Vysílat celé mistrovství nebylo reálné. Proniknout do vánočního schématu jakékoli televize se sportovním přenosem je téměř nemožné (příští rok nás čeká velká programová bitva, protože se o to chceme pokusit vzhledem k tomu, že MSJ pořádá naše hokejová velmoc).
Chtěli jsme tedy předvést divákům alespoň semifinále a finále. Původně se zdálo, že i to bude problém - Česká televize byla po zamítnutí rozpočtu na rok 2001 uvržena do rozpočotého provizoria. Jakýkoli zvláštní výdaj musí schválit ekonomická rada. Tento orgán je nyní vinou personálního chaosu, se kterým vtrhnul na Kavčí Hory pan Hodač, zcela ochromen.
Nakonec se ukázalo, že samotné finále by ani nestálo moc. Jenže bychom ztroskotali na jiném problému: nevíme, jak pružně změnit program. Já vím, že po televizních překvapeních, jakých se Vám dostává v těchto dnech, zní takové tvrzení zvláštně. Ale my prostě nemáme jednat.
Je mi z toho moc smutno. Zdaleka nejvíc mne mrzí, že jsme v Redakci sportu bezmocní. Nemá to co dělat se stávkou, ve které jsme, stejně jako skoro celé Kavčí Hory. Tu „provozujeme“ jaksi navíc, a po pravdě řečeno, už se všichni těšíme, až ten šílený tlak otupí a my se začneme vracet domů alespoň v rozumných večerních hodinách.
Vážím si televizních diváků, hokejového národa, který usedá před televizní obrazovky a s gustem si vychutnává triumfy českého hokeje. Chtěl bych se alespoň Vám, čtenářům iDNES, omluvit. Za své zpoždění v psaní sloupků a ještě víc za to, že „spolehlivá hokejová firma“, Česká televize, se tentokrát nemohla o první finále nového století ucházet.
Přeju hodně štěstí kolegům z Novy, hlavně svému někdejšímu žákovi Romanu Jedličkovi, který bude komentovat vůbec poprvé. Z monitoru na Barrandově to vůbec nebude mít jednoduché, to moc dobře vím.
