Pavel Kantor by měl být jedničkou v brance bývalého hokejového týmu z jihu Čech, který bude hrát extraligu v Hradci Králové. "Jako hráči to bereme tak, že s tím nic neuděláme a nic jsme dělat nemohli. Bereme to jako fakt," říká brankář, který má dobré nervy. V mužstvu by měl nahradit Jakuba Kováře, který odešel do KHL.
Jaká byla reakce v mužstvu na úterní verdikt z Hradce Králové o souhlasu tamního zastupitelstva s příchodem extraligy?
Už jsme to nějakou dobu tušili. Věděli jsme, že Budvar má dobrý vztah s klubem, a bylo jasné, že pokud bude oficiálním partnerem extraligy jiný pivovar, tak vznikne problém. Nakonec vznikl. A dopadlo to takhle.
Jaká je v šatně nálada?
Samozřejmě je to nepříjemné. Spousta kluků tady má rodiny, děti tu chodí do škol. Mnoho z nich jsou zdejší odchovanci, kteří tady hráli od dětství. Loni se tu začal budovat nový tým s řadou odchovanců. Najednou ze dne na den všechno skončí a přestěhuje se to někam jinam. Bohužel.
Bavíte se o stěhování?
Ano, ale nikdo nám ještě nic konkrétního neřekl. Kdy, co, jak. Jestli bude v Hradci nějaká skupina lidí, která nám se zajištěním bydlení pomůže. Zatím máme nejvíce informací podle toho, co si přečteme u vás nebo na internetu. Nevíme toho o moc víc než novináři.
Kdo z hráčů už si zajišťoval bydlení v Hradci Králové předem?
Dívali jsme se, jak to tam vypadá finančně. Větší rodiny potřebují domky, protože nemohou jít v pěti bydlet do jedna plus jedna. Nikdo si nic konkrétního asi ještě nezamlouval, ale chce to začít včas. Nebude to tak, že se tam ze dne na den všichni nahrneme a najednou tam seženeme 25 bytů.
Vy jste svobodný a bezdětný. Ale co spoluhráči s rodinami? Zkoumali, jak tam budou jejich děti chodit do školy a do školky?
Co jsem se bavil třeba s Jirkou Šimánkem, říkal, že na prvním stupni základní školy si lze děti vyučovat doma. Jeho manželka bude dítě učit doma a pak s ním půjde v Budějovicích do školy na přezkoušení.
Některým hráčům může stěhování vyhovovat, protože to budou mít blíž z domova. Libuje si někdo?
Že by si někdo vyloženě liboval, to se říct nedá. Za dobu, co jsme tady, jsme si našli svoje zázemí. Většině kluků, co tady hráli, se jižní Čechy líbí a opouštět jsme je nechtěli. Ti, co tu mají svoje baráky, je určitě nebudou prodávat, protože považují jižní Čechy za svůj domov. Stěhování se však ukázalo jako nevyhnutelné.
Už máte představu, jak často se dostanete v sezoně domů do Českých Budějovic?
Napadlo mě to. Asi to moc často nebude. Ale to je život hokejisty.
Jaká byla reakce vaší přítelkyně?
Pro všechny je to nečekané. Počítali jsme, že budeme i přípravu na ledě mít v Českých Budějovicích.
Kdo z kabiny nejlépe zná prostředí v Hradci Králové?
To nevím. Zrovna jsme se před tréninkem bavili, že Franta Ptáček tam naposledy hrál před x lety. Ani nevím o nikom, kdo by odtud přímo pocházel.
Hrál jste tam někdy? Co se vám nejdříve vybaví?
Myslím, že někdy v mládežnických kategoriích. Ale už je to taky pár let. Na zimák si matně vzpomenu. Je logické, že si nikdo z nás nemůže myslet, že to budeme mít na takové úrovni, jako jsme to měli tady v Českých Budějovicích.
Možná pro vás bude výhodou, že nebudete tolik cestovat. Budete to mít blíž do Prahy i na sever.
To je jedna z mála výhod.
Jak dlouho může trvat, než si zvyknete na nové prostředí?
Mám povahu člověka, který se nenechá moc rozhodit. Mně to asi moc dlouho trvat nebude. Ale ne všichni hráči mají stejnou povahu a na někoho to může působit hůř.
