Vedení hokejové Dukly Jihlava mělo zase jednou šťastnou ruku při výběru posily pro svůj prvoligový A-tým. Z extraligového Zlína si jihlavský klub zatím na měsíc půjčil na hostování čerstvě jednadvacetiletého útočníka Nicolase Werbika. A tomu změna evidentně prospěla.
„Jsem rád, že můžu být v Jihlavě. Že jsem dostal šanci ukázat, co ve mně je,“ pochvaluje si zlínský rodák, který uplynulé tři roky strávil v zámořských juniorských soutěžích.
Zdá se, že toho ve vás je docela dost. Sedm kanadských bodů v pěti zápasech, to je slušná vizitka...
S tím jsem určitě spokojený. Doufám, že to tak půjde i dál. Nebo že to bude ještě lepší a lepší.
Takže jste nebyl rozmrzelý, když vás Zlín poslal o soutěž níž?
Ne, beru to tak, že se tady můžu zlepšit a zvýšit si sebevědomí. A zatím to vychází perfektně. Vyhráváme a mně se navíc podařilo nasbírat i nějaké body.
Evidentně jste přinesl do Jihlavy štěstí. Od té doby, co oblékáte její dres, prohrála Dukla pouze jednou. V pondělí v Českých Budějovicích...
(usmívá se) Snad to takhle vydrží co nejdéle.
Porážku z jihu Čech jste napravili na domácím ledě v souboji s Prostějovem. Výsledek 8:2 vypadá hodně jednoznačně. Byl to skutečně tak snadný zápas?
Zdálo se nám, že byl Prostějov trochu ospalý, moc nebruslil, tudíž to pro nás byla docela lehká výhra.
7 kanadských bodů(2+5) v pěti zápasech posbíral útočník Nicolas Werbik v dresu prvoligové Dukly Jihlava. |
Jaký máte zatím ze svého nového angažmá pocit?
Dojmy jsou fajn, kluci v kabině super a trenéři taky. Všichni mě moc hezky přivítali. Každý mi podal ruku a představil se. Hned od prvního dne se tady cítím dobře.
Předchozí tři roky jste strávil v zámoří v juniorských soutěžích, co vás přimělo se vrátit?
Přišlo mi, že už jsem připravený hrát dospělácký hokej. A musím říct, že jsem rád, že jsem se k tomu odhodlal.
Byl to velký skok, přivykat najednou mužskému hokeji?
Je pravda, že dospělý hokej je hodně o zkušenostech. Hráči dělají daleko lepší rozhodnutí, i gólmani jsou kvalitnější. Pořád si zvykám, ale věřím, že to bude brzy úplně v pohodě.
Po Americe se vám nestýská?
Rozdílný život to je. Taky už jsem si zařídil hodiny angličtiny, abych nezapomněl to, co jsem se naučil. Řekl bych, že v Americe jsou lidi víc přátelštější, ale tohle je můj domov. Miluju to tady a jsem rád, že jsem zpátky.
Po návratu jste si pochvaloval, že vás tři roky v zámoří naučily samostatnosti. Jak to máte teď, zase jste najel na domácí režim?
Ve Zlíně jsem bydlel s rodiči, ale tady v Jihlavě jsem dostal byt a zase se tedy budu muset starat sám. Ovšem nevadí mi to.
Každopádně domácí strava od maminky má něco do sebe, nebo ne?
(směje se) Je pravda, že to mi vůbec nevadilo. Bylo pořád navařeno.
Hostování v Dukle máte zatím domluvené na měsíc, vadilo by vám hodně, kdyby se tahle vaše výpomoc proměnila v o něco delší výpomoc?
Určitě ne. Jihlava má super tým, který má velké ambice. Ale zatím opravdu nevím, jak to bude dál, soustředím se na to, co je teď.
V Dukle hrajete s jedenáctkou, je to vaše oblíbené číslo?
Ne, původně mi ji přiřadili jenom na jeden zápas, ale já s ní hned dal gól, a tak jsem si ji nechal. Zatím mi to číslo nosí úspěch.
Možná je to tím, že s ním v Jihlavě ještě nedávno hrával trojnásobný mistr světa Viktor Ujčík...
Možná taky. Ostatně s námi chodí v Jihlavě i na tréninky, což je fajn.
