Pořizoval jsem reportáž z utkání Sparta - Pardubice. Reportér našeho brněnského oddělení Petr Sopoušek pracoval na zápase Znojmo - Slavia. Během utkání jsme si průběžně oznamovali sled událostí s ohledem na souboj Marka Urama a Patrika Martince v tabulce produktivity. Martinec si připsal dvě prokazatelné asistence, tu druhou v čase 58:07. Uram přihrál podle zprávy ze Znojma na první gól Orlů, při druhém nebyl na ledě. Oba jsme natáčeli rozhovory – já s Patrikem Martincem, Petr Sopoušek s Markem Uramem, který opravil hned první otázku novinářů: "Na první gól jsem nepřihrál, rozhodčí to asi spletli, druhá asistence patří Pavlu Kumstátovi." Na druhou branku nepřišla řeč. Nikoho nenapadlo, že by Uram mohl být dopsán jako druhý nahrávač na vítěznou branku v prodloužení.
Druhý den jsme se sháněli po jediném dokumentu, podle kterého se počítají góly, přihrávky a další údaje. Zjistili jsme, že oficiální zápis o utkání ve Znojmě byl nejméně dvakrát, ale spíše třikrát opravován.
1. verze: výsledek 1:1, v zabíleném políčku střelce první branky dopsáno č. 79 Marek Uram,
v kolonce druhých přihrávek je č. 79 zapsáno i u druhé branky.
2. verze: opravený výsledek na 2:1, zápis branek beze změn, Uram stále 1+1.
3. verze: výsledek 2:1, nadpis OPRAVA! 1 BRANKA. U prvního gólu Orlů je znovu zabílen už před tím opravený údaj a jako střelec nyní figuruje hráč č. 40 Karel Plášek, č. 79 Marek Uram přesunut do kolonky druhých asistentů.
Záběry brněnského štábu České televize prokázaly, že na první gól přihráli Pucher a Kumstát, při druhém byli na ledě Kumstát, Heš, Kaňkovský a Milan Procházka. Uram v utkání nebodoval a zároveň nepodlehl vypjaté atmosféře dramatického souboje o největší individuální trofej českého hokeje (která se mimochodem momentálně ztratila). Znojemský hráč se zachoval v kritické chvíli čestně – a zaslouží si Cenu fair play. Už proto, že aféra ho poškodila víc než skutečného vítěze.
Bylo mi od začátku jasné, že použití záběrů České televize jako důkazu povede mnoho fanoušků k podezření: pražská Redakce sportu nadržuje pražské Spartě. Napíšu tedy znovu: nefandím žádnému českému klubu, záleží mi na výsledcích a úrovní celé soutěže. Taková je pozice žurnalisty, který hokej chápe profesně jinak než fanoušek, funkcionář nebo hráč. Každý rok před play off to při nějaké příležitosti opakuji. Zapomeňte na mýtus fandění. Zjevný podvod bychom zveřejnili, i kdyby ho provedl můj jediný oblíbený klub, Montreal Canadiens.
Je mi jasné, že připisování přihrávek se nestalo poprvé v úterý 6. února 2001. Všechna utkání samozřejmě nezkontrolujeme, není to naše povinnost, ani nemáme šanci - nezbývá než věřit zápisům o utkání. Děláme pouze jednu výjimku: v rámci prezentace vítěze mám možnost prohlédnout si souhrn všech bodů, kterých dosáhl vítěz. Za posledních pět let, co tuto kontrolu provádím, nepřekročily sporné druhé a první asistence nejproduktivnějších hráčů počet 3-5 za celou sezonu (s výjimkou 96/97) - a vyskytly se u všech vítězů od roku 1996.
Patrik Martinec měl v této sezoně podle našich záběrů 3 sporné přihrávky. Pro srovnání: Marek Uram 11 - z toho 5 v posledních kolech. Příklad: v utkání 50. kola Sparta-Kladno (5:1) škrtli Martincovi původně nahlášenou přihrávku na gól. Stejný den v Plzni byla Uramovi připsána přihrávka na gól Holíka - přestože se prokazatelně nedotkl puku. Záběry České televize jsou opět k dispozici.
Upřímně napsáno, nevím, jak by se měly údaje v zápisu o utkání, zejména kolonky přihrávek, kontrolovat. Zadat tuto práci videorozhodčímu nemá smysl: záběry dvou kamer, které má v budce k dispozici, ukazují výsek brankoviště shora a branku z boku, tedy velmi malou část obranného pásma. Podle těchto záběrů nelze určit nahrávače u 90 procenta branek. Zůstávají dvě možnosti: delegát utkání by mohl upravit zápis podle klubového videa, v nepřehledných situacích jsme ochotni znovu poskytnout televizní záběry.
Nejvíce mohou pomoci hráči samotní. Nakonec si myslím, že Marek Uram přece jen obohatil sebe a celou extraligu. Má čisté svědomí a předvedl v nejvypjatější ze všech situací, že se nepachtí po vítězství za každou cenu.
