Dle očekávání je v brankářské hierarchii duo Grubauer-Varlamov před ním. „Pro mě to nebylo žádné překvapení. I lidi z týmu se mnou mluvili otevřeně a věděl jsem, že v přípravě dostanu jeden zápas, jestli jsem to schopný hrát, nebo ne.“
A jste?
Nakonec se to docela povedlo. Když mě posílali dolů, říkali, že se jim líbilo, co viděli. Že jsem pracovitý a pozitivní. Podobné věci asi říkají všem, ale bylo mi řečeno, že pokud se cokoliv stane, nebudou mít strach mi dát šanci. Beru to jako povzbuzení. Věděl jsem, že moje cesta bude taková.
Mnozí odborníci tvrdí, že kdybyste podepsal v jiném týmu než u Avalanche, měl byste místo mezi elitou jisté. Co vy na to?
Já jsem žádnou jinou kloudnou nabídku neměl, takže nebylo moc z čeho vybírat. Člověk musí něco obětovat. Musí jít do nejisté situace, do rizika. Může se stát, že se za celý rok nikam nepodívám a zůstanu na farmě. Neberu to jako ústup, protože pro mě byla NHL odmalička sen.
Na farmě se vám daří, po prvních duelech stránky líčily, že „Francouz září“. To je pozitivní.
Potěší, když dobře začnete sezonu, ale zároveň to druhý den už nic neznamená. Já se hlavně chci dostat do zdejšího systému. Týmů je v NHL dost, zranění se stávají a může se stát, že si mě vytáhne jiný tým než Avalanche, i když v něm chci zůstat. Teď se snažím co nejlépe chytat na farmě. Sídlíme jen kousek od Denveru, takže jsme neustále pod dohledem. Vím, že šance může přijít, ale nebudu se modlit, aby se někomu něco stalo.
Na americký život jste si zvykl?
Zpočátku jsem chodil s otevřenou pusou a připadal jsem si jak v americkém filmu. Ze všeho vykulený. S manželkou žijeme na předměstí, vypadá to tu jak na vesnici. Skvělý vzduch a výhled na hory.
Překvapila vás NHL?
Tím, že jsem na vlastní oči viděl, že se s nikým nemažou. Myslíte si, že už hrajete hokej na nějaké úrovni, že jste něco zažil, a pak na vás na tréninku střílí MacKinnon a vy si uvědomíte, že to všechno jde posunout ještě dál. Při trénincích je takové nasazení, které v jiných ligách není ani v zápase. A když jsem chytal přípravu, byl hokej tak rychlý, že musí člověk hrát na pokraji svých možností, aby byl schopen držet tempo. V tomto ohledu je to až extrémní a díky tomu je to nejlepší soutěž na světě.
A taková slova říká česká jednička z olympiády a jeden z nejlepších brankářů KHL.
Ale KHL je ruská liga, kde je v každém týmu pět dobrých cizinců. Tady je těch cizinců daleko víc. Je to jiný styl, a jak je menší hřiště, puky se rvou na bránu a hodně se cloní. Z pohledu gólmana mi to přijde jako jiný sport.
Jake Bischoff z Vegas právě překonal Pavla Francouze v brance Colorada.
Musel jste změnit i styl chytání?
V Avalanche je finský trenér brankářů Parkkila a ten už mi v létě říkal, abych změnil pár věcí. Musím chytat víc vyjetý z brány, což je největší rozdíl, který jsem ve hře udělal. Taky jsem míval široký postoj a chytal níž, takže se mě snažil předělat. Říkal mi, abych ani v tréninku nezacouvával, že jakmile udělám jeden malý ústupek, okamžitě za to zaplatím. A měl pravdu – jakmile jsem to udělal, hned jsem dostal šibenici. Bavilo mě to, že člověk zase zkoušel něco nového, a myslím, že i jeho, protože se ve mně trošku zhlédl. Chytám víc vyjetý a puk mě častěji trefí.
Přesto musíte bojovat v AHL.
Člověk hned pocítí, že to není NHL. Ale aspoň je dobře, že západní část AHL je o něčem jiném než východní. Jsou tu hezčí města a nejblíž nám je Tucson, který je deset hodin autobusem. Takže celou sezonu budeme létat, i když teď do San Antonia to bylo normální linkou. AHL je taková živelná, hraje tu hodně mladých kluků, takže je to takový hurá hokej. Pro gólmana je dobře i zábava, že se pořád něco děje.
Na farmách skončila většina Čechů, kteří stejně jako vy v létě podepsali smlouvu v NHL. Co to znamená?
Že taková je realita. Konkurence je obrovská a je alespoň super, že se tolik kluků odhodlá o NHL rvát. Vezměte si Honzu Kováře – já si ohromně vážím toho, že šel sem, a věřím, že o NHL na farmě Bostonu bude bojovat. Nabídky, co měl z Ruska, musely být úžasné a přišlo mi líto, že mu v Islanders nedali ani čuchnout, protože jsem přesvědčený, že by se prosadil. A pořád věřím, že se prosadí. My všichni, co jsme začali hrát hokej, jsme snili o NHL. Je to náročná cesta, ale stojí za to si to zkusit.
