Sedmapadesátiletý kouč podepsal s Vítkovicemi smlouvu do konce sezony.
Když jste z extraligy před čtyřmi lety odcházel, říkal jste, že už se nikdy nevrátíte. Nebojíte se, že vám to teď bude někdo připomínat?
Však můžou. Taková situace nastala. Já se k tomu, co jsem říkal, hlásím, ale prostě život jde dál. Během tří a půl roku, co jsem byl pryč, se i názor mění.
K návratu jste si vybral Vítkovice. Přitom zájem o vás měly i jiné kluby, třeba Znojmo.
Těch nabídek jsem měl opravdu více, ale už o tom nechci mluvit. Vybral jsem si a je to za mnou.
V týmu tak budete mít i svého syna. Není to poprvé a už jste se vyjádřil, že to nepovažujete za šťastné řešení.
To byla také jedna z věcí, kterou jsme dlouho zvažovali. Jak s Františkem Černíkem, tak i se synem. Určité riziko to vždycky bude, ale myslím si, že hráči, kteří jsou ve vítkovickém kolektivu, jsou dost zkušení a doufejme, že to bude fungovat.
Nemáte tedy strach z toho, že vás bude někdo obviňovat, že synovi nadržujete?
Taková závist se vždycky objevuje, je to lidské. Ten problém může, ale nemusí nastat. Proto jsme to tak dlouho řešili.
Co jste vůbec řekl hráčům, když jste přišel poprvé do kabiny?
Neměl jsem dlouhý proslov, většina hráčů mě zná. Řekl jsem, že mi je líto, co se tady stalo, a že mužsto má větší potenciál, než se zatím ukazuje v tabulce.
Co říkáte kádru? Uvažujete o trejdech?
Zatím o výměnách neuvažuju, budu pracovat s tím kádrem, co tady je. Uvidíme, jak kluci budou hrát, uvidíme, jaká bude situace na trhu, kdo by nás mohl třeba posílit.
Poslední tři roky jste trénoval v Rusku. Naučil jste se tam něco nového?
Určitě. Když jsem pracoval v Jaroslavli, tak tam měli všechno propracované do takových detailů, o jakých se mi ani nesnilo. Nejdříve jsem si říkal, že to přehánějí, ale pak jsem si uvědomil, že je to profesionální sport, že to hokeji pomáhá. Uvědomil jsem si, že i maličkosti jsou důležité.
Budete na nich trvat i ve Vítkovicích?
Mám svůj řád, mám rád třeba dochvilnost. Záleží mi na tom, aby všechno běželo, jak má. Když má něco být v půl, tak to musí být v půl a ne v půl a pět minut. Mám rád, když se na nikoho nečeká. Myslím si, že atmosféra v kabině se dělá z takových maličkostí. Když se totiž začnou porušovat, tak se pak poruší všechno. Poruší se disciplína, poruší se soudržnost a mančaft nemůže nic dokázat.
Teď navíc musíte v kádru pracovat i s hvězdami z NHL.
Na jedné straně je to přínos pro diváky i pro kluby samotné. Na druhou stranu ale v extralize ubylo obětavosti. Tihle hráči vám těžko spadnou do střely, chtějí hrát všechno na krásu. Ne všechny kluby se dočkaly toho, co očekávaly.
