Pracuje v bufetu na zimním stadionu v Moravských Budějovicích a do toho je ještě zaměstnán u podnikatele, který má firmu s kartonáží. Denně vstává v pět ráno a pracuje až do pozdního večera. Ne náhodou tak vždy uvítá bývalý skvělý útočník Dukly Jihlava Oldřich Válek, když může přijít na jiné myšlenky při jiné činnosti. O víkendu přijal společně s dalšími legendami jihlavského hokeje nabídku od Kladna, které si v rámci oslav 90. výročí založení klubu pozvalo slavné hráče Dukly.
Nejprve nastoupili v retro dresech současní prvoligoví profesionálové, poté legendy. Mezi nimi i Válek. „Ale ani mě to nebolelo. Sem tam jdu na led, takže to nebylo hrozné. Jen je to na mě už docela rychlé s některými mladšími.“
Jak jste si užil návrat na led?
Pěkné od Kladeňáků, že si na výročí pozvali zrovna Duklu Jihlava. Je to gesto, kterého si vážím. I když jsme nebyli úplně největší rivalové, tak zápasy proti nim byly kvalitní. Jsem tedy fakt rád, že jsme to byli zrovna my, kteří s nimi teď hráli. Pro nás starší už to s některými mladšími bylo rychlejší, ale stejně jsem si to užil.
S kým jste se rád potkal po dlouhé době?
Já většinou jezdím se starým nároďákem, tak tam Milana Nového či Frantu Kaberleho vídám. Ale dlouho jsem třeba neviděl Honzu Nelibu či Frantu Větrovce, on teda nehrál. Po iks letech při té konfrontaci na ledě to bylo až parodické, že jsme všichni pomalejší a už měli nadvládu mladší.
Máte společnou historku?
Samozřejmě s Frantou Větrovcem a Honzou Nelibou. Já byl útočník, oni obránci. Byli jsme velcí rivalové, nikdo nechtěl dát nic zadarmo. Ne že bychom se mlátili, ale šli jsme po sobě. To je spíš taková vzpomínka, no. S Honzou Nelibou jsme byli jak dva kohouti, a když skončil zápas, podali jsme si ruce. On je super člověk v osobním životě, ale na ledě byl blázen, stejně jako já.
A o čem jste se v sobotu bavili?
Spíš jsme se bavili o hokeji a co ti mladí...
To by mě zajímal váš názor na současný hokej.
Je to rychlé. Viděl jsem před tím zápasem legend utkání první ligy mezi Kladnem a Jihlavou a hráč musí být fakt hodně rychlý, aby si něco mohl dovolit, udělat si pár kliček, natož pak zakončit. Hokej šel dopředu. I když nevím, jak to vypadalo, když jsme byli mladí my, ale asi je to rychlejší.
Myslíte si, že dnes byste se neprosadil jako tenkrát?
Já nevím, je to už snad třicet let zpátky, co jsem hrál ligu, takže to bylo asi zase trochu jinačí. Je pravda, že když jsem hrál třeba proti Frantovi Černíkovi, tak mi říkal: Kdo se s tebou má honit? A to byl Franta rychlý. Takže nevím.
V poslední době osobnosti velmi kritizují, že nerostou talentovaní hokejisté. Jaký je váš názor?
V dnešní době je všechno o penězích. Kdyby byla tahle situace v sedmdesátých letech, tak jsem já osobně hokej nikdy nehrál, protože mě živila akorát babička. Určitě bychom na to neměli, abych platil tisíce za to, že vůbec mohu jít na led. To máte výstroj, cestování... Vůbec si to nedovedu představit. Tenkrát jsem se bavil s Jardou Jágrem a on taky říkal, že je malá základna. Ale tam je důležité říct, proč je malá základna.
Kladenský klub slaví výročí. Do utkání s Jihlavou nastoupily oba týmy v retro dresech.
Protože nejsou finance?
Ano. Lidé na to zkrátka nemají. Dnes je to bohužel sport bohatých a velký prim hrají právě rodiče dětí, kteří mají peníze. Třeba pro ty, kteří mají dojíždět, je to hrozné. Já to vidím podle sebe, protože mám čtrnáctiletého kluka, který dojíždí z Moravských Budějovic do Třebíče. Všechno si musí platit a je to opravdu velký náklad. Čili kvůli tomu je úmrtnost talentů tak velká. Že to rodiče nejsou schopní ufinancovat. Možná od dorostu nějakou výstroj dostanou, ale s hokejem začínají třeba ve druhé třídě, děti rostou, takže na každou sezonu nová výstroj. A to drtivá většina rodičů nevydrží.
Jak tuhle situaci řešit?
Já souhlasím s Jardou Holíkem. Říkal, že se naši hráči dost přeplácí. Kdyby se každému hráči stáhla smlouva třeba o dvacet až třicet tisíc měsíčně, tak by šlo do mládeže daleko víc peněz a kluby by mohly ty malé děti zásobovat výstrojí. Aspoň tak jim ulevit. A ne to, co se děje teď. Potom by možná situace byla jiná, nebylo by mladých talentů třeba dvacet procent, ale rovnou šedesát. Teď z těch dvaceti procent, kteří hrají, někteří odpadnou, protože to nevydrží. Zůstane pět procent. A z těch pěti procent je ještě stále malá pravděpodobnost, že se dostanou třeba do extraligy, případně do zahraničí... Nevím, no. Třeba to tak není, třeba si páni, kteří u toho jsou, myslí něco jiného. Ale já mám takový názor.
Pokoušel jste se tuhle myšlenku někdy prosadit?
Já ne, v žádném případě. To je spíš taková moje domněnka, protože vidím, jak to je.
Mluvil jste o synovi. Roste z něj hokejista?
Můj syn je bohužel dlouhodobě zraněný, takže musel prozatím skončit. Teď se těší, že znovu bude hrát. Ale uvidíme. Je taky otázka, jestli já na to budu mít.
Čemu se teď věnujete, pohybujete se ještě v hokeji?
Ne, nepohybuji. Já jsem na zimním stadionu v Moravských Budějovicích v bufetu a pak ještě dělám pro místního podnikatele, který má firmu s kartonáží. Ne že bych si přes zimu stěžoval, ale je to časový zápřah. Přeci jen každý den vstávám v pět ráno a jsem tady do noci. Je to náročné, ale jsem rád, že jsem v bufetu.
Co říkáte na výsledky Dukly Jihlava, která je nyní osmá a zatím nehraje podle představ?
Úplně extra to není, no. Letos se jim bohužel tak nedaří. Mysleli si, že to bude lepší. Hlavně aby se dostali do play-off, tam je to zas úplně jiná liga, tam mohou překvapit. Třeba teď na ně padla deka. Když se pár zápasů prohraje, tak je to vždycky složité.
