Už vás není mnoho, kde z tehdejšího týmu vydržel na ledu, že?
No, možná už jsme jen tři mušketýři. Vím ještě o Kabrlem a Výborném. Byli jsme tehdy bezvadná parta.
V témže roce vás pak do NHL v Ottawě uváděl Vladimír Růžička, váš mentor a učitel. Stále se vídáte? Nebo si zatelefonujete?
Naposledy jsem se potkali na olympiádě v Turíně. Ještě si pamatuju jak Růža hrál za Duklu Trenčín a já se na něj jako malý kluk chodil koukat. Hodně mi pak první rok v NHL pomohl. Ukázal mi, jak to tam chodí. A nahrál mi v Ottawě na můj první gól. Byl jsem tehdy v lajně s ním a Jašinem.
Sledujete na dálku, jak si nyní na vede se Slavií v české extralize?
Ještě jsou v play off, ne? Většinou ale sleduju spíš slovenský hokej a ruskou KHL, tam mám kamarády, třeba Petra Čajánka.
Umíte si představit, že byste sám odešel do KHL?
Ne, rodina by tam určitě nešla. Mám ještě rok smlouvu ve Vancouveru a potom se uvidí. Po 18 letech je už toho hokeje až až.
Jste druhým nejdražším hráčem Vancouveru, platíte tedy ve městě za celebritu?
Tady je každý hokejista celebritou, ať už hraje ve druhé nebo čtvrté pětce. Když jsem působil v jiných klubech, přišli za námi po tréninku třeba tři čtyři novináři, tady jich je pokaždé i po tréninku třicet nebo čtyřicet. Lidi tu hokejem žijí. Když přijdete do restaurace, vědí, kdo jste.
Takže jste se tu už od loňského léta zabydlel?
Báječně. Je to úžasné město. Lyžovačka, oceán, pěkné počasí. Jsme tu s rodinou nadmíru spokojeni. Ještě víc než v Los Angeles.
Říkáte lyžovačka. Ale vy přece podle smlouvy lyžovat nesmíte.
(směje se) Noo, mám to zakázané, to jo. Ale pokud jsou to jen menší kopce a nepřivodím si žádné zranění, tak nad mým lyžováním přivírají oči.
Zraněný momentálně jste. Už dva týdny hrajete podobně jako kdysi Jaromír Jágr se zlomeným malíčkem. Jak moc bolí?
Je zlomený křížem. Ale v době zápasu mám na něm ochranu a pár prášků proti bolesti to spraví.
Ani podvědomě na něj při zápase nemyslíte?
Ne, ty prášky zabírají. Na tréninku se snažím moc nestřílet, aby se mi kost neposunula, ale během zápasu se nešetřím. Když hrajete i s menším zraněním, aspoň lidi v klubu vidí, že vám na týmu záleží.
Jste pátí v konferenci. Máte letos sestavu, se kterou můžete dojít až do konce bojů o Stanley Cup?
Věříme, že letošní mužstvo je mimořádně silné. Teď bychom ještě rádi předstihli Chicago, abychom play off začínali doma.
Nastupujete se švédskou legendou Matsem Sundinem. O čem se spolu bavíte?
Většinou si děláme srandu sami ze sebe, kolik času nám ještě zbývá do konce kariéry - a jak byl kdysi hokej v NHL jiný.
Jak?
Teď je o moc rychlejší, všichni jsou nabušení a už na kemp přijedou připravení. Dřív jste v kempu viděli i totálně nepřipravené hráče. To se dnes nemůže stát.
Hokej je rychlejší, ale vy jste starší. Není to problém?
Člověk musí víc trénovat. Mám to štěstí, že mi nohy docela dobře fungují a jsem dobrý bruslař. Spíš ten věk cítím po zápasech. Probudíte se a pořád vás něco bolí.
Olympiádu budete mít ve "svém" městě. Budete tedy na zápasy jezdit z domova?
Určitě ne! Je to olympiáda, chci být ve vesnici s mužstvem! Bude to skvělá olympiáda. Kanaďani už teď hokejový turnaj prožívají. Tvrdí, že budou číslo 1, neporazitelní.
Budou to vaše třetí a poslední hry.
Určitě poslední. Po příští zimě se schi vrátit na Slovensko. Už i děti mám starší, půjdou do školy. Rádi bychom, aby do ní chodily na Slovensku, i když syn asi začne první třídu tady.
Čeští hokejiste se teď z NHL vracejí na sklonku kariéry do svých mateřských klubů. Nechystáte cosi podobného?
Jsem s kamarády majitelem Dukly Trenčín. Spíš plánuju, že bych to tam řídil, než hrál. Na Slovensku už hrát nechci.
Umíte si přestavit, že se ráno vzbudíte a nepůjdete na trénink?
Teď ano. Ale až to přijde, tak nevím. Bez toho hokejového adrenalinu to bude velmi těžké.
