokoj k Joe Sakicovi. No, to bylo něco. Vůbec jsem najednou nevěděl, o čem se s ním mám bavit. Ale Joe je super, později mě dokonce pozval k sobě domů.
Než jsem poprvé vjížděl na led, byl jsem dost nervózní. Vždyť do svého úplně prvního zápasu v NHL jsem nastoupil proti New York Rangers ve slavné Madison Square Garden. A navíc mě rovnou šoupli do prvního útoku k Sakikovi a Milanu Hejdukovi proti formaci Erica Lindrose. Colorado takhle mladíky vždycky zkouší. Před pár lety se v náročných zápasech chytil vedle Sakika a Forsberga právě Hejduk a brzy se sám stal hvězdou.
Hned v prvním utkání jsem si připsal dvě asistence, den nato jsme hráli proti sousedním Islanders a já jsem poprvé skóroval a navíc dvakrát nahrával na gól. Takže po 2 zápasech jsem měl 5 bodů. Byl to neskutečný pocit, takový vstup do NHL jsem si nepředstavoval ani ve snu.
O úmorné dřině
Po vydařeném vstupu jsem ještě netušil, jak dlouho "nahoře" zůstanu. Nejdřív jsem si myslel, ze tady budu tak na týden, na tři zápasy, ale po těch výkonech jsem začal věřit, ze bych tady mohl jeste nějaký čas zůstat.
NHL, to je hlavně velká dřina. Až za pár týdnů jsem si stačil uvědomit: bože, jak moc my teď vlastně hrajeme. Skoro obden je zápas, když už máme nějaký ten den pauzu, tak ho stejně celý prospím. Myslel jsem, že si odpočinu při přestávce, která byla koncem ledna před utkáním hvězd. Chtěl jsem vyrazit na lyže do Aspenu. Jenže najednou za mnou přišli, že se mám spakovat a jet na těch pár dní zase na farmu. Já nadával.
Volno jsem měl až při olympijské pauze, to už mě naštěstí do Hershey znovu neposlali. Sedm dní bez hokeje, žádné zápasy, žádné tréninky. Skvěle jsem si ten týden užil.
V Denveru jsem se nejdřív nastěhoval do hotelového apartmánu k Vencovi Nedorostovi. Dohromady dvě ložnice, kuchyň a obývák. Až před vánocemi mi řekli, ať si najdu nějaké vlastní bydlení. A to v NHL znamená, že se mnou začali počítat do konce sezony.
Na svátky sem za mnou přiletěl táta s přítelkyní Petrou. Ta ale jen na pět dní, pak musela zpátky do Česka na zkoušky. V lednu se ale vrátila, byl jsem moc rád. Když tu není, tak se mi stýská po Čechách. Teď, když začal Stanley Cup, je tu znova, tak už nemám tolik času psát. Ale brzy napíšu něco o tom, jak probíhají naše zápasy v play off.
O Stanleyově výzvě
Základní část jsem ukončil se třiceti body za osmnáct gólů a dvanáct asistencí, což myslím na nováčka docela ujde. Hlavně těch osmnácti gólů si hodně cením. Celkem se nám dařilo jako týmu, musíme to ale potvrdit v play off. Začali jsme jako obhájci Stanleyova poháru, takže očekávání jsou veliká. Se San Jose to ale bude možná ještě těžší než první kolo s Los Angeles.
