Řekl byste před pár lety, že budete mít takovou roli na MS?
Ono je to dané olympijskou sezonou, kdy se spousta kluků omluvila. O to víc se mi samozřejmě líbí, že se trenér Růžička nevymlouvá a stojí za hráči, které si vybral. Tedy i za mnou.
Přitom to není tak dlouho, co jste začínal vedle Josefa Řezníčka v Karlových Varech.
Hodně mi pomohl po hokejové i po lidské stránce. Byl o dost starší, učil jsem se od něj. Líbilo se mi, že věděl, kdy má skončit. To bych chtěl také umět. A i když byl už ke konci pomalejší, věděl, kam si stoupnout. Takový byl i Jaškin ve Vsetíně. My mladší si hru pořád komplikujeme, za což nám nadává i trenér Růžička tady v Minsku.
Patříte mezi poslední produkty zlaté éry Vsetína. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Nakoukl jsem tam do extraligy, dalo mi to hodně. Jsem tam doma, je to pro mě pořád srdeční záležitost a věřím, že se Vsetín jednou vrátí. Když jsem tam šel do áčka, už nebyly peníze a začali hrát mladí jako já, Vampola nebo Hudler. V dorostu a juniorech jsem chodil na zimák nadšeně pozorovat Dopitu, Pateru, Procházku, Pardavého nebo Zábranského. Hrozně moc mi dali trenéři Tabara s Nelibou.
A jak vám vyhovuje kouč Růžička?
Mně se pod ním hrálo vždycky dobře. Líbí se mi, jak je impulzivní, jak dokáže reagovat na hru. Moc se s tím nepáře: když se mu něco nezdá, hned vám to řekne do očí. To mi vyhovuje. Když trenér neumí pojmenovat problém, je to špatně.
Trenér Růžička na vás sází. Přijímáte roli vůdce?
Jasně, už mi je třicet, se Ševcem jsem tu nejstarší. Dřív jsem býval na mistrovství nejmladší. Zodpovědnost je daná prostorem na ledě, který mám velký. Nezříkám se jí, naopak ji mám rád.
Jste typ, který jde příkladem na ledě, nebo se ozvete?
My tady nepotřebujeme nic říkat. Máme ještě Jardu Špačka, který své připomínky posílá dál. Od člověka, který má spoustu zkušeností a hrál 15 let NHL, to má váhu. Ukazuje se, že s naší nezkušenou obranou dokáže pracovat. Tohle v nároďáku chybělo.
Špaček je podobný typ jako Růžička, že?
Oni si nemají co vyčítat. Oba jsou hodně hlasití a řeknou všechno na rovinu. To je paráda, protože kritika je namístě.
Zkuste porovnat atmosféru s předchozími šampionáty.
Nechtěl bych do novin hodnotit rozdíl mezi jedním a druhým trenérem. Každý je jiný.
Soudě podle vaší nálady jste spokojený, ne?
Všichni, co mě znají, vědí, že jsem veselá kopa. Moc se nemračím, ve mně to bouchne tak dvakrát třikrát za sezonu. Je tu dobrá nálada, to musíte sám dobře vidět, když pozorujete tréninky. Navzdory tomu, že trenér občas vybuchne. On to myslí v dobrém. Chce, aby hra fungovala.
Cítíte, že tenhle tým může udělat velký úspěch?
Kouč nám na prvním mítinku řekl, že se jede pro medaili. Jsme přece hokejový národ a nic jiného nás nezajímá.
Nebojíte se, že vás mohou poznamenat zdravotní problémy?
Kvůli průjmu nám rychle ubývají síly. Jde to ve vlnách: někdo to má za sebou, někomu to přichází. Já už to mám za sebou. Bohužel jsem toho poslední dobou moc nesnědl, protože to šlo okamžitě ven. Musíme se s tím vyrovnat.
Růžička se bojí, abyste se vzhledem ke svému vytížení nezranil. Vydržíte?
Nejsem unavený, nebojte. A těch šest zápasů ještě vydržím. Pak si dva měsíce odpočinu.
Ještě mi prozraďte, jak se na ledě vyrovnáváte se svou menší postavou?
Jako v Princezně ze mlejna: jsem malej, ale šikovnej. Každý má svoje přednosti a těmi musí nahrazovat nedostatky. V soubojích s velkými Kanaďany to není žádná sranda, ale já se na to nikdy nevymlouval. Každý musí umět naložit s tím, co má.
