V prosinci předváděl vskutku sváteční hokej, jenž ho dostal před dvěma lety i do reprezentace. Z posledních šesti zápasů dal šest branek, přidal dvě asistence. Posila k pohledání.
A šťastný táta, jenž poznal, jaký je život vzácný dar. Když v útrobách zimáku po tréninku před dnešním (18.00) domácím zápasem proti Plzni vypráví o dvacetiměsíční dcerce Amálii, velké bojovnici, září mu oči štěstím tak, že to ani písmenka nedokážou popsat. „Byla nedonošená. Narodila se na začátku 27. týdne. Hodně brzo. Měla kilo sto padesát gramů,“ ohlíží se s úlevou.
To muselo být těžké období.
Měli jsme štěstí, že manželka chodila celou dobu do nemocnice do Podolí, a když nastal problém, což nevypadalo, že se bude něco dít – tak jsme byli kousek od Podolí, kam jsme jeli za panem doktorem. Pro jistotu si ji tam nechali, ještě ten den se nám narodila dcera, stal se ze mě táta, z manželky máma a od té doby v tom už jedeme.
To člověk děkuje lékařům a moderní medicíně.
Bylo to hodně emotivní. Těžké období pro nás. I když to si spíš uvědomuji zpětně, protože hlavu vám to nastaví úplně jinam. Musím poděkovat doktorům, sestřičkám, celému personálu, jak to tam funguje. Klobouk dolů před nimi.
Věříte, že o tenhle boj na začátek bude dcerka silnější ženou?
To určitě! Je to už vidět. Narodila se 24. dubna jako bejček, jako moje máma. Nějaké rysy bejčka už má. Je vidět, že to bude velice silná žena.
Už se za vámi do Olomouce přestěhovaly?
Částečně. Hodně ještě chodíme po doktorech, které máme v Praze. Všechno je v pořádku, ale má víc kontrol. Často jsou tady se mnou, ale když je doktor, jedou do Prahy.
Obrátil se vám denní pořádek?
Nechci říkat, že jsem prožíval těžké hokejové období, ale to, že jste táta, vám pomůže, nebo to dítě vám pomůže. Když přijdete domů, člověk se naučil hlavu úplně vypnout od hokeje. Směje se na vás: Táta, táta! Když jsou hokejové problémy, dokáže mě od nich oprostit. Vidím rodinu, ten smích a je to paráda.
Jak si ještě čistíte hlavu?
Máme ještě dva pejsky, takže si hlavu čistíme na procházkách. Volna moc není. Věnujeme se malé, rádi si zajdeme na dobré jídlo.
Doporučuji nepálskou restauraci na Dolním náměstí.
To máme rádi, určitě vyzkoušíme, děkujeme za doporučení.
Rádo se stalo. Ale soudě podle toho, jak teď válíte na ledě, jste se už v Olomouci rozkoukal.
Asi jo. Lajna, ve které hraji, s Lukášem Nahodilem a Lukášem Klimkem, si úplně sedla. Šance jsme měli i předtím, teď došlo k tomu, že jsme je začali proměňovat.
Z posledních šesti zápasů jste dal šest gólů. Takhle se znáte?
Většinou jsem hrál centra, na křídle se dostávám víc do zakončení, takže je to i tím. Ale především je to právě chemií v lajně. Neřekl bych, že jsem to zrovna já, který by měl zakončovat. Teď dával góly zase Klíma, předtím Nahec. Je to rozložené. Možná je i soupeřem, že to třeba víc vychází na mě. Myslím, že takhle by to mělo být.
8 kanadských bodů za šest gólů a dvě asistence posbíral Pavel Musil v posledních šesti zápasech, celkem ve 27 utkáních má bilanci 9+7. |
Jací jsou vaši parťáci?
Nahec je hrozně chytrý hráč, výborný centr. Ten nám to spíš rozdává. Klíma výborně brání a odjezdí to i vepředu. Pes, co hodně napadá a umí se dostat jeden na jednoho. Z toho s Nahecem těžíme.
Když je Nahodil rozehrávač, Klimek bruslař, tak na vás role střelce musí připadnout, ne?
To zas nevím, kluci zakončují taky dost. Já bych nerad hodnotil sám sebe. Musíte se zeptat jich, aby mě popsali, jaký já jsem.
Samý úsměv. Sedli jste i lidsky?
Výborně! Nahece znám už sedm let, poznali jsme se, když měl střídavý start z Pardubic do Havlíčkova Brodu. Už tam jsem věděl, že je to kluk pro srandu, to já jsem taky, Klíma to samé. Lidsky jsme si sedli. Je to hrozně důležité, protože pak se chemie na ledě lépe hledá.
Když jste odcházel z Mladé Boleslavi, poeticky jste prohlásil, že to byla první láska, ale kdybyste neopustil první lásku, nepoznal byste svou nynější ženu. Vypadá to s Olomoucí na vážný vztah?
Já v to jenom doufám! Smlouva mi končí, tak uvidíme, co nastane. Ničemu se nebráním, mně se tady fakt hodně líbí. Lidé okolo hokeje, fanoušci i město jsou super.
Mladá Boleslav mění strategii, pouští nejdražší hvězdy. Sledujete její kroky?
S klukama jsem v kontaktu. Je tam nastavená dobrá vize. Radim Vrbata ví, co dělá. Chce pracovat s mládeží. Když se budou své vize držet, budou do budoucna úspěšní.
Dá se v něčem srovnat s Olomoucí, která je rodinným klubem o pár lidech ve vedení?
Boleslav je také o pár lidech, i když teď se to tam trošku rozšiřuje. Je to hodně podobné – pár srdcařů, kteří tomu dávají všechno. Radim Vrbata s Vencou Nedorostem do toho vnesli víc zahraniční pohled, než tam bylo zvykem.
Zkušenosti z NHL.
Ví, jak to funguje jinde. I stylem trénování, nebo mají celou sezonu kondičního kouče. Přivedl se také nový fyzioterapeut.
Před dvěma lety jste nakoukl do národního týmu a připsal si i první trefu. Silný zážitek?
Pro mě to bylo nejvíc, co jsem v hokeji zažil. Vždycky je vyprodaná hala. Měl jsem tu čest hrát tři zápasy za národní tým a měsíc a půl trénovat s klukama po sezoně v kempu. Je to motivace. Dalo mi to hodně po hokejové i lidské stránce, viděl jsem, jak fungují jiní kluci.
Kdo udělal největší dojem?
Těžko jmenovat. Spíš jsem se utvrdil v tom, že kluci, co něco dokázali, jsou úplně normální. Mohli by být namyšlení nebo se s námi, tenkrát mladými kluky z extraligy, nebavit, povyšovat se. Chtěli pomoct, radili nám. Výborná zkušenost.
Předpokládám, že stejnou zkušenost jste si utvrdil i v olomoucké kabině vedle hráčů jako Zbyněk Irgl nebo Rostislav Olesz.
Samozřejmě. Utvrdil jsem se, že je to hodně o tvrdé dřině. Nejlepší hokejisti jsou velcí profesionálové.
Žene vás touha vrátit se do národního týmu?
Bylo by to krásný, jenže poslední roky to na to určitě není. Nechci říct, že to mám v hlavě, ale mám to pořád jako jeden z cílů. První cíl byl zvednout se herně a to se mi teď daří. Rád bych se jednou do nároďáku vrátil, kdybych udělal hezkou sezonu a líbil se trenérům.
V tomhle odchod z Mladé Boleslavi splnil účel. Nakopl vás.
To rozhodně. Po delší době už můžu říct, že je to pro mě hrozně dobrá změna. Měla přijít dřív. Furt jsem to prodlužoval, nedařilo se mi tam hodně dlouho. Bylo těžké ale změnu udělat, znal jsem tam všechny, měli jsme dobré vztahy, tak člověku se odtama moc nechce. Teď zpětně vím, že když se člověku nedaří, musí to zkoušet dál. Už to bylo v hlavě hrozně vyhořelé. Měl jsem začít spolupracovat s mentálním koučem, třeba by mi pomohl.
Teď už je to normální praxe.
Přišla výměna a to mi hlavu hodně vyčistilo, dalo mi to drajv a chuť, takže zatím nad tím neuvažuji, ale kdybych se dostal do té situace znovu, určitě bych s mentálním koučem začal spolupracovat. Ti nejúspěšnější už s nimi spolupracují dlouhou dobu, jen se to neříkalo.
Vidíte ve své sváteční prosincové formě ještě rezervy?
Já doufám, že se budeme posouvat celkově jako tým. Dělám všechno pro to, abych pomohl týmu. Potřebujeme se zvednout. Věřím, že bychom se mohli probojovat do play off. Samozřejmě koukáme dolů, ale to nás nesmí vystrašit.
Leč problém Olomouce je, že se jí nedaří v sezoně udělat vítěznou šňůru alespoň tří zápasů.
To je přesně ono. Když uděláte tři čtyři zápasy, odrazíte se. Tady je problém v psychice, protože nejsme tým, který dává hodně gólů, ale zase výborně bráníme. Dokážeme odskočit na 2:0, 3:1, pak zbytečně zalezeme. Nechci říct, že bráníme výsledek, ale nehrajeme hokej, který jsme hráli dvě třetiny.
Chybí větší sebevědomí?
To je o těch třech zápasech. Chytíte lauf a tým to posune. Víc si věří.
Balancovat na desáté příčce, která ještě znamená předkolo play off, není komfortní. Každé kolo to může být jinak. V přímém souboji jste naposledy desítku uhájili obratem na Kladně.
To bylo důležité. Naštěstí se povedlo zápas zvrátit. Velká škoda, že nám nevyšlo utkání s Pardubicemi.
Olomouc dokáže porazit silného soupeře, ale pak vybouchnout.
Přijde mi, že hrajeme výborný hokej s těmi, co jsou nahoře. S těmi, co jsou okolo nás a potřebujeme jim sebrat body, zrovna propadneme. Těžko se to říká. Nikdo nic nepodcení, v kabině jsem, vidím to. Potřebujeme někomu odskočit, a prostě to nevyjde.
A navíc to vypadá z tribuny blbě, když chybí pohyb i srážky.
No právě. Bohužel takové zápasy někdy jsou. Vypadá to, že jsme něco podcenili nebo že nebruslíme, ale vstoupíte do zápasu, jsou dvě tři špatná střídání a už se to veze. Nehrajeme na své nebo nad své možnosti, ale jsme těsně pod nimi. A my jsme tým, který potřebuje, abychom všichni byli na svých nebo nad svými možnostmi, pak budeme úspěšní.
Teď se můžete vytáhnout proti třetí Plzni.
Každý uděláme sto procent, pracujeme na nich, na něco jsme se podívali. Budeme chtít vyhrát.
Vnímáte, že Plzeň je pro Olomouc neoblíbeným sokem, neboť s ní třikrát za pět let vypadla ve čtvrtfinále play off?
Je na čase to všechno změnit. Ale Plzeň je poslední roky jedním z nejkvalitnějších týmů v extralize. Jsou hrozně nepříjemní, hodně bruslí, takže půjdeme do toho s velkým respektem, ovšem nesmíme být podělaní.
Olomouc vs. Plzeň (18.00)Knotek by už mohl hrát, Ostřížek začal s tréninkem Na předzápasovém tréninku hokejové Olomouce nechyběl po zranění elitní centr Jan Knotek, večer (18.00) by mohl být v sestavě proti Plzni. Zato start dalšího klíčového útočníka Davida Ostřížka zřejmě reálný není, byť už byl také na ledě, ale v černém drese, který spoluhráče upozorňoval: nesahat! To Plzeň ukáže útočnou posilu Patrika Zdráhala z Vítkovic, jehož získala výměnou za Indráka. Nastoupí ve formaci s Němcem a Robem. „Něma je šikovný s pukem a na křídlech má hráče, kteří umí dávat góly. Proto jsou spolu,“ řekl kouč Plzně Ladislav Čihák. Loni v říjnu Škoda v Olomouci vyhrála 4:0, v listopadu pro změnu Mora loupila v Plzni 3:0. „Když to odmakáme a vyrovnáme se domácím v bojovnosti, můžeme zase uspět a vyhrát,“ věří Čihák. |
