S trochou nadsázky se dá říci, že v ruce buď drží hokejku, nebo volant. Forvard Dynama Patrik Poulíček je velký cestovatel, jelikož kvůli střídavým startům několikrát týdně pendluje mezi východem a severem Čech.
„Jsem v podstatě profesionální řidič,“ říká s úsměvem třiadvacetiletý rodák z Havlíčkova Brodu.
Ještě ve středu večer zdárně válčil s Ústím v Prostějově, ale po nočním návratu se včera dopoledne hlásil koučům na pardubickém ledě, kde by dnes večer mohl trápit sparťany.
„Sparta je jako každý rok kvalitní soupeř. Musíme se na zápas dobře připravit, vstoupit do něho zodpovědně, hrát disciplinovaně a nechat na ledě všechno,“ jmenuje Poulíček cestu k potřebným bodům.
On osobně si v týdnu moc „neodfrknul“, což se dá ovšem tvrdit i o pražských konkurentech, kteří ve středu absolvovali utkání Ligy mistrů ve Švýcarsku.
„Únavu v nohou mít mohou, ale to nebude klíčové,“ míní Poulíček.
Sparta minule nečekaně utnula svoji šestizápasovou vítěznou šňůru (domácí prohra 3:4 po prodloužení proti Vítkovicím), během níž notně bodově pookřál matador Jaroslav Hlinka.
„Mají ale více hráčů, kteří jsou schopni rozhodnout zápas. On je výjimečný a jedinečný tím, jak umí vytvářet šance pro spoluhráče. I v pokročilém věku je stále jeden z klíčových hráčů Sparty,“ varuje Poulíček.
Naopak výstroj slovenského beka Michala Čajkovského už opustila kabinu Pražanů, a ti tak přišli o výraznou oporu zadních řad.
„Spíše se jeho odchod projeví v ofenzivě. Co jsem občas viděl, byl útočně naladěný. Měl nepochybně obrannou roli, ale ta útočná možná byla i větší. Chodil na přesilovky a v útoku byl platný. Sparta ho ale určitě nahradí nějakým jiným dobrým hráčem,“ avizuje Poulíček, který v předešlém duelu v Třinci poprvé v sezoně skóroval v extralize.
„Gól mě potěšil, ani jsem ho nečekal. Ale v tu chvíli jsem měl krásný pocit, že to tam konečně spadlo a svěřený čas ve druhé lajně jsem takto splatil,“ říká Poulíček. Ve druhé útočné formaci se ocitl kvůli několika nenadálým absencím. Dynamo se ovšem semklo a z žhavého prostředí Werk Areny přivezlo i v prořídlé sestavě bod.
„Když jedete někam oslabení jako outsider a vyhrajete či bodujete, snad všechny musí povzbudit, že se dá hrát s každým v jakékoliv situaci. To jsou pak nejhezčí hokejové okamžiky, které mohou jedině pomoci,“ konstatuje Poulíček.
Samotného ho může „nakopnout“ i fakt, že v první lize bodoval už ve čtyřech utkáních za sebou (s bilancí 3+2). „Když dáte gól, jste sebevědomější a méně unavení, než když zápas jen tak projedete. U mě je to hodně o hlavě, abych si tlak nepřipouštěl. Snažím se na to nemyslet a při hře se uklidňovat. Pokud dám pak gól, je to super, navíc když pomůže týmu k vítězství,“ říká stále ještě mladý útočník.
Právě věk mu prý pomáhá k tomu, aby lépe vstřebal únavu z častého cestování.
„Moc si neodpočinu a nenaspím toho, ale na druhou stranu jsem mladý, rychle regeneruji. Ale jsem rád, že mám takovou porci zápasů. Psychicky mě to zocelí a získám nadhled. Nemohu si tedy stěžovat, každý zápas je lepší než trénink. Dá mi víc,“ upozorňuje Poulíček, který má v posledním týdnu na kontě více zápasů než tréninků.
Přechod z nejvyšší soutěže na nižší prvoligový „level“ a s tím spojený zvyk na jiné spoluhráče mu starosti nedělá.
„Extraliga je rychlejší. Jsou v ní vyspělejší hráči a na všechno je větší tlak, protože je sledovanější. V Pardubicích nemám takovou úlohu, často nastupuji ve čtvrté lajně, takže mám nižší ice-time. Ale snažím se odevzdat co nejvíc. Tady mám jiné úkoly než v Ústí, kde chodím na přesilovky i oslabení. V tomto směru tam mám více ze hry. Avšak zde jsem vděčný za každou příležitost,“ říká Poulíček.
Vzhledem k vytíženosti by si mohl vést diář, ale jak sám říká, situace se leckdy mění z hodiny na hodinu. „Přítelkyně je taky občas zmatená, co bude. Mám sbaleno s tím, že večer pojedu do Ústí, a najednou se dozvím, že zůstávám tady. Třeba v Americe to takto funguje běžně. Někdy bych uvítal, pokud bych to věděl třeba dříve, ale chápu, že i trenéři to mají těžké. Někdo se zraní nebo onemocní. To se nedá předvídat,“ dodává Poulíček.
