Myslíte si, že vše pokazil nevydařený úvod hned prvního utkání sezony s Kladnem, kdy jste dostal dva rychlé góly a po sedmi minutách jste střídal?
Kdybych to převedl na druhou stranu, Adam dostal v tomto zápase dvě daleko horší branky, a přece dostal šanci. Nechci nikoho kritizovat, ale ...
Jak je těžké snášet roli dvojky?
Ve třiatřiceti letech je to pořád ještě dost těžké. V tomto věku je gólman na vrcholu. V pětatřiceti nebo osmatřiceti by pomalu mohl jít dolů. Ale třeba takový Ladislav Blažek, jemuž je osmatřicet let, podával ještě vloni výborné výkony. Ve stáří bych důvody neviděl.
Hostování v prvoligovém Berouně jste tedy přivítal?
Určitě, ale na psychiku je to hodně náročné. Před zápasem cestovat třeba dvě stě kilometrů, pak chytat naplno a zase jet domů. Přijedeme například ze Vsetína a každý pardubický hráč se jde druhý den po dopoledním tréninku vyspat. Já se však sbalím a jedu chytat. Takhle jezdím třeba v pátek, sobotu, neděli - a to je hrozně unavné.
Nenutí vás průběh letošní sezony a role dvojky k přemýšlení co dál?
Každý večer. Od poloviny minulé sezony mám však takové tušení, že mám velký problém s panem Palečkem. Od té doby, co mužstvo trénuje, tak jsem odchytal jedenáct utkání. Z toho bylo asi pět zápasů v době, kdy byl Adam zraněn. Teď jsem také neměl chytat. Kdyby byl Adam zdravý, šel do branky on.
Nemyslíte třeba na přestup do Berouna, kde letos hostujete?
To ne. Tomu, kdo se jednou upíše první lize, se málokdy stane, aby se ve dveřích udělala škvírka a člověk se mohl vrátit do extraligy. Z toho bych měl strach.
Co třeba odchod do jiného extraligového klubu, kde byste dostal více šancí?
To nebudu komentovat. Jsem v Pardubicích doma a jsem zde rád. Rád bych chytal tady a v budoucnu bych se tady chtěl věnovat trenérské práci s mládeží, která mě baví.
