Loni vlétl Roman Rác do extraligy jako kometa. Slovenský rychlík táhl olomouckého nováčka v první lajně a sbíral body. Pak ale přišel šok - nečitelné zdravotní problémy, ze kterých se vyklubal zánět srdečního svalu. Pauza se natahovala, šeptalo se i o konci kariéry. Roman Rác ale všechny problémy překonal a před týdnem na Spartě se vrátil na led.
Když se proti Mladé Boleslavi (1:0) poprvé ukázal i olomouckým fanouškům, několikrát zaplněné tribuny vyvolávaly jeho jméno. Pětadvacetiletý Slovák jen zvedl ruku a usmál se. Po roce zase může dělat to, co miluje ze všeho nejvíc - hrát hokej. „Pomáhalo mi, že jsem se strašně moc chtěl vrátit,“ přiznává Rác a dívá se jen dopředu.
Proti Mladé Boleslavi to pro vás byl třetí zápas, jak se cítíte?
Je to stále lepší. Než se rozhýbu, jsou začátky těžké. Mám problém s první třetinou, až se dostanu do tempa, tak je to v pohodě. Teď bych mohl klidně hrát dál. Horší je to po zápase, regenerace mi trvá i dva dny.
Jak těžké bylo čekání na první start?
Už se k tomu ani nechci vracet. Užívám si výhru a dobré pocity. Bylo samozřejmě těžké dívat se na zápasy. Ale už je to za mnou, nerad bych se k tomu vracel.
Olomouc napsala na soupisku gólmana TrvajeV poslední den přestupního termínu se na soupisce olomouckých hokejistů objevilo jedno staronové jméno. Brankář Jiří Trvaj ukončil po minulé sezoně kariéru a v klubu trénuje gólmany. Při zranění Konráda ho však klub znovu vrátil do hry. Zřejmě však půjde jen o pojistku, pokud by se návrat slovenské jedničky Mory nečekaně zpozdil. „Braňo má naražená žebra, není tam nic zlomeného. Věříme, že za pár dní bude v pořádku,“ prohlásil po utkání s Mladou Boleslaví trenér Jan Tomajko. Druhý gólman Olomouce Tomáš Vošvrda odhadoval absenci svého kolegy na pět dní. Sezona však skončila pro devatenáctiletého obránce Alexe Rašnera, který si z MS do 20 let přivezl zranění kolena, jež si vyžádalo operační zásah. |
Už jste v pořádku?
Doufejme.
Trpěl jste dlouhé měsíce na tribuně?
Jasně, že když jsem uprostřed dění, je to jiné, emoce jsou větší. Prožíval jsem to s kluky stále, chodil jsem na zápasy i do šatny, ale když do toho zasáhnu na ledě, je to jiné.
Jak se na hokejistovi podepíše roční výpadek?
Těžko říct, každý je jiný. Je to všechno o kondici a jak to člověk zvládne v hlavě. Hokej se zapomenout nedá, a když jsem ho uměl jednou, musím ho umět pořád. Pak už je to jen o tom, natrénovat to zpět a nepřipustit si, že najednou něco neumím. Musíte být pozitivní a naladit se na to, jak to bylo dřív. Hokej jsem určitě nezapomněl, takže je to o rutině, dostat to do sebe, zvyknout si na zápasové tempo. Situace v zápase jsou samozřejmě jiné než na tréninku, nedá se to moc namodelovat, takže zápas je teď pro mě nejlepší trénink. Věřím, že za chvilku se do toho dostanu a budu si věřit na puku víc. Ale zatím to není špatné.
Onemocněl jste v době, kdy se vám skvěle dařilo, sbíral jste body, přišla pozvánka do slovenské reprezentace a najednou konec. Přišla i skepse?
To je jasné. Byla to strašná rána a první měsíce to byl strašný nápor na hlavu. Bohužel, musel jsem se s tím nějak vyrovnat a vyhrabat se z toho. Ale jak říkám, už bych se k tomu nechtěl vracet. Možná po sezoně. Teď se chci soustředit na hokej, mít čistou hlavu a pracovat pro tým.
Co vám nejvíc pomáhalo?
Že jsem se strašně moc chtěl vrátit. Velký impulz byl, když jsem mohl začít trénovat. Ze začátku to bylo samozřejmě těžké, ale musel jsem jít dál a postupně se do kondice dostávat. Nabrat zase trochu svaly, trochu mi bříško narostlo, takže jsem potřeboval shodit. Vidina toho, že se vrátím zpět, to mě hnalo celou dobu a vůbec jsem si nepřipouštěl nic zlé. Sice to byla strašně dlouhá doba, ale do života mě to určitě posílí. To ukáže čas.
Chybí vám něco k dřívější pohodě?
Rutina, vyhranost. A samozřejmě kondice. Když jsem delší dobu na ledě, hlava už nefunguje, jak by měla, nemám ty nápady, hraju jednoduše.
Jak se cítíte ve čtvrté lajně s Pekrem a Holcem?
Vyhovíme si. Moc jsme spolu netrénovali, ale je to každý zápas lepší. Úkoly mám teď jiné jak minulý rok, nedá se to moc porovnávat. Žádné body se ode mě teď ve čtvrté lajně nečekají. Ale myslím, že hrajeme parádně, máme šance, tlak, chybí jen góly. Dali jsme zatím jen jeden, doufám, že se to brzo protrhne.
Schováváte si je na play-off?
Doufám, byl bych strašně rád. Doufám, že play-off bude, strašně se na to těším, byla by to paráda. Dva nebo tři roky jsme se motali v baráži, tak doufám, že se to podaří.
Vnímal jste, že fanoušci při domácí premiéře vyvolávali vaše jméno?
Kluci si dělali v šatně srandičky, že určitě přivítání bude. Nějaký pokřik jsem tedy čekal a potěšilo mě to, bylo to od fanoušků pěkné. Super, zamával jsem. Myslím, že všichni jsme byli spokojení.
