Nedvěd má za sebou zajímavý hokejový život. Jako sedmnáctiletý mladíček v roce 1989 emigroval do Kanady, kde se nakonec prosadil nejen do slavné NHL, ale na olympijských hrách v Lillehammeru 1994 si zahrál v kanadském dresu a získal stříbrnou medaili.
O osmnáct let později už reprezentoval svou rodnou zemi, na mistrovství světa ve Švédsku pomohl národnímu týmu k bronzu. Ale to už hrál domácí soutěž za Liberec.
On-line rozhovor s hokejistou Petrem Nedvědem |
V rozhovoru se čtenáři iDNES.cz vzpomínal na mládežnické roky v Litvínově, těžké chvíle odloučení v zámoří, ale také na řadu hvězdných spoluhráčů.
"Nejlíp se mi hrálo v Pittsburghu s Jardou Jágrem a Ronem Francisem. A když jsem byl v New Yorku, moji nejlepší spoluhráči byli Radek Dvořák a Honza Hlaváč. Můj idol byl samozřejmě Wayne Gretzky, byla paráda si s ním zahrát, trávili jsme spolu hodně času na přesilovkách. Totéž se dá říct o Mariu Lemieuxovi, který byl úžasný a na Pittsburgh já dodnes vzpomínám nejradši," prozradil.
Nedvěd se po návratu ze zámoří, kde odehrál v NHL téměř tisícovku zápasů, stal osobností extraligy, po jedné sezoně ve Spartě, kde si zahrál s bratrem Jaroslavem, byl klíčovou postavou libereckého týmu.
A teď oznámil, že bez ohledu na výsledek vstupuje do poslední sezony.
"V mém věku už můžu hokejovou kariéru rekapitulovat. Jsem vesměs spokojený, během kariéry jsem sice mohl některé věci udělat jinak, ale chybami se člověk učí."
Hodně čtenářských dotazů mířilo na Nedvědovu reprezentační kariéru. Jednačtyřicetiletého veterána totiž kouč Alois Hadamczik zařadil do širší olympijské nominace do Soči.
"S trenérem jsem se bavil. Uvidíme, jaká bude moje forma a zdravotní stav. Když budu mít výkonnost, reprezentace se neodmítá. Ale mluvit teď o olympiádě není na pořadu dne," myslí si Nedvěd.
Liberecký veterán mluvil se čtenáři nejen o hokeji, vyjádřil se rovněž k případnému politickému angažmá či práci v televizi. Všechny Nedvědovy odpovědi si přečtěte ZDE.
