Eliáš patří do silné generace českých hokejistů, narodil se ve „zlatých“ sedmdesátých. Prorazil v NHL, vyhrál dvakrát Stanley Cup, stal se ikonou klubu, kterému je stále věrný. Také v národním mužstvu mnohokrát sehrál důležitou roli, ovšem s trochou nadsázky ho lze zařadit mezi reprezentační smolaře.
Eliáše totiž slavné triumfy Čechů míjejí.
V roce 1998 byl spolu s tehdejším parťákem z Devils Petrem Sýkorou pro trenéra Ivana Hlinku příliš mladý, oba jinak velmi úspěšní hráči přišli o olympijské zlato. „Jsou perspektivní, jenže podobné typy už máme,“ řekl legendární kouč.
Na mistrovství světa ve Vídni 2005 zase chyběl Eliáš ze zdravotních důvodů. Při výluce NHL v ruském Magnitogorsku dostal žloutenku, hvězdami nabitý kádr pak dobyl pod dočasným vedením Vladimíra Růžičky zlato.
Eliášovy akce v reprezentaci1994 ME20 5 z. / 7 b. (2+5) |
O pět let později se Eliáš omluvil kouči Růžičkovi z rodinných důvodů. Později se ohradil proti kritice omluvenek hráčů z NHL, kteří do Německa nedorazili. „Neházejte nás do jednoho pytle,“ prosil důrazně.
A když v kádru české reprezentace třebíčský rodák figuroval, zlata se nikdy nedočkal. Olympijské hry 2002 v Salt Lake City, Světový pohár 2004, mistrovství světa 2008 i 2011 - Češi na všech zmiňovaných podnicích měli silný výběr, předváděli úžasný hokej, ale pokaždé kousek chyběl.
„Nejlepší věc řekla moje manželka - že už jedno zlato doma mám. Myslela tím dceru,“ usmál se Eliáš před čtyřmi lety v Bratislavě. Jistě, rodina je pro něj vším, za každých okolností na prvním místě. Přesto se nikdy netajil, jak moc by chtěl uspět za svou zem, potěšit české fanoušky.
O to víc Eliáše mrzelo, že s ním v uplynulé sezoně reprezentační kouč Růžička nekomunikoval. Na domácí mistrovství světa vzal jiné hráče. „Mrzí mě to. A hodně. Ale zahořklý nejsem,“ tvrdil v polovině dubna reportérovi MF DNES.
Jenže situace se změnila. Růžička kvůli nevyjasněné kauze, která ho viní z korupce, odstoupil a reprezentaci vede trenér Vladimír Vůjtek. Zkušený kouč Eliáše oslovil a v pondělí jej pozval na neformální schůzku, kde se měli hokejisté ze zámořských soutěží s realizačním týmem seznámit.
Eliáš byl nejstarší, s některými mladými kolegy se viděl poprvé, ale pod Vůjtkem dokonce krátce působil v reprezentační dvacítce.
„Pamatuju si to, ale já jsem se pak zranil,“ třídil si myšlenky.
„Když trénoval slovenskou reprezentaci, tak jsme se pozdravili. Dlouhé roky v českém hokeji nepůsobil, ale má obrovské zkušenosti, přehled a na práci se těší.“
Také proto Eliáš doufá, že jeho reprezentační odcházení se ještě prodlouží. „Když budu hrát dobře, tak nevidím důvod, proč bych neměl hrát,“ řekl český veterán novinářům.
Že by si zahrál už na světovém šampionátu v Rusku? „Doufám, že budu mít dobrou sezonu, aby - pokud by se nepodařilo New Jersey dostat do play-off - mě někdo buď chtěl do těch bojů o Stanley Cup, nebo že o mě bude zájem v reprezentaci. Chtěl jsem reprezentovat, i když ne vždycky to vyjde. Ale když teď budu v pohodě, nevidím problém.“
Pořád si věří, že bude týmu (národnímu i Devils) prospěšný na ledě a hlavně mimo něj.
Eliáš už před 11 lety na Světovém poháru říkal: „Už nejsem žádný mladík. Je mi osmadvacet. Cítím, že bych měl ostatní hecnout, nemůžu se schovávat někde v koutě.“ Ve Vancouveru 2010 dělal na olympiádě kapitána, mnoho let nosí na dresu áčko. Častěji si zvyká na roli mentora, nejstaršího muže v šatně.
„Vždycky jsem si bral rady kluků k srdci a vždycky mě to pomohlo. Jsem za to rád a takhle se budu chovat k mladším v klubu. V určité fázi kariéry prostě jde o to, aby člověk uměl předávat rady a pomáhat druhým,“ vyprávěl Eliáš v pondělí.
Třeba se „Eli“ příští rok za odměnu dočká reprezentačního triumfu. Jeho příběh by si zlatou tečku zasloužil.
