Když spustí svůj typický výrazný smích, je Martina Faltera plná kabina. „Brutální pecka,“ mrkne gólman Branislav Konrád, Falterův bývalý spoluhráč a od této sezony také svěřenec. „Marťas je super.“
I díky tomu, jak sedmatřicetiletý trenér brankářů dokáže vyladit do pohody o čtyři roky mladšího slovenského olympionika, hokejová Olomouc senzačně postoupila z předkola přes silnou Plzeň 3:0 na zápasy a dnes (17.00) se pokusí v honosné O2 areně v prvním čtvrtfinále zaskočit i Spartu, vítěze základní části. Mimochodem, také za ni sympaťák Falter chytal. Ale postupně.
Branislav Konrád vám udělal radost, jak čapal s Plzní, což?
On mi dělá radost celý rok a teď se jen ukázalo, co v něm máme. Bylo to podpořené hrou celého týmu.
Zatímco hokejová veřejnost byla v šoku, hádám, že vy tolik ne.
Určitě jsem věřil víc než veřejnost. I proto, že nebýt trestu Ondruška v prvních zápasech play off, poprvé jsme v sezoně byli v kompletní sestavě. Síla v mužstvu jednoznačně je. A když se podíváte na naše výsledky, není náhoda, že jsme venku schopní vyhrát nad silným soupeřem na jeden dva góly. Nestalo se to jednou. Bylo to před koncem základní části v Brně i na Spartě.
V čem je síla Konráda?
To si už každý za těch šest let, co tady chytá, udělal obrázek sám. Pořád je nejlepším slovenským brankářem. Nerad bych vyzdvihoval jeho silné stránky, ale nemyslím si, že řeknu nějaké tajemství, když povím vyrovnanost výkonů.
Průzkum mezi hokejisty: nejhorší zimák je v Olomouci, nejlepší O2 arena |
Takže silná hlava?
Vypovídá to o tom, že hlavu má fajn.
Patří k vyšším gólmanům. Jsou centimetry velkou výhodou?
Jednoznačně. Výška brankáře je velice důležitá. Když se podíváte na gólmany NHL, tak se to potvrzuje.
Byl to se 182 centimetry váš limit v kariéře?
Nemyslím si, že to byl limit. Kdybych měl šest čísel navíc, měl bych to jednodušší, ale doba byla jiná, menších brankářů se prosazovalo daleko více než poslední dobou. Dneska malý gólman musí být perfektní ve všem, protože hokej se zrychluje. Musí mít perfektní čtení hry, být perfektní bruslař a ještě k tomu musí umět perfektně chytat. Hmota v brance se nedá nahradit. Tam je to prostě fyzika - větší gólman zabere víc místa. Když si klekne, má ramena výš. A potom se mu lépe pracuje s úhly.
Zatímco brankáři jsou větší, jejich výstroj menší.
Ale gólů víc nepadá a já bych to už nechal takhle. Když jsem slyšel tendence zvětšovat branky, tak to je konec hokeje, jaký známe. Co jsem ještě chytal, tak posledních devět let byla výstroj na ustálených hodnotách a ani teď se už moc nemění. V Evropě ještě pořád máme normy, které jsou pro vesty a kalhoty benevolentnější než za mořem.
A brankáři zjistili, že menší betony nejsou vlastně na škodu, neboť jsou pohyblivější?
Rozhodně. Jestli jste se ptal na nějaký můj limit, tak to byly betony, protože já měl tu největší velikost. Možná mi to i někdo říkal, ale já tomu nevěřil, protože kolem mě měli všichni obrovské betony, chtěli být co největší. Ale tím, že v NHL k tomu přistoupili tak, že byla dovolená jen určitá míra betonu nad kolenem, tak si ti menší nemohli brát maximální velikosti a zjistili, že se jim lépe bruslí. Nakonec to bylo ku prospěchu chytání.
Platí to i pro hokejky?
Taky. Teď se to tak nerozebírá, ale je to nový trend. Dřív nám vtloukli do hlavy, že je nutné mít hokejku i při bruslení neustále na ledě, ale tlačíte ramena k ledu a máte vyrážečkou úplně zablokovanou ruku. Když si hokejku zvednete, jste daleko volnější v pohybu, lépe se vám rotuje v kyčlích, jste rychlejší při bruslení. Hokejku potřebujete na ledě jen v moment střely. Když mrknete na gólmany NHL, tak jsou na pádlech v palcích dvacet dva, dvacet tři. A to před nedávnem byly děti do pátých tříd u nás. Pořád vidím u mladých gólmanů zbytečně vysoké hokejky, co se týče příložníku.
Základem je také u brankářů bruslení?
Ano, pokud umíte bruslit, jste včas tam, kde potřebujete být. A nemusíte dělat zázračné zákroky, někde se natahovat, skákat. Není to tak, že se do branky foukne ten, co neumí bruslit. Gólman už musí být atlet a skvělý bruslař. Je to specifické bruslení, musí zvládat plno věcí, které si fanoušek nedokáže ani představit.
ONLINE: Sparta - Olomoucčtvrtfinále extraligy v podrobné reportáži od 17:00 |
Zaujalo mě, jak jste v podcastu Bomby k tyči říkal, že slajdování brankářů už není v módě. Přesouvat se má po svých?
Přesně. Má to jeden prostý důvod - v momentě, kdy kloužete po betonech, tak někam jedete. A pokud chcete měnit směr, musíte slajd zastavit a až potom se odrážet. Na nožích brusle máte pořád stoprocentní kontrolu nad pohybem. Když jste na bruslích, jdete do zákroku, až když potřebujete. Je velký tlak na to se neustále držet na nohou.
Být připravený i na dorážku.
Tak. Když jste na nohou, nemusíte do střely klouzat, ale děláte zákrok na místě - rozklek seshora dolů. A potom zůstanete klečet. Můžete si vybrat podle puku, jestli jít doprava, nebo doleva. Jen se odrazíte.
Styl Dominika Haška, jednoho z nejlepších brankářů všech dob, byl asi nejen dnešní optikou celý špatně. V brankovišti sebou házel, často byl i na zádech.
Pár dní zpátky na mě na YouTube vyskočil sestřih jeho nejlepších zákroků. Asi všechno špatně, ale u něho to špatně nebylo. Lepší brankář v NHL nebyl a asi už nebude. Získal šestkrát Vezinovu trofej, dvakrát Hartovu trofej, to je už nezrealizovatelné. Prosadil se úplně po svém. Ale v této době už je třeba držet linku, chytání je úplně někde jinde.
Brankáři už nestačí říct, že má první střelu a dorážka je beků.
Nároky na brankáře jsou větší a větší. Není to o první střele. Vštěpuji to do hlavy i těm úplně nejmladším, kteří už to dokážou vnímat. Je potřeba přizpůsobit styl tomu, aby byl gólman schopný chytat jak druhou, tak třeba třetí dorážku. Podle toho se chytá, aby gólman nebyl po první střele paralyzovaný, ale mobilní a mohl si poradit s dorážkami.
Může se brankář vymluvit aspoň na tečovanou střelu?
Tečovaná střela je problém. Na teče se nastřelují puky cíleně, takže i na to jsou cvičení. Pokud vám to tečuje někdo v půlce dráhy letu kotouče, tak se na to reaguje těžko. Ale tečím metr před brankovištěm by se měl zákrok přizpůsobit, aby teč šla do vás.
Všechno se chytit nedá.
Dá se všechno chytit! Třeba ta finální situace už ne, ale dají se kroky předtím udělat jinak, aby se ta finální situace pak chytit dala. Góly padají, padaly a padat budou, ale my, trenéři brankářů, děláme všechno pro to, aby jich padalo co nejméně. Vyčítat góly je nesmysl. Někdy chytnete sedm čistých šancí a pak vám tam padne šmudla. Tak to v hokeji je. Musíte to hodit za hlavu a jet dál.
 |
Připravujete gólmany na play off jinak než v základní části?
Asi bych neprezentoval, jak připravuju gólmany, ale je to podle typu. S jednadvacetiletým klukem před jeho prvním play off se budete bavit jinak, než když máte gólmana, který má 33 roků a má za sebou olympijské hry, mistrovství světa a iks let v extralize.
Tedy Branislava Konráda. Je výhoda, že jste mu dělal v závěru kariéry dvojku a znáte ho tak dobře i jako rivala?
Velká výhoda. Troufnu si tvrdit, že vím, jak k němu mám přistupovat v sezoně, pauze a jak před utkáním. S tím jsem do Olomouce šel. Nic na jeho stereotypu neměním.
Kariéru jste měl pestrou. V Novgorodu jste okusil bohatýrskou KHL se špičkovými brankáři.
Bylo tam hodně kvalitních gólmanů: Barulin, Košečkin, ten obrovský Rus, můj ročník 83. Ještě teď chytá. Rämö byl tehdy v Omsku s Jágrem. Bylo vidět, že všichni mají trenéra brankářů na vysoké úrovni. To angažmá mi otevřelo oči.
Olomouc neměla svého trenéra brankářů ještě po postupu do extraligy.
V Olomouci mě jeden rok vedl Jirka Trvaj a potom jsem další rok spolupracoval s Honzou Littnerem, který se teď posunul k mládeži. U áčka byl tři roky, takže Olomouc už trenéra brankářů nějakou dobu má. Ale je pravda, že až poslední dobou se té pozici přikládá větší důraz. Nejdůležitější součást mužstva by měla mít speciálního trenéra. Důležité hlavně je, aby s gólmanem někdo uměl promluvit. Jako hráč nemáte chuť a čas sledovat všechny nové trendy, pořád je to pro vás práce a volný čas chcete věnovat rodině nebo regeneraci. Trenér gólmanů je od toho, aby se brankář posouval dál i v pokročilejším věku, ať mu neujede vlak, protože mladí jsou dravci. A mladším je zase potřeba dělat průvodce, aby měli před sebou úspěšnou kariéru. Trenér by měl mít v hokeji něco za sebou, aby se dokázal vžít do pocitů zkušených i mladých.
Post brankáře je zřejmě psychicky nejnáročnější. Zodpovědnost i podíl na výsledku jsou značné.
Podíl na výsledku je velký, ale někdy se to přeceňuje, protože pořád je důležité mužstvo, které máte před sebou. Když dáte skvělého gólmana do špatného mužstva, tak nevyhraje. Když se ale láme chleba, tak je gólman velice důležitý post.
Do Ruska jste šel ze Slovenska, to nebývá časté. Co za tím bylo?
Sešlo se hodně okolností. Jako mladý gólman bylo strašně problematické se prosadit tady v extralize. Chtěl jsem působit v nejvyšší soutěži a naskytla se možnost jít na Slovensko, kterou pořád považuji za hokejovou zemi. Tehdy měla jejich liga vysokou kvalitu. Řekl jsem si, že když se prosadím v nejvyšší soutěži, mohl bych se pak dostat do lepší ligy. A můj plán vyšel. Po povedené sezoně jsem přestoupil do Skalice, která jezdila na předsezonní turnaj do Ufy. Podařilo se nám ho s Pálffym v útoku vyhrát, já dostal ocenění pro nejlepšího brankáře turnaje. Ještě jsem vynechal důležitou pasáž, že než jsem přestoupil do Skalice, byl jsem v Novgorodu na zkoušce. Jim se pak zranil gólman a na tom turnaji jsem se připomněl. Takhle jsem se dostal do KHL.
Martin Falter ve střehu v olomoucké brance. V současnosti cepuje svoje následovníky jako kouč brankářů.
Jaký byl Žigmund Pálffy, hvězdný střelec NHL, na sklonku kariéry?
Uměl všechno. Vypadal, že ani pořádně nejede, najednou po něm někdo vystřelil puk metr a půl vysoko, on si ho sklepl, udělal tři rychlé kroky, jel sám na branku a to byl většinou gól. Měl na ně obrovský čich, ale uměl i přihrát. Máte hokejisty, kteří po ledě lítají, on byl takový Sleeper, ale dokázal dělat tři body na zápas a výsledky. V NHL má na odehraná utkání neskutečné množství bodů. Byl hvězda první kategorie i v NHL.
Vyprávěl vám, jak válel v Los Angeles či Pittsburghu?
Jak byl výjimečný na ledě, byl specifický i jako člověk. Měl svůj způsob vyprávění. Nebylo to tak, že bychom spolu seděli na pivě a sypal historky. Žigo byl prostě svůj.
Jak vzpomínáte na Spartu?
Jen v dobrém. Sezona byla parádní, tedy do určité doby. Jestli jsme za celý rok prohráli sedm zápasů bez bodu. Vyhráli jsme Prezidentský pohár, kryl jsem záda Tomáši Pöpperlemu, ale zápasy, co jsem chytal - nebylo jich moc - dopadly dobře. Možná někoho naštvu, ale pro mě bylo u nás v Čechách nejvíc hrát za Spartu. Už tehdy přístup k hráčům i ze strany marketingu byl na špičkové úrovni. Jen škoda, že Prezidentský pohár se neproměnil v něco víc. Poroučeli jsme se v prvním kole play off po sérii s Kometou, která tehdy šla z předkola. A my jsme docela dlouho stáli.
Paralela s Olomoucí.
Může být. Kdybychom tehdy postoupili dál, měli bychom velkou šanci na úspěch. S Brnem přišla první krize, já už měl navíc smlouvu shodou okolností v Kometě. Tím pro mě ta kapitola skončila.
Větší část kariéry jste dělal brankářskou dvojku. Upřímně, mohou být gólmani kamarádi?
Pokud je jasně daná jednička a dvojka, pak to může fungovat. Dva ambiciózní gólmani, kteří chtějí chytat, můžou mít seriózní vztah, ale nejsem si úplně jistý, jestli kamarádský. Branka je fakt jedna.
A kariéra krátká.
Pokud chcete chytat, musíte si jít tvrdě za svým, kamarád nekamarád. Nedíváte se vlevo, vpravo, musíte být hajzl. Když už máte něco za sebou, neměl jsem problém s vytěžovanějším gólmanem. S Jirkou Trvajem jsme kamarádi dodnes.
Skončil jste poměrně brzy, ve 34 letech v Olomouci. V trénování jste se našel?
Našel. Měl jsem to nastavené tak, že pokud by byl o mě zájem v nejvyšší soutěži u nás, tak bych pokračoval i zadarmo. V Olomouci určitě. Ještě byly náznaky jinde z extraligy, ale nakonec zvolili mladší. Nechtěl jsem už chodit ven, měl jsem dvě malé děti a věděl jsem, že když to nepřijde teď, tak za rok za dva. Přišel čas si budovat další kariéru a ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Zpětně nelituju ani sekundu.
Má se teď Sparta nač těšit?
To si zavolejme po víkendu. Ale v téhle době, kterou si prochází celá společnost, můžeme dělat svoji práci a ještě hrát o něco na Spartě. To je svátek hokeje. Každý z Olomouce nechá na ledě všechno.
