Kdo vás k hokeji přivedl?
"Odmalička jsem buď kopal do balonu nebo hrál s klukama za barákem hokej. Jednou mě táta vzal sebou na zimní stadion, kde měl kamaráda a mně ta hra hrozně chytila."
Měl jste nějaký idol?
"Žádný vzor jsem nikdy neměl, ale chodil jsem na Kladno na hokej a protože jsem centr, vždy jsem obdivoval hru Milana Nového a Ládi Kameše."
S fotbalem jste se ale úplně nerozloučil, prý jste ho hrál dlouho aktivně?
"Jenom na vesnici. U nás v Únhošti a potom v Bráškově druhou nebo třetí třídu, žádnou divizi nebo oblastní přebor. Registraci mám ještě dnes, ale fotbal hraju víceméně pro zábavu."
Vzpomenete na svůj první extraligový zápas a gól?
"První extraligový zápas jsem hrál v roce 1990 v Jihlavě. Byl jsem ještě dorostenec a protože se pár hráčů zranilo, dostal jsem ve třech zápasech šanci. Teprve od další sezony, kdy k mužstvu přišli trenéři Eduard Novák s Otou Vejvodou, jsem začal hrát pravidelně a první branku jsem vstřelil hned v úvodním zápase v Litvínově."
Dvakrát jste vyhrál kanadské bodování v extralize, přičemž podruhé jste zůstal jen o dva body za rekordem Milana Nového. Nemrzí vás to?
"Mě tenkrát vůbec nenapadlo, že nějaký rekord existuje. Teprve v závěru sezony se o tom začalo psát v novinách, ale to už bylo na nějaké sbírání bodů pozdě. Kdybych začal statistiky sledovat dřív, asi bych ty dva body udělal. Trochu mě to mrzí, protože tolik bodů už nikdy nemohu nasbírat, neboť exgraliga je mnohem vyrovnanější, víc se brání a já už také nejsem to, co jsem býval."
Kdo dal dohromady obávanou blue line a čím to, že jste se s Vejvodou a Martinem Procházkou na ledě tak rozuměli?
"S Otou Vejvodou a Tomášem Mikoláškem jsem hrál od malička. Tehdy se na začátku sezony zranil Tomáš a Honza Neliba nás dal dohromady s Martinem Procházkou, který uvažoval o přestupu do Českých Budějovic. Začalo nám to spolu klapat. Martin je spíš střelec, zatímco já nahravač a proto si na ledě vyhovíme. Mně je jedno jestli dám gól nebo nahrávku, hlavně když vyhraje tým. Kromě toho jsme přátelé i v soukromí."
O Otu Vejvodu jste brzy přišli, když ho skolila záhadná nemoc. Co říkáte jeho osudu?
"Samozřejmě, že je škoda, že skončil s hokejem tak brzy. Já osobně doufám, že kariéru jenom na čas přerušil a že si spolu ještě jednou zahrajeme. Ale samozřejmě záleží především na jeho zdraví."
Vzpomenete si ještě na reprezentační debut a co pro vás znamená hrát za národní celek?
"Reprezentační premiéru jsem si odbyl v roce 1994 v Německu, ale ten zápas už si nevybavím. S hokejem jsem začínal za komunistů, kdy mě o nějaké NHL nenapadlo ani přemýšlet, takže reprezentace pro mě představovala vrchol a je jím dodnes. Nikdy bych neodmítl reprezentovat, i kdybych byl sebevíc utahaný. Nebudu se na nic vymlouvat a pojedu. Možná je to ale chyba."
Kterého ze čtyř titulů mistra světa si ceníte nejvíc?
"Každý titul má něco do sebe. Nejlehčí to bylo asi ve Vídni, kde jsem ho získal poprvé. Tam jsme kromě úvodní remízy všechno vyhráli. Nejšťastnější byl ten z Norska, kdy nás od vyřazení zachránili Slováci a nejtěžší ten poslední z Německa, kdy jsme museli obracet finále s Finskem."
Vrcholem pro vás bylo zlato z Nagana. V čem byla síla tehdejšího týmu?
"Právě v tom týmu. Ale předtím jsme na Světovém poháru dostali takovou facku, že si každý uvědomil, že musí víc pracovat pro mužstvo a nehrát si na vlastním písečku. V Naganu byla polovina hráčů z extraligy a druhá z NHL, ale vytvořili jsme partu, která táhla za jeden provaz, a to v nároďáku přetrvává. Myslím, že v Salt Lake City budeme ještě silnější, ovšem základem je vytvořit zase tým."
Jak vidíte své vyhlídky, že se prosadíte do výběru pro Salt Lake City?
"Kdyby se dělala nominace dnes, určitě v ní nebudu, protože poslední dvě sezony nestály za nic. Být trenérem, tak bych se na olympiádu nevzal. Když vidím jména dalších adeptů, nemohl bych se ani divit. Ale nominace se dělá až v prosinci, takže pořád mám šanci. Musím zabrat, abych se dostal do bývalé formy a přesvědčil trenéry."
Co vás na olympiádě v Japonsku kromě sportovních zážitků zaujalo?
"Moc toho nebylo. Většinu času jsme strávili v olympijské vesnici a šli jsme od zápasu k tréninku. Byli jsme se ale třeba podívat na běžkyni Kateřinu Neumannovou a právě v možnosti setkání se sportovci z jiných oborů se olympiáda liší od mistrovství světa. Všichni Češi si navzájem fandí a každým úspěchem žije celá výprava."
Jak hodnotíte vaše dvouroční účinkování ve švédském AIK Stockholm?
"První rok byl výborný. V AIK jsme po čtrnácti letech postoupili do play off, kde jsme vyřadili největšího rivala z Djurgaardenu. Druhý rok to bylo horší. Vše se odvíjelo od špatné přípravy, kdy jsme víc hráli než trénovali a v úvodu sezony působilo mužstvo unaveným dojmem. Nechytili jsme začátek a už jsme se vezli. U nás v extralize je to stejné. Když se nepovede start, máte problémy dostat se do play off."
Pak jste s Martinem Procházkou zamířili do Vsetína, kde jste získali první extraligový titul. Přesto jste byli hodně kritizováni, například i reprezentačním koučem Ivanem Hlinkou.
"Moc se nám to nelíbilo. Vsetín tehdy vyhrál extraligu s rekordním počtem bodů, já byl nejlepší v kanadském bodování mužstva a Martin zase uspěl v play off. Kdybychom nebyli ve Vsetíně, ale v Praze, byla by asi kritika menší."
Až do roku 1998, kdy si vás v draftu vybral Dallas jste byl stranou zájmu v NHL. Čím si to vysvětlujete?
"Možná to byla moje chyba, protože jsem všude říkjal, že mě NHL neláká a kluby se mě proto možná bály draftovat nebo jsem se jim nehodil do koncepce."
Proč jste tedy do NHL zamířil?
"Nebudu lhát, nabídli mi dobrou smlouvu a nesrovnatelně lepší podmínky než v Evropě. A pak, chtěl jsem NHL zkusit, abych si to jednou nevyčítal."
V Dallasu jste se ale neprosadil a brzy se vrátil do Vsetína.
"Naštvalo mě, že mě poslali na farmu, kam jsem nepatřil. Odehrál jsem v Dallasu dvanáct slušných zápasů, byl čtvrtý v bodování mužstva, přestože mě nutili hrát levé křídlo. Řekl jsem si, než jít na farmu, půjdu raději domů. Dnes vím, že to byla má největší životní chyba. Mohl jsem to mít všechno za sebou a nemusel to znovu absolvovat nyní v Minnesotě."
Proč jste se vůbec rozhodl podruhé zkusit prorazit v NHL, když už jste měl podepsanou smlouvu ve Vítkovicích?
"Když jsem tam podepisoval smlouvu, byl jsem hráč Dallasu a vůbec jsem nepočítal, že bych se do NHL vrátil. Když mě vyměnili do Minnesoty, bylo mi jasné, že nový klub má o mě zájem. Když mně nabídli stejné podmínky jako Dallas, nebylo o čem dál přemýšlet."
Splnila sezona v Minnesotě vaše očekávání?
"Příliš ne. Špatně jsem odehrál kemp a poprávu mě poslali na farmu. V té době mi na hokeji chyběl klid. Bydleli jsme na hotelu, chodili na jídlo do restaurací, manželka byla v sedmém měsíci těhotenství a ke všemu mně marodila dcera. Na hokej jsem vůbec neměl myšlenky a to se odrazilo i na ledě. Vlastně jsem byl rád, že mě poslali na farmu. Od listopadu a prosince se to začalo obracet. Vytáhli mě do prvního týmu a já začal dostávat víc příležitostí. Zpočátku jsem chodil na led jen na pět až deset minut a to se hraje špatně. V tom je asi největší rozdíl mezi NHL a Evropou. Teprve v posledních pěti zápasech mě trenér Lemaire začal víc využívat. Chodil jsem na led na přesilovky i na oslabení, posílal mě na buly v poslední minutě. Hrál jsem vlastně nejvíc ze všech útočníků, cítil jsem důvěru a to je pro mě hrozně důležité. Udělal jsem čtyři nebo pět bodů, což asi rozhodlo o tom, že mi prodloužili smlouvu."
Jak vám vyhovuje defenzivní styl Minnesoty?
"Zpočátku to pro mě byla velká změna, že jako centr musím bránit. Nevěděl jsem, kdy můžu napadat, jezdil jsem kam jsem neměl, ale od poloviny sezony jsem si přivykl. Škoda, že se do prvního týmu neprosadil i Peter Bartoš, se kterým jsem hrál na farmě a s nímž jsem si na ledě rozuměl."
V prvním mužstvu jste takového hráče nenašel?
"Jsou tam dobří hráči, jenže trenér nás pořád střídal a každý zápas jsem hrál s někým jiným, takže jsem se s nikým pořádně nesehrál. Ještě, že je v klubu poměrně velká kolonie Čechů a Slováků. Na zájezdech jsme většinou spali a chodili spolu a nemuseli stále poslouchat angličtinu."
Jak jste na tom vůbec s jazykem?
"Když jsem odcházel do Švédska, vědělo se, že neumím anglicky a dlouho se to se mnou táhlo. Myslím, že teď už je to bez problémů a že se domluvím."
Nechybí vám v Americe česká specialita - zajít po zápase na pivo?
"V tom kolotoči zápasů ani není čas jít někam posedět, navíc jsem starší, takže k pivu přistupuji opatrněji, protože tělo už hůře regeneruje. Ale samozřejmě, že parta se dělá i mimo led a to mi v NHL trochu chybí. Myslím, že právě v tom je příčina toho, že český hokej všude vyhrává."
Máte v Americe čas sledovat extraligu a jak vůbec udržujete kontakt s domovem?
"Prostřednictvím internetu, kde čtu české noviny i sleduji extraligu. Když mám klid, sednu si k němu a koumám minutu po minutě jak hraje Kladno."
Co jste říkal jeho výkonům v minulé sezoně?
"Jsem rád, že se udrželo. Už před sezonou jsem si říkal, že když se zachrání, bude to značný úspěch. Nyní Kladno posílilo na důležitém postu gólmana, koupilo velmi dobrého střelce a v další sezoně klidně může bojovat o play off. Samozřejmě, že nejde koupit celý tým najednou, ale pokud se v dalších letech posílí vždy o dva tři dobré hráče, může za tři roky tým bojovat o nejvyšší příčky."
Pak se vrátíte, abyste si splnil sen získat s Kladnem extraligový titul?
"Kdy se vrátím, to sám nevím. Můžu říct že za dva roky a pak mi nabídnout smlouvu, na kterou člověk čeká celý život. Každopádně bych se chtěl jednou vrátit, abych byl Kladnu něco platný a ne abych byl nějakou atrakcí nebo jen do počtu."
Dokázal jste se už během kariéry finančně zajistit?
"To určitě ne. Když teď postavím barák, nezbyde mi ani koruna. Někdy se musím smát, když čtu v novinách, jaké beru částky. Rád bych je někdy měl."
Co říkáte výměně Jaromíra Jágra do Washingtonu?
"Nejsem asi sám, koho to překvapilo. Koukal jsem jako blázen, protože o Washingtonu se nikdy nepsalo ani nespekulovalo. Teď nám v něm přibyl další nebezpečný soupeř."
Nebojíte se, že i vy se stanete součástí nějakého trejdu a budete se muset z Minnesoty stěhovat?
"Je to sice nepříjemná věc, ale já si z toho těžkou hlavu nedělám. V Americe si dům nekupuji, jen si ho pronajímám, takže si sbalím pár kufrů a poletím jinam. Horší je to u kluků, kteří se někde zabydleli."
Proč se v létě spolu s ostatními hráči z NHL nepřipravujete s Jágr teamem?
"Od loňského léta mě v létě připravuje kamarád z Unhoště a dává mi pořádně zabrat. Mám toho plné brejle, ale doufám, že tu dřinu zúročím v příští sezoně. S tréninkem jsem začal už tři neděle po mistrovství světa, kdy jsem odpočíval."
Kromě Stanley Cupu jste vyhrál v hokeji všechno. Kde berete chuť a motivaci pro trénink?
"Jsem typ, který neumí prohrávat. I když hraju s klukama nohejbal nebo fotbal na plácku, dokážu se pohádat, jen abych vyhrál. Vždycky chci vyhrát příští zápas, ať hraju cokoliv."
Jak vůbec snášíte nezdary?
"Každá porážka je nepříjemná, ale v dlouhodobé soutěži tolik nebolí. Horší je, když vypadnete v play off. Dvakrát jsem to zažil v Kladně v semifinále, kdy jsme doma prohráli poslední pátý zápas a pak jsem se z toho měsíc čistil hlavu. Posledních pár let mám ale štěstí, že závěrečné utkání sezony mám vítězné, což smaže veškeré zklamání ze špatné sezony."
Uvažoval jste někdy co budete dělat, až s hokejem skončíte?
"Koupil jsem v Únhošti starý barák, který s tátou přestavujeme na řeznictví a vinárnu, ale u hokeje bych rád zůstal. Chci si udělat nějakou trenérskou třídu, abych mohl trénovat třeba u dětí."
Když už jsme u dětí, jsou ty vaše sportovně založené?
"U kluka těžko říct, protože je mu teprve sedm měsíců. Dceři bude šest let, ale žádnému sportu se zatím nevěnuje. Přesto bych jim sport doporučil, ale nebudu je k němu nutit. Ať se rozhodnou sami. Samozřejmě, že bych rád měl z kluka hokejistu, ale když ho to nebude bavit, nemá cenu ho nutit."
Co říkáte tahanicím kolem výstavby nové haly pro mistrovství světa v Praze?
"Situaci znám jen z novin. Ale už mě to ani nebaví číst. Myslím, že bychom si my, hráči, i naši fanoušci, novou arénu zasloužili. Rád bych si jednou zahrál mistrovství světa před vlastními diváky. Určitě bychom ostudu neudělali. Ale kdo ví, co bude za tři roky a kde budu já."
