Vyrazil do Německa, aby naživo viděl vítězné čtvrtfinále proti Finsku. Pak už seděl doma v Kravařích a u televize sledoval, jak hokejová reprezentace, které už za pár dní bude šéfovat, kráčí za zlatem.
"Ten tým byl sebevědomý, odhodlaný a bojoval. Doslova a do písmene klobouk dolů před tím, co dokázal," říká Alois Hadamczik.
Muž, který už podruhé v kariéře přebírá od Vladimíra Růžičky národní tým ve chvíli, kdy slaví titul.
Mnoho lidí si řekne: Nebylo by pro vás lepší a snazší, kdyby ten tým na šampionátu neuspěl?
V žádném případě! Hokej není o tom, jestli já to budu mít těžší nebo ne. Je o tom, že každý chce vyhrát a každý to hraje pro lidi v republice. Já si nedal podmínku, že budu trénovat nároďák, jen když bude neúspěšný. Mám radost, že v týmu byla valná většina hráčů, které jsem trénoval. Jsem hrdý, že jsem měl s nimi trpělivost a oni vyrostli ve skvělé hráče, podívejte se na Rolinka, Čáslavu, Blaťáka nebo Hubáčka. Přicházím k týmu, který si sáhnul na maximum, ale zase přijdou hráči z NHL, kteří budou volní a budou chtít dokázat, že do mužstva patří, a potáhnou ho.
Tak co vám tedy jako novému kouči tento turnaj ukázal?
Že Vokoun řádil jako Hašek v Naganu. Tým byl na něm postavený a následně i na obranné hře. Hráči zjistili, že musí dobře bránit, chodili do protiútoku a začali vyhrávat na dva góly. To, co předvedl Vokoun, je něco výtečného.
A další postřehy?
Kluky z ligy nastartoval Jarda Jágr, když mluvil o omluvenkách hráčů z NHL. Najednou začali extrémně bojovat, a to ve fázi, kdy každý zápas hráli o život. A finále? Rusové byli kompletní, už nemohou být skoro lepší, a přeci je kluci porazili. Pro mě je výborný poznatek, že tým, který byl dole, byl kritizovaný, tak se z toho dokázal vyhrabat. To je famózní.
Mluvil jste o hráčích z NHL a omluvenkách. Jak vy jim chcete předcházet?
Nikdy to nesmí dojít do fáze, že trenér někoho prosí. Ale je třeba mít slušnost a pochopení, že ti kluci odehrají 82 zápasů v základní části, pak mají ještě play-off. Nebudu uražený, když mi řekne, že má takové a takové problémy. Nemůžu říct: Já tě teď chci a ty prostě přijedeš! Chci s hráči komunikovat, už v létě se s nimi potkám. Pak chci jet v únoru či březnu do Ameriky. Hráče z NHL budeme vždycky potřebovat. Tento tým vyhrál zlato, ale co si budeme povídat – nebýt Vokouna či Rozsívala, tak daleko by nedošel.
Zeptám se na konkrétní jména: oslovíte Vrbatu, Průchu či Hudlera, kteří se teď za Růžičky na reprezentaci vykašlali?
Začínám se všemi od začátku. Mně Vrbata odvedl skvělou práci v Québeku: hrál dobře a je to mladý kluk, který umí dát gól, a když se podřídí tomu, co nároďák potřebuje, tak není důvod, abych ho neoslovil. Nemám s těmi kluky problém. Víte, kolik lidí se pohádalo a tvrdilo, že spolu v životě nikdy nepromluví? A pak je za půl roku potkáte, jak sedí na kafi. A ani nemám právo někoho přehlížet. Český národ chce, aby tým byl co nejlepší: takže kdo bude potřebný, toho oslovím.
Co asistenti, už jste si je vybral?
Představu mám, ale nejdřív ji řeknu výkonnému výboru. Nebylo by fér, aby si to přečetli u vás.
Přesto se hodně mluví o tom, že současní maséři by měli pod vámi skončit. Je to pravda?
Nemůžu potvrdit žádného člena. Já tam nejsem od toho, abych někoho vyhazoval, někomu se mstil. Jestli tam budou nějaké změny, tak proto, že to vyžaduje situace. Chci pracovat s lidmi, které znám. Ale i na svazu mají nějakou představu. Musím respektovat přání předsedy či výkonného výboru. Nepřišel jsem totiž s tím, že mám patent na rozum.
