Měl to být rok, ve kterém Tomáš Mikúš potáhne olomoucké hokejisty a sám posune svou loňskou střeleckou bilanci jedenácti branek. Jenže není. Mladé slovenské křídlo na téměř dva měsíce zabrzdilo zranění a teprve v posledních kolech se začíná prosazovat.
V posledních čtyřech zápasech se trefil dvakrát, naposledy si připsal jediný úspěch kohoutů proti Chomutovu (1:3). Na další zásah si ale bude muset počkat, kvůli střevní viróze mají kohouti dnešní zápas s Hradcem Králové a nedělní souboj ve Zlíně odložený.
Tomáš Mikúš je v Olomouci od léta 2015 a už během prvního roku si udělal slušnou vizitku – rychlý bruslař se šikovnýma rukama nastřílel jedenáct branek. Ve dvaadvaceti letech příslib, že po roční adaptaci na nejvyšší českou soutěž to příští sezonu bude ještě lepší.
V létě se navíc klubu upsal i jeho o šest let starší bratr Juraj a trenér Zdeněk Venera okamžitě postavil oba Mikúše k sobě. Nic lepšího nemohlo Tomáše potkat. „Už odmalička, když jsem se chodil dívat na Jurajovy zápasy, jsem doufal, že bychom si mohli spolu zahrát. Jsem rád, že to vyšlo takhle. Doufám, že nám to bude šlapat,“ přál si tehdy mladší z bratrské dvojice.
Když k nim do útoku přibyl František Skladaný, vznikla během léta v Olomouci nadějná slovenská lajna, která v přípravných zápasech dokázala soupeřům zamotat hlavy, jako by spolu hrála několik let. „Je tam chemie, která tam má být. I s Ferym Skladaným si v lajně sedíme. Jen doufám, že nám to z našich šancí začne padat víc,“ vyhlížel další góly mladý křídelník.
Jenže „Brynza Boys“ se rozpadli ještě dřív, než mohli naplno ukázat svou sílu v soutěžních zápasech. Už ve 4. kole Tomáš Mikúš nedohrál zápas v Karlových Varech a zraněné rameno ho vyřadilo na řadu týdnů. „Přibrzdilo mě, nehrál jsem skoro dva měsíce, takže rozběh je pomalejší,“ připouští.
Vrátil se až v listopadu v 19. kole proti Plzni. Hned si sice připsal asistenci, další body ale od té doby přibývaly jen velmi zvolna. Na první gól čekal až do 32. kola, kdy znovu proti Plzni pomohl k výhře 2:1 po nájezdech, druhý a zatím poslední zásah přidal v úterý proti Chomutovu. Jen pět kanadských bodů z 21 zápasů je i navzdory zranění málo. „Dělám všechno pro to, aby se to zlepšovalo a můj vklad do mužstva byl co největší. A abych byl pro mužstvo co největším přínosem,“ říká.
Právě větší, zejména gólový přínos kohouti potřebují jako sůl. V listopadu i prosinci klouzali tabulkou stále níž, až v závěru roku opustili elitní desítku. Hrozba play-out je stále reálnější. „Zápasů do konce sezony je ještě hodně. Jednou jsme nahoře, jednou dole. Teď nám pár zápasů nevyšlo, spadli jsme z desítky. Musíme pracovat dál, snažit se z každého zápasu vydolovat nějaký bodík a doufat, že budeme stoupat tabulkou. Zatím je zápasů dost,“ věří odchovanec Skalice.
Do konce základní části jich kohoutům zbývá přesně sedmnáct, včetně dvou čerstvě odložených. V tabulce ztrácí na desátý Zlín už pět bodů. „Není moc dobré se soustředit na tabulku, vždycky je lepší se zaměřit na nadcházející zápas. Je jich hodně, může se to otočit během dvou tří kol. Snažíme se dívat se na příštího soupeře, dobře se připravit a z každého zápasu vydolovat nějaký bodík – a nejlépe tři,“ říká Mikúš.
