V pražské Spartě s ním po deváté třídě už nepočítali. Že prý je malý. On se ale nevzdal (a rovněž vyrostl). Do extraligy se dostal oklikou přes Olomouc, se kterou ji vybojoval před třemi lety. A na Hané se 29letý centr těší respektu. Ze čtvrté formace se propracoval do elitní.
Hraje fyzicky náročný styl plný srážek. Letos však něco nesedí. S osmi góly nahání nejlepší střelce soutěže. Také o tom se rozpovídal po tréninku v rozhovoru pro MF DNES.
Ještě si vás pletou s hradeckým Knotkem, nebo jste se už v extralize etabloval?
Čas od času se to stane. Ještě se necítím úplně etablovaný. Ale myslím si, že co se týče Olomouce, tak tady si mě už snad nikdo nesplete.
V Olomouci se stále zlepšujete a místo čtvrtého útoku válíte v elitní formaci.
Jsem za to rád. Mělo to nějaký vývoj, musel jsem si to prošlápnout sám. O to víc si toho cením, že jsem si to vybojoval výkony.
Vaše první lajna je v extralize atypická. Chybí v ní klasický tvořivý hráč, jste samí buldoci.
Jo, to bylo od samého začátku. Když nás trenéři dali v prvním extraligovém roce dohromady s Marou Lašem a ještě tehdy s Bucikem (Dávidem Bucem), tak už jsme byli atypická lajna dříčů než technických hráčů. Na to už jsme si zvykli. Hrajeme trošku jinak než ostatní první lajny. A taky to občas platí.
Je to vaše přednost.
Nemůžeme hrát na kudrlinky. Musíme hrát tvrdě a jednoduše.
Utrpěl váš útok odchodem Dávida Buce? Teď se vedle vás točí Juraj Mikúš s Miroslavem Holcem.
Tak pochopitelně, už jsme byli sehraní. Teď se nám tam střídají kluci, ještě si to úplně nesedlo, ale jak se to ustálí, tak zase najedeme na naši notu a sehrajeme se víc.
Ale u vás si to sedlo. Dal jste už osm branek, takovou střelku jste ještě neměl.
To jsem neměl nikdy. Osm gólů? Pěkné číslo. Doufám, že to bude pokračovat a něco tam spadne i dál.
Co za tím vězí? Říkal jste, že jste nic v tréninku nezměnil. Je to odměna za váš přímočarý styl, neboť moderní hokej je právě o důrazu před brankovištěm?
Přesně. Snažím se být na brankovišti, prostě to tam cpát silově. Měl jsem několik dorážek, kdy mi puk spadnul na hokejku a já ho tam zasunul. Snažím se být ve správnou chvíli na správném místě.
Vypadá to, že vás nepřibrzdilo zranění kolena z konce základní části minulé sezony. Tehdy jste hrál v životní formě a z marodky se vám na to podařilo navázat.
Naštěstí to je docela dobré. I branky pomohly sebevědomí. Netrápil jsem se zbytečně tím, že to nejde. Už jsem si prošel zraněními a věděl jsem, jaké to je se vracet. Neřešil jsem to. Dělal jsem furt to samé.
Zranění patří k vaší fyzické hře. Rád brzdíte o hráče u mantinelu, takže musíte počítat s tím, že i vás někdo trefí, že?
Jo, bohužel zranění jsou součást jakéhokoli sportu. To se stává.
Dělají si z vás spoluhráči v kabině legraci, že vám to tam tak najednou padá, ale pozvánka do reprezentace nepřichází?
Ne, tak daleko to ještě nezašlo. Ale fórky padnou, protože za tři roky, co hrajeme extraligu, jsem dal celkem asi deset gólů. Už jsem to skoro vyrovnal, takže vtípky padají.
Dobře, tak vážně: co ta reprezentace? Nepomyslel jste si, že by vás trenéři mohli vyzkoušet?
V hlavě mám sen reprezentovat. To je pro každého kluka sen. Ale že bych teď, když jsem dal nějaké góly, pokukoval, jestli tam náhodou nejsem, to ne. Už taky nejsem nejmladší. Trend je dávání šance mladým. Už nejsem v hledáčku, si myslím. Ale třeba tam spadne ještě něco dál a uvidí se.
Jste v nejlepším věku a herně se stále zlepšujete. Každý hráč má navíc vývoj jinak.
Jo, samozřejmě. Já ho mám v tomhle trošku zpomalený, že jsem si to musel vyšlápnout ze druhé ligy. Takže v extralize jsem v pozdějším věku. Třeba se jednou dočkám.
Když jste do Olomouce přicházel z Havlíčkova Brodu, napadlo vás, že byste mohli postoupit rychle do extraligy?
Tehdy už v ambicích Olomouce extraligy byla. Přišel jsem, když rok předtím hráli baráž. Věděl jsem, že tým je dobrý a měl by hrát nahoře. V duchu jsem myslel na to, že by se to mohlo povést. Nikdy nevíte, co se stane. A vyšlo to hezky.
Vážíte si extraligy o to víc, že patříte už mezi ten zbytek na soupisce, který si postup vybojoval?
Jsem jeden z posledních mohykánů. Těší to. Vybojoval jsem si to, nějaké místo v kabině už mi patří. Je pěkné, že jsem pomohl Olomouci do extraligy.
Olomouci se říká malá Praha. Zvykl jste si na město snadněji?
Jo, mně se to právě líbí, že je to v menším. Je to útulnější, není to tak roztahané jako v Praze. Z Prahy jsem už dlouho, takže jsem byl zvyklý na cizí prostředí. Nevadilo mi to. Olomouc je momentálně můj druhý domov, líbí se mi tady.
Natolik, že ji vyměníte za Prahu natrvalo?
Jsem takový, že tam, kde jsem se narodil, bych chtěl žít. Určitě bych se chtěl jednou vrátit. Sen je, že bych chtěl hrát v Praze. Jednou tam prostě hrát extraligu. Ale neříkám, že tam chci za každou cenu. Mám dlouhodobější kontrakt v Olomouci. Když to nevyjde, nic se nestane. Jen je sen zahrát si doma, že se nemusíte honit, jezdit za příbuznými tři sta kilometrů. Je to pohodlnější.
Jste odchovancem Sparty. Proč se to nepovedlo?
Do deváté třídy jsem tam byl, pak už o mě nebyl zájem. Byl jsem malý postavou, takže jsem musel hledat něco jiného. Přišel jsem do Kobry a tam už jsem nějaké extra ambice hrát vrcholový sport neměl. Na Spartě mě otrávili. Do Kobry se chodilo většinou to dohrávat. Ještě jsem se zmátořil.
Co se stalo? Kromě toho, že jste vyrostl téměř do 190 centimetrů a sta kilogramů...
Vyrostl jsem, to pomohlo. A hlavně mi pomohlo, že jako dorostenec jsem dostal možnost hrát třetí nejvyšší soutěž mužů. Chlapský hokej – v tom byl rozdíl.
Měl jste v hlavě i plán B, pokud byste se hokejem neživil?
V tu dobu jsem studoval vysokou školu, měl jsem v plánu ji zkusit dostudovat. Ale přesný plán, co bych dělal pak, jsem neměl. Přišel Havlíčkův Brod, řekl jsem si, že to zkusím, a od té doby to jde. Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy jsem se snažil dva roky individuálně držet, ale už jsem v sobě neměl takovou píli.
Najdete ji po kariéře?
Chtěl bych to dodělat, ale je otázka, jestli se k tomu dokopu. Už je těžké něco do sebe cpát.
Máte v Olomouci oblíbená místa, kde trávíte volný čas?
Mám rád přírodu, takže často vyrážíme s přítelkyní do parku nebo na Svatý Kopeček do lesa. Procházíme se. Jsem hodně sportovně založený, mám rád jakékoli sporty. Krásné je ale také centrum. Těším se, až teď budou vánoční trhy. Mají hezkou atmosféru.
Ale punče moc nesmíte, ne?
Moc ne. Ale jeden si dám.
V minulé sezoně jste celou extraligu překvapili přímým postupem do čtvrtfinále play-off. Je ve vašich silách to zopakovat?
Věřím tomu. Žádné pesimistické prognózy říkat nebudu. Bylo by super dostat se do play-off. Tam už bychom dokázali víc vzdorovat.
Jste zkušenější?
Máme nějaké zkušenosti, a kdybychom byli bez zranění, mohli bychom uhrát lepší výsledek.
Mluví se o tom, že síla Olomouce je hlavně v partě. Opravdu, není to spíš klišé?
Říká se to často, ale je to pravda. Každému musí dojít, že nejsme vyloženě parta top hráčů. Musíme to hrát na to, že budeme semknutí a každý bude bojovat za každého.
Uráží vás ještě zmínky nejrůznějších expertů, že nejste moc kreativní, že na hokej Olomouce není úplně nejhezčí pohled?
Nám je to jedno. Tohle vůbec nevnímám. Tisíc lidí, tisíc názorů. Hrajeme extraligu, sami jsme si ji vybojovali. A že hrajeme takovýto styl? Tak ho hrajeme, sedí nám. Jako hrát si na něco, co nejsme, asi není ono. Spousta lidí zase říká, že hrajeme hezký hokej.
Když je hokej rychlý a agresivní, není škaredý.
Jo, někdo to má rád. Zkrátka nevypustíme žádný souboj.
O tom, že se váš hokej líbí, vypovídá i zájem fanoušků, kteří vás podporují také na výjezdech.
Chodí spousta lidí, jezdí na výjezdy - i daleko do Varů. Třeba tam jede jen hrstka, ale obdivuju je. Divák tady dokáže ocenit, když lítáme.
Vy se při tom navíc dobře bavíte. Často se skláníte nad buly s úsměvem do ucha k ucha.
Nechci zbytečně věci brát vážně, jsou pak horší věci, co se přihodí. Snažím se být veselý. Jistě, i na mě to taky občas padne, ale když mě nic netrápí, tak se nechci mračit.
V kabině máte srandu na starosti, nebo jsou na ni větší experti?
Jsou tam jiní experti, taky si přisadím, ale nejsem ten, co by tam vládnul. Nejvíc na očích nejsem.
Ale legraci si umíte udělat i sám ze sebe - silný jako býk, taky tak chytrý...
Mám rád srandu. To je hláška, kterou používá máma.
Dobrá sebeobrana na narážky spoluhráčů o nejlepším střelci.
Schytávám to dost. Asi jsem mezi pěti, kteří vtípky schytávají nejvíc. Ale Tomáš Houdek dostává víc.
