"Samozřejmě to mám v hlavě, už je to dlouhá doba. Šance jsou, i ty úplně stoprocentní, ale neproměním je. Už je tam i trochu křeč," povzdychne si 35letý střední útočník mistrovské Škody.
I v úterý v Třinci, kde Plzeň nakonec vysoko prohrála 1:5, jste hned na začátku jel sám na jejich gólmana Hrubce. Jenže brejk jste neproměnil a z protiútoku domácí otevřeli skóre..
Nikdo samozřejmě neví, jak by se ten zápas vyvíjel, kdybych dal gól. Ale možná by to pak vypadalo jinak, kdo ví... Každopádně to byla stoprocentní šance a takové se musí proměňovat.
Jak bojujete se střeleckou mizérií? Třeba Tomáš Vlasák říkal, že v době krize dokázal hokejku i vymáchat v záchodové míse.
No, takhle radikální metody nemám (pousměje se). Ale snažím se co nejvíc, dřu a věřím, že to trápení zlomím v pravý čas.
V neděli jste po výborném výkonu zdolali lídra ze Sparty, jenže v Třinci přišlo tvrdé vystřízlivění. Čím si to vysvětlujete?
Nevím. A pořád to neví vlastně nikdo z nás, proč se nám venku nedaří. Ale jsem si jistý, že tam nebylo žádné uspokojení po Spartě.
Určitě ne?
Ani zápas předtím, proti Liberci, jsme doma nepředvedli ideální výkon. I když jsme vyhráli. Proti první Spartě jsme se zvedli, od nás to byl výborný týmový výkon. A v Třinci jsme v tom určitě chtěli pokračovat, pořád potřebujeme sbírat body. Místo toho přišel takový výpadek. Zase si to musíme rozebrat. Máme ještě čas na to, abychom se připravili na klíčovou fázi sezony. A je nám jasné, že pokud ji chceme mít zase úspěšnou, musíme začít vyhrávat i venku.
Na křídlech se vám ve třetí formaci spoluhráči docela točí. Tohle pro vás není složité?
Ne, to nehraje vůbec žádnou roli. To je celoroční proces, vždycky je někdo zraněný a musí se improvizovat. Na to jsme zvyklí.
