Možná i k němu se v průběhu napínavého čtvrtfinále doneslo, že v něm není za hradeckou obranou tak neprostupnou zdí, jakou byl v loňské sérii s Litvínovem a v následném semifinále s brněnskou Kometou.
Navíc jedno utkání v sérii s Libercem nedochytal a v dalším Jaroslavu Pavelkovi přepustil své místo dokonce od začátku.
Jenomže v rozhodujícím sedmém zápase, v němž navázal na předcházející šestý, Patrik Rybár znovu ukázal svoji sílu. Hradeckou branku uzavřel téměř neprodyšně a jeho skvělý výkon nesnižuje ani štěstí, které se k němu na začátku přiklonilo. Gól, jenž už ale nic nezměnil na tom, že Hradec s Rybárem v brance postoupil do semifinále, dostal až 22 vteřin před koncem.
„Spoluhráči mi velmi pomohli, skvěle jsme se doplňovali. Ukázalo se, že v kolektivu je síla,“ zdůrazňuje brankář důvody, které dovedly Mountfield k úspěchu.
Jak těžká série to byla?
Hodně. Prohrávali jsme v ní 2:3 na zápasy a jeli jsme do Liberce, kde nás nečekalo vůbec nic jednoduchého. Naštěstí jsme to zlomili a doma jsme si postup pohlídali.
Vedle hokejových dovedností k tomu je vždy potřeba i psychická odolnost. Byla hodně důležitá?
Společně ze zkušenostmi. V našem týmů je řada hráčů, kteří toho v play off zažili už dost a dotáhli to i k titulům. Jejich motivace je pro tým velmi důležitá, hodně to pomáhá.
Po vedení 2:0 jste třikrát za sebou prohráli. Co bylo potřeba změnit, abyste sérii otočili ve svůj prospěch?
Určitě přístup. První dva zápasy jsme těsně vyhráli, ale v dalších jsme do obrany hráli katastrofálně. Možná jsme si mysleli, že to půjde samo. Každý sice strašně moc chtěl, ale nešlo to. Potřebovali jsme víc bruslit a věřit si.
Co vy sám? Na rozdíl od loňského play off jste střídal, v jednom zápase jste nenastoupil vůbec.
Zápas v Liberci se opravdu nepovedl. Bylo potřeba něco udělat. Já jsem si odpočinul, hráči změnami dostali nový impuls. Musím za to pochválit trenéry a také spoluhráče, kteří začali hrát úplně jinak.
Nesrazilo vás psychicky trochu to, že jste najednou byl jen na střídačce?
Moc jsem happy nebyl, když jsem byl střídaný. Navíc nám nevyšly dva zápasy, v nichž jsme to mohli zlomit. V play off je ale potřeba umět ustát tlak a dovést hodit všechno za hlavu. Minulou sezonu se mi to povedlo a teď mi k tomu pauza podle mě pomohla.
I díky tomu jste šestý zápas v Liberci vyhráli a vynutili si sedmý. Ten ale začali mnohem lépe hosté z Liberce. Jak na vás působily jejich velké šance?
Hlavně vlastně ani nevím, jak hned ta první vznikla. Jen jsem najednou viděl puk ležet vedle mě na brankové čáře. Ruda Červený ho naštěstí sebral a odehrál pryč. Pak přišly další dvě, ale naštěstí jsme opět gól nedostali. Snažil jsem se nad takovým začátkem moc nepřemýšlet a hodit to za hlavu.
Jak jste prožíval zápas, v němž šlo vlastně o všechno? Buď vám mohl přinést postup, nebo konec sezony.
Zápasy, ve kterých o něco jde a tým v nich na mně stojí, mám velmi rád. I s vědomím, že každá chyba může rozhodnout o všem, tedy i o konci sezony. Kvůli takovým play off zápasům se vlastně hokej hraje a když už konečně přijdou, chce člověk odvést maximum, aby byl tým úspěšný. Každý hráč si tohle uvědomuje a o to líp se mi chytá, protože kluci do všeho chodí naplno, hodně střel zblokují, dobře se chytá.
Gól jste dostal až v samotném závěru, Liberci už pak moc času na vyrovnání nezbývalo. Přesto bylo vidět, že vás trochu rozladil.
Odolávali jsme dlouho a tenhle gól mi přišel úplně zbytečný. Hokej to ale přináší, a proto i ty emoce.
Liberec v posledních vteřinách ještě stačil zaútočit a nebezpečně vystřelit, mohla ta střela znamenat vyrovnání?
Nemohla, šla vedle brány. Já jsem se po ní ohnal, ale právě proto, že šla vedla, nedostal jsem na ni. Kdyby šla na branku, tak bych ji měl.
Vaše série s Libercem se protáhla na sedm zápasů. Stačil jste sledovat potenciální soupeře, nebo na to přijde čas až teď?
Když jsme na zápasy 2:3 prohrávali, tak to opravdu moc nešlo, soustředili jsme se hlavně na sebe. A že jdeme na Třinec, se stejně rozhodlo až den před naším posledním utkáním.
