Jak se vám líbily nedělní a pondělní oslavy titulu?
Nejprve jsme po finálovém utkání se Slovenskem slavili v noci v Rusku. Když jsme pak přiletěli do Prahy, dočkali jsme se nádherného přivítání. Zatím jsem to viděl dvakrát v televizi po Naganu a loňském šampionátu v Norsku, ale člověk to musí zažít, sedět v tom autobuse. Ale přiznám se, že už jsem se také těšil domů na manželku, takže jsem brzy odjel.
Kde sledovala finále vaše rodina?
Táta ve své oblíbené restauraci v Praze na Žižkově, maminka v televizi. Dřív mě můj bratr Jan, hokejbalový reprezentant, popichoval, že už má bronz z mistrovství světa. V pondělí jsme šli spolu na večeři, a tak jsem mu řekl, že mě tím trochu vyhecoval.
Do Ruska jste cestoval jako sedmý obránce, ale nakonec jste od druhého zápasu s Japonskem hrál pravidelně.
Už před mistrovstvím jsem říkal, že když bude mužstvo na šampionátu šlapat, holt to odsedím na střídačce. Nakonec jsem ale rád, že jsem si zahrál, sledovat naše zápasy, to bych byl hodně nervózní.
Hned proti Japonsku jste dal gól, pak druhý Slovákům v úvodním vzájemném zápase. Schoval jste si puk na památku?
Bohužel ne. Nějak jsem si na to v tu chvíli nevzpomněl. Na můj vkus jsem se ale až moc rozstřílel, zvláště když je mým úkolem bránit. Ale přiznám se, ve zlato jsem nedoufal.
Přišla na mužstvo během mistrovství nějaká krize?
Žádná velká. Pouze každý zápas v play off byl v určité chvíli kritičtější, třeba jako úvod s Lotyšskem nebo když Kanada brzy vyrovnala. Osobně jsem měl největší obavy, když ve finále Slováci dali během dvou minut dva góly a snížili na rozdíl branky.
Líbilo se vám v Rusku?
Vůbec to tam nebylo špatné, hotel dobrý, strava také. Jsem rád, že s námi jel kuchař z Litvínova, jídlo bylo pestřejší. Rusové po neúspěchu svého Týmu snů moc hokejem nežili, ale ti, kteří na stadion chodili, přáli titul nejvíce nám. Podle nich jsme předváděli nejhezčí hokej.
Už před turnajem v Petrohradu jste se upsal finskému IFK Helsinky. Nelitujete, nemohla po šampionátu stoupnout vaše cena?
Jsem spokojený, smlouvu mám dobrou a na dva roky. Do zámořské NHL navíc žádné kontakty nemám, vůbec nejsem draftovaný. Když mi bylo osmnáct, hrál jsem ještě ve Slovanu Ústí za juniory.
