„Fanoušci si tam hokej užívají, kdežto tady je padesát procent diváků za trenéry,“ porovnává publikum 29letý útočník Řezna neboli Regensburgu. Je tam za krále: ve 46 utkáních základní části a play-off nasázel 34 gólů a přidal 61 asistencí. Celkem úctyhodných 95 bodů!
To je obrovské číslo, že?
Já nikdy nebyl na osobní statistiky, ale jsem se sebou spokojený. I když vždycky můžu být lepší.
Hokejově vám zarputilý německý styl sedí?
Hokej je tam jiný. Jestli mám udělat srovnání, český hokej je o nějaké vyčůranosti, přemýšlení, o taktice, o systému. Hodně promakaný. V Německu, tedy aspoň v té oberlize, mi to přijde jako hurá hokej. Je spíš o obětavosti, o nadšení. Hokejisté tam chtějí víc pracovat. Když přijde hráč a dá žabku přes dvě hokejky, dívají se na to divně, protože oni si to nedovolí. Mají tam nepsaná pravidla, že obránci za červenou čárou musí nastřelit puk. Bojují, blokují střely. Nejde říct, co je kvalitnější. Pro mě osobně spíš česká liga.
Netrpěl jste vy jako známý hokejový hračička?
Nechci, aby to vyznělo namachrovaně, ale když člověk jde na led s třetí čtvrtou pětkou, nahrajete jim a můžete se jít vracet. Ne že by to bylo otravné, ale o nervy to je. Já měl ale štěstí, že jsem nastupoval s relativně dobrými hráči.
A co vyhlášení němečtí fanoušci? Chodí i na 3. ligu?
Byl jsem hodně překvapený. Když srovnám 3. ligu tam a 3. ligu tady... Návštěvnost je za hranicemi daleko vyšší. Lidi se umí víc vyhecovat, nefandí jen kotel, ale všichni. To je úžasné. Měli jsme průměr 2 700 na základní část a v play-off chodily až čtyři tisíce fandů. Koukal jsem jako blázen. A všude to bylo podobné. Tam to žije i v menších městech, přijde plný stadion. Byl jsem hodně nadšený. Vím, že v Německu je víc obyvatel, ale byl jsem se kouknout na fotbale a na 4. ligu přijde totálně naplněná aréna a fandí jak blázni.
Jiný svět?
Určitě. Oni si sport přijdou užít. Teď si hodně lidí poštvu proti sobě, ale 50 procent diváků v Česku jsou trenéři a pískají. Tam ne, i když tým prohrává, stále jedou.
Návrat do Česka tedy nehrozí?
Dobří holubi se vracejí, ne (smích)? Ale u mě to nehrozí, podepsal jsem smlouvu na další rok. Manželka tam má skvělou práci, já bych to v Řezně klidně dohrál. Nějakou hokejovou kariéru jsem hodil za hlavu, jsem realista, sny už nemám. Mám cíle s týmem, ne svoje osobní, na ty nekoukám. A když si v Německu svoji práci odvedete dobře, tak se vám odmění. Toho si hrozně vážím. Jágr asi bude válet až do pětapadesáti a já bych v Německu do tolika let klidně hrál taky (smích).
I díky péči manželky, když je lékařka? Dává vás po náročných zápasech dohromady?
To ne, ona je teď internistka, což je spíš pro starší lidi, když mají problémy s břichem, se srdcem. Musím říct, že doktoři tam a tady, ty podmínky jsou taky nesrovnatelné. Dělá to pro svoji budoucnost, já taky. Zdokonalím řeč, díky klukům z Kanady, co tam hrají, i angličtinu. Pro mě dobrá věc. A navíc v českých klubech se hráči točí a mění, člověk nikdy neví, na čem bude za dva tři roky. V Německu může hokejista plánovat. Já to dělám i pro svůj osobní klid a vážně bych se nebál tam kariéru dohrát. I když si myslím, že českému hokeji mám stále co nabídnout, o návratu momentálně neuvažuji.
Kolik hráčů ve 3. německé lize se hokejem živí?
V našem týmu jsou první dvě pětky profesionálové, třetí je složená z mladíků, kteří přišli z juniorů. Taky dostávají nějaké peníze. Ale jde o místní kluky, klub ušetří. Čtvrtá pětka už jsou poloprofesionálové, sem tam nepřijdou na trénink, protože jsou v práci, ale jezdí na všechny zápasy. Je obdivuhodné, jak to někteří zvládají. Od šesti rána do pěti odpoledne jsou v práci, pak letí na trénink a odvedou absolutně neskutečnou práci. Němci to prostě mají v sobě. Já osobně jako Čech bych hrozně naříkal, brečel, stěžoval si na všechno, ale oni tam jsou z toho nadšení.
Jaké má Řezno ambice?
Na začátku loňské sezony se říkalo, že chtějí hrát špici tabulky, a kdyby se to povedlo, tak postoupit. V průběhu sezony, když jsme udělali třicet výher v řadě, se zvětšily oči, s jídlem rostla chuť. Postoupit pak už chtěli. Což se nepovedlo. V semifinále jsme vypadli, zklamání. Ta liga úplně špatná není. Není to tak, že si puk dáte za bránu a projedete celé hřiště, to neexistuje. Myslím, že teď už nahoru budeme chtít.
Jak se vám tam žije?
Od klubu máme byt, ale na nic extra přes sezonu čas není. Já i žena máme rodiny v Písku, dvě a půl hodiny cesty. Stejně dlouho to trvá do Prahy, kde máme byt, i do Chomutova. Takže Řezno je ideální místo.
V Chomutově jste strávil čtyři sezony, přirostl vám k srdci?
Mám tam plno kamarádů a rád se vracím. Ne kvůli tréninku, připravuju se přes léto sám, vím, co mé tělo potřebuje. Ale do Chomutova jezdím na nějaké akce, co si budeme povídat, teď už to říct můžu (smích). Taky jsem si tam dělal technickou s autem. Na Čechy nezanevřu.
