"Je to pro mě velká výzva, protože nás čeká specifická sezona. Hraje se olympiáda se všemi hráči z NHL. Ale svou roli v mém rozhodování sehrála i řada jiných faktorů," říká Musil.
Které třeba?
Jestli mi to dovolí Edmonton, pro nějž pracuju jako skaut, a jestli budu schopný všechno zvládat. Ale nejdůležitější byla rodina. Všechno jsem probíral s manželkou a po zvážení jsme si řekli, že to zvládneme a že do toho půjdeme.
Láká vás Soči hodně?
Určitě. Být v kontaktu s takovými hráči, kteří se jeví jako možní aspiranti na nominaci, je velice atraktivní. Ale láká mě i ten pocit, že jsem u nároďáku. Vím, do čeho jdu, protože realizační tým je vlastně stejný jako před pěti lety. Na naši předchozí spolupráci vzpomínám rád, protože tam byly jenom pozitivní věci. Nejdu do ničeho neznámého. Jsem starší a možná v něčem zkušenější. Věřím, že můžu do týmu přinést něco, co bude potřebovat. Že mu mám co dát.
Budete taková prodloužená ruka hlavního kouče Hadamczika v zámoří. Myslíte, že je hodně důležité být neustále v kontaktu s hráči?
Já si myslím, že je to velice důležité. Nejenom být v kontaktu, ale také sledovat jejich výkonnost. Nemá si cenu nic namlouvat, ale většina hráčů na olympiádě bude právě z NHL. Budu sledovat nejenom fyzickou výkonnost, ale také psychickou. Času není tolik, aby se ten tým mohl připravovat postupně během celé sezony. Před olympiádou se to sjede a za pár hodin se nasadí brusle a jde se hrát. Ten kontakt bude muset být mnohem užší.
Máte v plánu jezdit po celých Státech a vidět všechny hráče?
Já cestuju hodně. Ještě není známé rozlosování nového ročníku NHL, ale samozřejmě budeme v kontaktu s Aloisem, s Pepou Palečkem i s manažerem reprezentace a budeme o všech variantách a možnostech diskutovat. Protože jsou zranění a další věci, které vám naruší plány. V tomhle to bude něco nového a něco, co je pro nás výzvou. Myslím, že to bude fungovat.
Sledoval jste mistrovství světa? A co jste říkal svému novému nadřízenému za poznatky?
Můžete to sledovat v televizi, ale něco jiného je, když jste přímo u toho. Když člověk viděl čtvrtfinále, tak si nemohl přát nic lepšího z hlediska fanouška. Jak vidíme, tak už i Švýcarsko patří do špičky. Hokej se vyrovnává, v současné době se nikdo nemůže brát na lehkou váhu. To je prostě ponaučení do olympijského turnaje. Nic nebude lehké. Švýcaři jdou nahoru a my musíme držet krok.
Kolikrát bývá hodně těžké poskládat tým z hvězd, aby fungoval a všechno sedělo. I v tomhle budete rádce?
Myslím, že tohle je otázka diskuse. Nejenom mezi námi trenéry, budeme se o tom bavit i s hráči. Podle toho si rozdělíme role v týmu.
Takže budete brát velký ohled na názor hráčů?
Samozřejmě. Hráči jsou ti, kteří jsou na ledě. Trenéři jsou na střídačce, aby to sladili a vyslali hráče do boje. Tam musí být správné chemické rozpoložení, aby všechno fungovalo. Nebude na to moc času. Čím líp do olympijského turnaje vstoupíme, tím by to mělo být jednodušší. Hráči musí vědět, co se od nic očekává.
