V sobotu od 17 hodin by neměl chybět ani ve šlágru favoritů první ligy. Do Brna přijede Chomutov a stejně jako pro Kýhose staršího to pro něj bude obzvlášť pikantní duel. I on ještě loni patřil dnešnímu brněnskému protivníkovi a stejně jako jeho otec odtamtud neodcházel v nejlepším.
Kýhose staršího v lednu zlákalo konkurenční Brno a Kýhos mladší, který hrál na chomutovské „farmě“ v Kadani, se musel v létě poroučet také. "Když táta odešel z Chomutova, tak si tam udělal takové špatné vztahy. Já jsem tam po sezoně přišel a oni mi řekli, že už se mnou nepočítají," povídá mladý hráč.
Litovat zase tak nemusel, stěhoval se totiž právě za otcem. Jaké to je mít tátu za trenéra? "Určitě je přísnější. Ale hokejově k němu mám nejblíž z trenérů, co jsem měl, protože je vidět, že tomu rozumí. Jsou i trenéři, kteří tomu tolik nerozumí, protože hokej nikdy nehráli. On hrál na vysoké úrovni, takže ví, jak trénovat. Mně jeho styl vyhovuje," chválí Kýhos junior.
A jaké to je trénovat svého syna? "Mně to nedělá problém, já jsem na něj naopak daleko přísnější než na ostatní hráče. On to má se mnou chudák těžké," přiznává Kýhos senior.
Jeho syn je sice oficiálně hráčem druholigového Hodonína, do spřáteleného Brna ale má vyřízené hostování a pravidelně zde trénuje. A když Kometě odešli na marodku útočníci Padělek s Bakrlíkem, dostal šanci.
Mistrovské utkání pod dohledem svého otce na lavičce hrál Kýhos junior vůbec poprvé. "Už před dvěma lety si mě chtěl nechat v prvním týmu Chomutova, pak mu ale vedení řeklo, že jméno Kýhos by v týmu nedělalo dobrotu. V tomto směru je asi pan Zábranský (majitel Komety - pozn. aut.) rozumnější,“ přemýšlí útočník.
Teď má trenéra i osobního rádce v jednom. "Budete se divit, ale my se o hokeji doma skoro vůbec nebavíme. I když občas za tátou s něčím přijdu a on mi to rád vysvětlí," chválí si Kýhos junior.
Jeho otec to tak idylicky nevidí. "Já s ním jeho hru rozeberu, ale on si myslí, že mu furt nadávám," sděluje trenér. "Kam to dotáhne, je jenom na jeho bedrech, já jsem mu jako rodič dal všechno. Jako táta bych chtěl, aby hrál třeba extraligu. A říkám mu, proč ji nehraje, to je všechno. Jenže on si myslí, že na něm pořád hledám chyby."
Jinak ale syn nedá na otce dopustit. "Hrát se jménem Kýhos je těžší než s jiným. Ale jsem za to jméno rád a jsem na ně hrdý, protože táta něco dokázal. Ani pro něj to asi není lehké a cením si toho, že se odhodlal a vzal mě k sobě do Brna."
