Cenná relikvie v podobě puku, kterým David Tomášek vsítil svoji první branku za reprezentační „áčko“, si na případné vystavení bude muset teprve počkat. Zatím je v tašce, kterou dvacetiletý pardubický talent po návratu z ciziny nestihl vybalit.
„Kluci mi ten puk vzali z ledu, podal jsem ho pak kustodům, klasicky mi ho omotali dokola páskou. Snad jej nikde neztratím, je to pro mě nejdůležitější puk. Pak si ho někam dám,“ plánoval Tomášek.
V reprezentaci jste si odbyl premiéru, brzy skóroval, ale Česko skončilo navzdory výhře v posledním duelu se Švédy na Channel One Cupu poslední. Jaké jsou tedy vaše dojmy z tohoto turnaje Euro Hockey Tour?
Díky té výhře nad Švédskem určitě lepší, než byly předtím. Vraceli jsme se s vítěznou náladou. Mrzí nás první čtvrteční zápas s Finskem, byly tam smolné góly, udělali jsme pár chyb. Kdybychom urvali výhru i proti Finům, zase by to bylo jiné. Pátek byl po přeletu samozřejmě velmi těžký, ale několik kluků i trenéři už v té souvislosti říkali, že jsme se s tím museli nějak porvat. To jsme udělali, bohužel rozhodla první třetina, kdy bylo vidět, že Rusové mají víc sil. Dali nám v ní tři góly. My jsme se pak v dalších třetinách vrátili do hry a přehrávali je. Je to škoda. Nebudeme se na nic vymlouvat, takhle to bylo dané. Proti Švédům to pak byl velmi důležitý zápas a všichni se „kousli“. I když to neznamenalo velký skok v tabulce, ta výhra se počítá - porazili jsme vítěze Channel One Cupu.
Zažil jste podobně náročný přesun jako nyní s národním týmem mezi Helsinkami a Moskvou i na klubové úrovni? Například v souvislosti s Ligou mistrů?
Vůbec. Takhle náročný program nikdy. Pamatuju si, že když jsme byli malí kluci a hráli vánoční turnaje, přejížděly se dlouhé vzdálenosti, ale tři zápasy na této úrovni ve čtyřech dnech s tímhle přesunem... Byl to masakr. Šli jsme do postele v půl sedmé ráno, pak jsme spali skoro celý den, abychom si trochu odpočali a natlačili do sebe nějaké jídlo. Přijeli jsme navíc trochu později, protože nám po městě nedali eskortu. Všechno se kazilo. Ale věděli jsme o tom dopředu a snažili jsme se na to připravit, i když to moc nejde. Museli jsme zatnout zuby a překonat to.
Měl jste možnost vynechat pondělní ranní trénink Dynama?
Ani jsem se neptal, bylo mi řečeno, že mám jít na led, ať tu únavu vyjezdím. Nechtěl jsem mít nějaký zvláštní plán. Nevím, teď mi přijde, že jsem to vybruslil, ale možná by bylo lepší si dát volno. Pokusím se zregenerovat a v úterý zase hrajeme.
Který soupeř vám na turnaji seděl nejmíň?
Všechno je to podobný hokej. Mají sice trochu jinou školu, ale je to v tempu, soupeři jsou důslední v detailech, šikovní na puku, silní... Mně bylo jedno, proti komu jsme hráli - přišlo mi to stejné. Rusové se s tím možná víc „mazlí“. Finové bruslí o něco lépe než Švédové, kteří na tom jsou asi nejlíp takticky. Tak jsem to aspoň cítil, takže takhle bych to možná rozlišil. Nejlíp se mi hrálo ve třetím utkání, protože už jsem si trochu zvykl.
Překvapilo mě, že jste měl po utkání s Finy prohlásit, že se na mezinárodní scéně nehraje tolik systémově. Nebylo to novináři překroucené?
Přebrali si to trochu po svém, tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct, že je to jiné oproti extralize. V ní občas odstoupí obrana, staví se do bloků. Na mezinárodní úrovni je to samozřejmě hodně o systému a taktice, které každý dodržuje, ale víc se lítá nahoru-dolů, je tam víc napadání. Otevírají se šance, když se otočí hra, je víc přečíslení 3 na 2. Bez systému by to vypadalo hrozně. Možná jsem se tehdy vyjádřil špatně i já. Extraliga je v těchhle činnostech hodně specifická.
Vyhověli jste si se spoluhráči z útoku Robertem Říčkou a Lukášem Lhotákem, resp. v posledním duelu s Rudolfem Červeným?
Bylo to v pohodě, komunikace byla výborná. Jen Ruda Červený už měl za sebou nějaké zápasy, jinak jsme všichni byli v reprezentaci nováčky. Tím to nebylo úplně snadné, museli jsme si pomoci sami. Ale myslím, že jsme se s tím poprali dobře. Domluvili jsme se, jak budeme hrát. Možná jsme zpočátku byli trochu nervózní ve Finsku, ale pak to z nás spadlo. Kluci jsou skvělí hráči. Proti Švédům tam bylo víc kombinací. Proti Finům jsme zase dali gól, i když jsme pak jeden i dostali. Nějaké chyby tam pochopitelně byly. Je to pro nás nové, ale pozitiv tam bylo víc. Chce to na tom stavět a chyby odstraňovat. Uvidíme, třeba se zase někdy v reprezentaci potkáme.
Zmínil jste nervozitu, ale měl jste vůbec kdy se jí nechat svazovat? Na sraz jste přece odcestoval jako náhradník na poslední chvíli.
Volali mi v neděli po zápase, když jsme jeli z Olomouce. První noc byla v duchu: Sakra, jak ti to půjde? Uvědomil jsem si, že tam budu asi nejmladší, minulý rok jsem byl ještě ve dvacítkách. Že to je velký skok. Hodně jsem to řešil.
Usnul jste?
Ano, ale trochu později. Byl jsem z toho nadšený, v hlavě jsem to měl. Pak se to rychle rozjelo, přišly tréninky a já se snažil jen koukat kolem sebe na kluky, kteří jsou už několik let na špičce v Evropě, přiučit se od nich. Někteří byli i v NHL. Chtěl jsem rychle pobrat to, co bylo na poradách. Každý trenér má jiné nároky, musel jsem se tomu přizpůsobit.
Byl po turnaji čas na zpětnou vazbu s trenéry?
Na individuální ne, pan trenér Jandač vždycky mluvil s celým mužstvem hned po zápase. Obecně o tom, co jsme předvedli, jaké jsme udělali chyby a co musíme zlepšit do dalších zápasů. Když jsem něco udělal špatně, zpětná vazba přišla hned na střídačce. Musím říct, že realizační tým byl skvělý a dost nám to ulehčil. Poradili, pochválili, když se něco povedlo. Nechali nás do toho vlítnout a otrkat se. Řekli nám, ať hrajeme v klidu a sebevědomě. Já sám vím, co bylo dobré, a co špatné.
Kouč Jandač zkouší v národním mužstvu nové tváře. Cítíte, že je šance opět se v něm objevit slušná?
Doufám, že to nebyl můj poslední sraz. Jet za „áčko“ hned první rok po „dvacítkách“ je super. Obrovská zkušenost, snažil jsem si to užít. Je to motivace do další práce. Nechávám to osudu, budu se snažit ovlivnit to, co můžu. Teď musím zase přepnout mód na extraligu. Uvidíme, co bude.
Když je řeč o extralize - v úterý hrajete s Libercem, se kterým Dynamo od února 2014 prohrálo jedenáctkrát za sebou a ze 33 možných bodů za tu dobu získalo jen dva. Co na tyhle tristní výsledky vzájemných střetnutí říkáte?
Tak to není moc dobrá bilance... Tyhle statistiky jsem nesledoval, ale jedenáct je dost. Liberec teď měl stejně jako náš tým pauzu, bude to nový zápas pro oba. Hrajeme doma, párkrát nám to tady nevyšlo. Musíme se srovnat, hrát jeden za druhého, připravit se. Soupeř je kvalitní, hraje výborný hokej, musíme to odmakat. Snad nás diváci poženou, nároky jsou tu vysoké, doma by se mělo vyhrávat. Třeba to zlomíme. Budou Vánoce, proč si nedat dárek. Ale ještě pak hrajeme s Hradcem, tak bych nerad předbíhal.
Je v týmu Bílých Tygrů někdo, kdo by vám hokejově imponoval?
Mají stále plno osobností, i když ne tolik jako loni. Jsou tam vynikající útočníci, jako Radivojevič. Dobře hraje obránce Šimek, výborný a nepříjemný bek je Ševc. I oba gólmani jsou kvalitní. Ale tím se nemůžeme zabývat. V naší situaci to musí být pořád o stejné práci. A snad o výhře.
