Ivan Vlček je o deset let starší než vy. Chodil jste se na něj před lety dívat v Plzni na hokej?
Vždycky jsem ho hrozně uznával. A pak, ve dvaadevadesátém, jsem v Plzni poprvé vstoupil do šatny mužů a měl rozstřesená kolena. Ivan byl kapitán a já s ním najednou seděl v kabině! Připadal jsem si jako v jiném světě.
A taky jste studoval vysokou školu. Měl z vás být učitel, že?
Jo, jo, tělocvik - zeměpis. Začal jsem pedagogickou fakultu, ale rychle skončil. Máma z toho byla hodně špatná. Říkala: Co když se zraníš a bude po sportu?! Ale já neuměl skloubit zároveň vrcholový hokej a vysokou školu. Časově to nešlo zvládnout.
Umíte si představit, že byste teď chodil do školy a učil děti?
Mně stačí, když jdu do školy párkrát za rok na besedu (smích).
S hokejem jste už prožil spoustu radosti, procestoval svět. A stal se bohatým člověkem. Cítíte se tak?
Nevyrůstal jsem v bohaté rodině, i když jsme si nežili špatně. Peněz si umím vážit. Ano, mám jich poměrně dost. Dostal jsem se na určitý komfort, který chci pro svou rodinu udržet. I v době, až skončím s hokejem. Ale jsem přesvědčen, že mě lidsky peníze příliš nezměnily.
Kdy jste pochopil, že hokej vás může zabezpečit?
Ve Švédsku, kam jsem odešel hrát z Plzně v roce 1997. Skončila mi pětiletá smlouva a přišla nabídka z Färjestadtu. Váhal jsem, ale tehdy mi Radek Kampf řekl, ať okamžitě jdu. Že se může stát cokoliv. On sám se v jednatřiceti těžce zranil, v největší formě. O tu šanci přišel.
Byl to zlom ve vaší kariéře?
Do té doby jsem se hokejem bavil, měl jsem se v Plzni dobře. Najednou jsem si uvědomil, že tahle hra je moje zaměstnání. Že můžu vydělat pěkné peníze, ale taky se musím naučit šetřit.
Do čeho investujete?
V Plzni spoluvlastním s Pepou Táflíkem, bývalým útočníkem Plzně, obchod se sportovními potřebami. Teď mám zase nabídku zajistit výstavbu bytů v Čechách. Uvidíme. Většinu vydělaných peněz mám uloženu v Americe.
Na účtech v bance?
Finance mi spravuje jeden člověk. Většina je v podílových fondech, dobře garantovaných.
Riskujete s dolary?
Nejsem burzovní fanatik. I takové spoluhráče jsem znal. Po teroristickém útoku na New York, to jsem hrál v Chicagu, se v kabině sledovala pouze burza. Někteří kluci prodělávali tisíce dolarů denně, byli úplně hotoví. Vůbec se nedokázali soustředit na hokej. To já nechci.
Na někoho působíte nepřístupně, skoro až domýšlivě. To je záměrně nasazená maska či realita?
Umím se bavit se všemi. Ale myslím, že mám docela čich na lidi a poznám, kdo to se mnou nemyslí upřímně. Pravé přátele mám naštěstí už dlouho, s těmi jsem pořád v kontaktu. Ale pak je spousta lidí, která se mnou chce být za kamaráda. Jak to opravdu myslí, možná poznám, až skončím s hokejem.
Zlatá olympijská medaile z Nagana vám před sedmi lety otevřela cestu do NHL. Hrál jste za Floridu, Chicago, Columbus. Teď slavná soutěž prožívá hlubokou krizi. Věříte, že po roční stávce se letos začne hrát?
Věřím, že dohoda je blízko. Obě strany se blíží.
Neříkal jste si to i před rokem?
Loni jsem byl připraven na to, že se hrát nebude. Spor mezi majiteli klubů a hráčskou asociací byl hluboký. Obě strany musely ustoupit. Teď věřím. Krach NHL by znamenal obrovskou ztrátu pro hokej.
Přemýšlel jste někdy, zda s rodinou nezůstanete žít v Americe?
To nepřipadá v úvahu. Vždycky se budu chtít vrátit sem. Když v NHL skončí sezona, hned sháním letenky a do čtyř dnů chci odletět do Čech. Tím neříkám, že je Amerika špatná. Na dovolenou je tam spousta nádherných míst, stejně tak na zábavu. Ale doma je doma.
Když se vrátíte do Čech, pořád bydlíte v rokycanském bytě po rodičích, kterým jste nechal postavit dům v nedalekém Hrádku. To nechcete nic svého?
Chystám se stavět. Blízko Rokycan, směrem na Svojkovice. Ještě se nekoplo, ale už se to blíží. Pak si sednu na zahradu a budu koukat na malýho, jak běhá a hraje si. A budeme spolu sekat trávu...
Otcem jste se stal v osmadvaceti. Jak vás změnil syn David?
Dítě jsme neplánovali. Když manželka přišla do jiného stavu, měl jsem ohromnou radost. Ale zároveň jsem byl pořád mladej kluk. Teď si uvědomuju, že jsem ji v té době trochu zanedbával. Až když člověk vidí, kolik rodin o dítě přišlo, změní ho to. Teď jsem si jistý, že chci i dalšího potomka.
Jste dobrý táta?
Za Davídka jsem strašně rád. Začátky jsou ale pro otce zvláštní. První půlrok toho nemůže moc dát. Těšil jsem se na chvíli, kdy začne lézt, chodit, běhat. Teď jsou malýmu přes dva roky a strašně si s ním užívám.
Když jsem ho viděl na fotce, tak ho rozhodně nezapřete.
Všichni to říkají. Ale kdybyste viděl fotky manželky, když byla malá, změníte názor. Je hodně po ní.
Bude z něj hokejista?
On dobře ví, že hraju hokej. Dívá se v televizi a křičí: tata dal gól! No, já jich moc nedávám, ale nechávám ho při tom (úsměv). Asi bude logické, že to na bruslích zkusí. Ale nebudu ho nutit. Chci, aby byl všestranný. Pokud bude hokejista, tak ho jen poženu do útoku. Ať dá těch gólů víc než táta.
O novinářích jste nedávno prohlásil, že často kladou hloupé otázky. Nemáte je rád?
Vůbec mi nevadí. Ale opravdu si myslím, že někdy píšou blbosti.
Co vám vadí?
Když se probírá, čím se ten nebo ten hráč vyučil, jakou školu nestihl vystudovat. Spoustě hokejistů je tohle nepříjemné, třeba se za to i stydí. My jsme si vybrali hokej, ne školy. Takové ankety mi hrozně vadí.
Víc, než otázky typu: Proč jste dnes nedal gól a hrál špatně?
Ty beru a vždycky na ně odpovím. Ale nechci ze sebe dělat frajera. Vím, že občas na novináře reaguju ostře, až mě to pak mrzí. Možná jsem trošku kotroverzní. Ale o tom přece život je. Kdyby se mi něco nelíbilo a já mlčel, tak je to horší.
Váš vztah k hokejové Plzni byl vždycky výborný. Ale v uplynulé sezoně byl narušený.Při výluce NHL jste se vrátil, ale klub vás před Silvestrem poslal do Slavie Praha.Nerozešel jste se s vedením zrovna v dobrém. Už je to pryč?
(dlouho přemýšlí) To půjde těžko zapomenout...
Napsalo se toho dost...
Možná jsem nehrál ideálně, ale jsem zvyklý na rovné jednání. Pokud jsem podal špatný výkon, měli mě seřvat, hlasitě vynadat. Ale to se nikdy nestalo. Spíš jsem pořád cítil plácání po ramenou.
Prezident Plzně Tomáš Král po sezoně říkal, že si spolu určitě ještě někdy pivo dáte. Máte stejný názor?
Myslí si to, já vím... Jenže pro mě je to teď hrozně těžký, pořád je to živé. Nejsem splachovací...
Myslíte mediální přestřelky o tom, jak jste si vynutil do šatny vanu na nohy, televizi či háčky?
A všichni si klepali na čelo. Co je ten Špaček za primadonu, že? Jenže mně tohle všechno přijde jako samozřejmost. Stejně jako štětka patří ke kominíkovi. Nedělal jsem to pro sebe, ale pro celej mančaft! Už se třeba nepsalo, že kluci potřebovali sušáky na rukavice. Tak jsem zavolal na hokejový svaz a půjčil si dva. Bylo to dražší než všechno ostatní, ale neřešil jsem to. Už toho nechme, nemá cenu se v tom znovu pitvat.
Pokud ani letos nezačne NHL, je reálné, že znovu nastoupíte za Plzeň?
Plzeň vždycky budu mít rád. Ale pod současným vedením klubu hrát nebudu. Prostě to teď nejde.
 Jaroslav Špaček (uprostřed) v sevření Švédů Jonathana Hedströma (vlevo) a Daniela Alfredssona. |
