Společně dohánějí manko. Kašpařík zvládl v sezoně jen pár minut prvního duelu na Spartě, než ho u mantinelu protihráč trefil kolenem do nohy. „Přetrhl se mi úpon postranního vazu. Doktor se rozhodoval mezi operací a sádrou, nakonec se noha na tři týdny zafixovala. Jsem rád, nechtělo se mi do narkózy,“ popisoval 35letý Kašpařík.
Teď už se blíží váš návrat?
Pomalu, ale snad se blíží... Koleno zatím drží, to je pozitivní. Ale uvidíme, jak se bude chovat, až začnu naplno trénovat s týmem. To chci zkusit příští týden. Je něco jiného, když bruslím sám po tréninku a víceméně jen rovně a když rychle měníte pohyb a srážíte se na ledě. Zatím je plán takový, že do zápasů bych mohl naskočit po reprezentační pauze.
Počítám, že tohle dohánění fyzičky není nic příjemného. Hodně to bolí?
To tedy ano. Po měsíci, kdy jsem nic nemohl dělat a na noze měl sádru, šla fyzička pryč. Noha ochabla, je slabá. Ty tréninky bolí hodně.
Jak se člověku dívá na hokej jen z tribuny? Nejraději byste vletěl na led?
Hlavně to strašně letí. První čtvrtina už je pryč a vy víte, že se nesmí nic urychlit. Svrbí vás ruce, chcete hrát, zase zažít tu atmosféru a zápasový adrenalin. Ale extrémně urychlit to prostě nejde, musím vydržet. Dohnat manko, abych pak to extraligové tempo zvládl.
Troufl byste si jako pozorovatel radit při zápasech spoluhráčům, co na ledě dělají špatně?
Víte, já znám hokej z ledu i z hlediště. A dobře vím, že to jsou dva zcela odlišné sporty. Na ledě máte zlomek vteřiny, abyste vyhodnotil situaci. Stačí jeden oblouček, být dvacet centimetrů jinde a celá situace se vyvine úplně jinak. Z tribuny hokej vypadá strašně jednoduše, a čím jste výš, zdá se pomalejší. Jenže ono to tak není. Přál bych lidem, kteří sedí nahoře, aby si alespoň jeden zápas zkusili odkoukat hned za mantinelem.
Jsou proto fanoušci často na hráče přísnější, než si zaslouží?
Tribuna je přísná. Vidíte z ní úplně všechno a říkáte si: Vždyť je to jednoduché, proč to ten hráč neudělal takhle! Ale je to vážně obrovský rozdíl. Kdo hokej nehrál, v tomhle není vždycky soudný.
Plzeň zatím v sezoně střídá dobré výkony se špatnými. Kde vy vidíte příčinu?
Všechno je to o hlavě, ta je mocná. Třeba nedávno zápas s Vítkovicemi. Nutně jsme potřebovali vyhrát, a když jsme vedli 2:1, hra vypadala dobře. Jenže jak soupeř vyrovnal, otočilo se to. Znám to sám, jste najednou svázaný a nevíte, jak to zastavit. Ale zvládli jsme to. Je tady nový tým, všechno si ještě sedá. Ale kvalitu máme.
