"Objevil se totiž nečekaný problém s vízy," prozradil 25letý jihlavský rodák. "Musely se měnit z turistického na pracovní a klub chtěl, abych si tuhle změnu zaplatil sám. To jsem ale odmítl," dodal bek, který před svým odletem odehrál tři zápasy v dresu prvoligové Dukly.
Na kolik by vás hrazení pracovního víza vyšlo?
I s letenkami na nějakých šedesát nebo sedmdesát tisíc. A to by se mi fakt nevyplatilo. V podstatě bych byl v mínusu. Tak jsem si řekl, že raději pojedu domů.
Copak nebylo dopředu jasné, z jakého konta se tato situace bude hradit?
Ono to bylo trošku jinak. Já věděl, že se budou muset moje návštěvnická víza měnit na pracovní. Jenže původně to nemělo být tolik. Prostě jsem dostal jiný druh víz, než se předpokládalo. Problém nebyl ve změně, ta by byla hotova do měsíce, šlo čistě jen o peníze.
Jinými slovy – domácí obránci byli pro klub ekonomicky výhodnější?
Přesně tak. Za ně nemuseli platit nic. Ani žádná víza, ani letenky. Na jednu stranu to chápu. Kdybych byl já manažerem klubu, tak bych to asi udělal stejně. Ale z mého pohledu je to prostě ztracený čas. Teď bude těžké něco hledat.
Zahrál jste si za Rapid City alespoň v jednom utkání?
Ve dvou. A strávil tam celý kemp. Myslím, že zápasy se mi docela povedly, připsal jsme si dvě asistence. I hodnocení trenérů bylo pozitivní. Po hokejové stránce šlo všechno super, o to víc mě mrzí, že to nakonec nedopadlo.
A jiný klub ze zámořské CHL o vás zájem neprojevil?
Ale jo, dokonce tři. Jenže ani jim se nechtělo platit nějakých pět tisíc dolarů navíc. Hráčů je tam spousta a většina hraje za nějaké čtyři stovky týdně. Pro ně jsem byl jednoduše moc drahý.
Ono to skoro vypadá, že váš odjezd do Ameriky byl jen trochu nákladnější cestou za nákupy...
Tak se to určitě říct nedá. Trénovali jsme dvakrát denně, takže času na nějaké nakupování moc nebylo. Samozřejmě jsem si prohlédl město, podíval jsem se na prezidenty, které tam mají vysekané do skály. Je to jejich národní památka. Ale jinak jsem byl hlavně na ledě a věřil, že budu hrát hokej.
Jak na váš náhlý návrat reagovala rodina?
Byla překvapena. Já totiž nikomu neřekl, že se vracím. Prostě jsem najednou zaklepal na dveře. A musím říct, že byli všichni docela v šoku (směje se).
Třeba počítali, že vaši postel někomu na rok pronajmou a vy jste jim tím brzkým návratem udělal čáru přes rozpočet...
(směje se) Ne, to ne, vypadali, že mají radost. Pro ně to byl příjemný šok, pro mě už méně.
A co teď? Už máte představu, kde zakotvíte?
Měl bych mít jasno do konce týdne. Dostal jsem nějaké nabídky z první ligy, já sám se ozval vedení Dukly a jednám taky se třemi extraligovými kluby. Jenomže tam to vypadá spíš na nějakou měsíční zkoušku. A já nevím, jestli mám chuť do něčeho takového jít. Mohl by to být pro mě jen další ztracený měsíc.
Před odjezdem jste se nechal slyšet, že pokud byste měl hrát první ligu, tak jenom v Dukle Jihlava. Pořád to platí?
Určitě bych jí dal přednost. S Patrikem Augustou (sportovní manažer klubu – pozn. red.) jsme předběžně domluveni. Teda abych to uvedl na pravou míru. Pokud mi Dukla nabídne částku, která by se alespoň trochu blížila podmínkám, co mi slibují z těch dalších tří prvoligových klubů, tak dám určitě přednost jí.
Jinak půjdete klidně i do jakéhokoliv jiného prvoligového týmu?
Ale jen pokud by měl být ten rozdíl opravdu hodně velký. Řeknu to na rovinu – já už potřebuji začít vydělávat! Ještě jsem v téhle sezoně nevydělal ani korunu. Přitom jsem měl dost velké výdaje, už třeba jenom za letenky. Takže ano, v případě nutnosti bych se rozhodoval podle peněz.
Mluvil jste o předběžné dohodě s Duklou, znamená to, že s ní už trénujete?
Ne. Za prvé jsem doma teprve čtvrtý den a za druhé jsem nechtěl. Pokud není jisté, že za ni budu skutečně hrát, tak mi to přijde nevhodné. Byl jsem se jenom sklouznout s jihlavskými juniory.
Nelitujete svého rozhodnutí odjet do Ameriky?
To zase ne. Jasně, je to ztracený čas, ale nelituji. Beru to jako zkušenost, ze které se můžu jenom poučit. Takové věci se stávají. Zase si na druhou stranu můžu říct, že jsem to aspoň zkusil. Nikdo přece nemohl vědět, že to dopadne takhle.
Každopádně do dalšího zahraničního angažmá už se vám nechtělo...
Určitě jsem o tom uvažoval, jenomže všude v Evropě mají kvóty na cizince, které jsou v tuhle dobu už vesměs naplněné. A já nechci zase jen vyčkávat. Uvidím, jak dopadne jednání s extraligovými kluby, pak se rozhodnu.
Můžete prozradit, o které kluby z nejvyšší domácí soutěže se konkrétně jedná?
Není to nic tajného, ale přeci jen bych si to zatím nechal pro sebe. Ale znovu opakuji, je možné, že nakonec skončím v Jihlavě. Pořád platí, že k ní mám velmi blízko. A navíc trenéři v Dukle už vědí, co ode mě můžou čekat.
