„Nejen pro ně je to motivace. Říkáme jim, že hráč ze Zlína se po delší době dostal do NHL a že bude hrát mistrovství světa,“ podotkl Aleš Jordán. „Kdo to dokáže, musí být pilný a pokorný.“
Jeho syn byl, a navíc kromobyčejně trpělivý. Do zámoří zamířil v létě 2007 už v sedmnácti a než mu Carolina Hurricanes dala možnost předvést se v NHL, musel přečkat stovky zápasů v juniorské OHL a pak na farmě v AHL. Urostlý bek pořádně prorazil v Carolině až letos a odměnou mu byl nejen první gól ve slovutné lize, ale také nominace na domácí mistrovství světa.
„Za to, jak odehrál sezonu, jsem rád, že pozvánku dostal. Pokud nebyl zraněný, nikdy reprezentovat neodmítl,“ připomenul Jordán starší, že Michal pravidelně obrážel na mládežnické šampionáty.
Vrcholný turnaj dospělých okusil poprvé před rokem v Bělorusku, proto otec není tak nervózní, když sleduje svého syna. „Pro každého rodiče je příjemné, když vidí, kam to jeho dítě dotáhlo. Při zápasech mu přeju, aby neudělal fatální chybu, ze které by padla branka,“ líčí Aleš Jordán, který potomkovi už dávno neradí. „Toho jsem dalek. Ptám se ho hlavně na pocity ze zápasu.“
Kdy mu bude na šampionátu fandit přímo na stadionu, zatím netuší. „Důležité je, aby ho mohla sledovat jeho manželka se synem. Jestli budu v hledišti já, nebo ne, není podstatné,“ říká Jordán senior.
Ve Zlíně je navíc pracovně vytížený, Jordánovi následovníci se zrovna pouštějí do přípravy na další sezonu. Logicky ho lákají utkání o medaile. „Český hokej si ji zaslouží,“ tvrdí Jordán. Pro jeho syna by byla první z velké akce.
