Zatímco drtivá většina vrstevníků rodáka z Prešova už dávno ukončila aktivní kariéru, on dnes v 17.00 domácím duelem proti Salcburku zahajuje sezonu v mezinárodní EBEL, v níž budou Orli obhajovat stříbrné medaile.
„Když na spoluhráčích uvidím, že jim překážím, nebudu je trápit svou přítomností na ledě,“ praví legenda klubu, která znojemský dres obléká už čtrnáctou sezonu.
A na hokejový důchod nestárnoucí Pucher stále nemyslí.
Neštve vás, když se vás na to lidé ptají?
Už mám takový věk, ostatní chápu. Není to tak, že by mě to štvalo. Když ale poznám, že už hokeji nemám co dát, kluci se budou vedle mě trápit, nebudu nějak uměle hnát svoji hokejovou dlouhověkost. Ale zatím to tak, doufám, není. Hráči jsou snad se mnou spokojení, aspoň to tak cítím. I to mě žene dopředu, že nepatřím do starého železa.
„Těžko se můžeme s Jágrem porovnávat. V noci by mi ve Znojmě totiž asi nikdo nerozsvítil světla.“ |
Vaši bývalí souputníci už dávno skončili, ale vy každý den vstáváte na trénink, na zápas. Není to zvláštní?
Nějak jsem se nad tím nezamýšlel. Určitě ten život bude úplně jiný. Hodně jich zůstalo u hokeje, ale na hru mají spíš trenérský pohled. Nevím, co říct k téhle fázi života, ještě ji neznám, ale ve sportu to tak chodí. Někdo končí kvůli zranění, někdo má jiné životní plány. Uvidíme, k čemu se dopracuju já, zatím na to nemyslím. A moji kolegové? Možná mají lepší život, možná ne. Záleží na každém, jak s tím naloží.
Kousek za hranicemi, v rakouském Retzu, jste nedávno otevřel restauraci. Je gastronomie obor, kterému byste se chtěl v budoucnu věnovat?
Stará se o to hlavně manželka. Já nemám čas, abych se angažoval, když trénujeme, hrajeme a jezdíme. Udělal jsem to hlavně pro ni, je z branže. Občas se tam chodím najíst a chutná mi tam. Hospoda je pěkná, manželka zase chodí usměvavá domů, takže myslím, že to celkem jde, a doufám, že to tak bude pokračovat.
Troufl byste si tam vařit?
Jak jsem říkal, kuchyně je podle mě v restauraci skvělá, ale kdybych vařil já, úroveň bych hodně snížil. (směje se) Uvidíme, co budoucnost přinese, zatím se tím moc nezaobírám.
Co děláte, že ještě ve 42 letech můžete hrát hokej na nejvyšší úrovni?
Trénuju. (rozesměje se)
A trénuje jinak než například před deseti lety?
Snažím se trénovat zhruba stejně. Je dobré, že jsem s tím neměl nikdy problémy, i letos jsem toho odtrénoval celkem hodně. Sem tam si dám navíc, když cítím, že to tělo potřebuje. Nedělá mi problém jít do posilovny nebo na kolo a udělat něco pro sebe. Je to hodně o pocitu hráče. Někdo zase potřebuje víc regenerace a odpočinku. Je to o tom, jak se cítí.
Třeba Jaromír Jágr je známý tím, že trénuje po nocích. Vy máte nějakou podobnou specialitu?
Těžko se můžeme porovnávat. V noci by mi ve Znojmě totiž asi nikdo nerozsvítil světla. (směje se) Ale vážně, jsou nějaké věci, na které jsem zvyklý, ale nějaké extra speciality jako Jágr, který trénuje v noci, nemám. Jsem naopak rád, když jsem s někým na ledě, protože když jste sám, můžete s pukem třeba zkoušet střelbu na nějaké terče. Když je vás víc, dá se trénovat kombinace a podobně.
V předchozích sezonách jste upravoval jídelníček, víc si ohnul čepel. Letos chystáte nějakou novinku?
Ne, ne. (usměje se) Uvidíme, jak se rozběhne sezona a jak mi to půjde. Pokud to bude špatné, nějaký rituálek si vymyslím. S čepelí jsem spokojený, jídlo si upravuju podle potřeby, ale jinak to je vše.
Finálová repríza s posilouPikantní vstup do EBEL dnes zažijí znojemští hokejisté. V 17.00 (vysílá O2 Sport) v repríze jarního finále vyzvou Salcburk. „Je to superfavorit soutěže,“ říká útočník Peter Pucher. Orli na soka, který jim zatarasil cestu k titulu, vyrukují i s novou akvizicí. Ve středu Znojmo posílil Tomáš Plíhal. 33letý útočník, jenž nasbíral více než 90 startů v NHL a má i finský titul, naposledy působil v Třinci. Ve Znojmě podepsal roční kontrakt s výstupní klauzulí. |
Cítíte se po čtyřicítce víc rozlámaný?
Ani ne, je to o regeneraci a odpočinku. Třeba teď jsme měli těžké přípravné zápasy, hráli jsme Ligu mistrů, dlouhá cesta do Fribourgu, zápasy byly ve vysokém tempu. Celá příprava byla specifická, ale dalo se to zvládnout. Důležité je vědět, kdy si odpočinout a kdy trénovat, aby byl člověk na sezonu co nejlépe nachystaný a v pátek šel natěšený na zápas.
V EBEL se také hodně cestuje. Jak snášíte dlouhé hodiny v autobuse?
Máme výhodu, že jezdíme po dobrých cestách. V Rakousku jsou všude dálnice, žádné náročné terény, nemlátí to s vámi. Taky máme nový dobrý autobus, kluci si polehají do uličky, na sedadla. Samozřejmě že si člověk v autobuse extra neodpočine, ale místa máme dostatek.
Hodně zkušených hokejistů si v kabině libuje, že se ve společnosti mladších spoluhráčů necítí tak staře. Jak to máte vy?
Ano, sice je to zvláštní, ale když se pohybuji mezi mladými, nepřipadá mi, že mám tolik roků. Když mi to někdo připomene, snažím se na to nemyslet a chci se spíš mladým přizpůsobit. Kluků si moc vážím. Když potřebují poradit, pomůžu, nějaké zkušenosti mám. Potěší mě, když u nich vidím zájem, mám z toho dobrý pocit, že jim můžu něco předat a oni to využijí ve svůj prospěch.
Stalo se vám někdy, že jste nechápal, o čem se mladí v kabině baví?
Takhle. Chápu, o čem se baví, ale o tématech, která rozebírají, bych se nedokázal déle bavit. Mladší „chalani“ jsou trošku jinde, mají jiný pohled na život a na svět. I já jsem někde jinde. Ale vím, že když jsem byl mladý, témata jsem měl podobná a starší se na nás taky dívali jinak.
Brzy se může stát, že se v šatně potkáte s nejstarším synem Peterem. Jak se jemu hokejově vede?
Hraje za znojemskou juniorku v obraně. Také začínají sezonu, snaží se a maká. Jsem rád, že sportuje a je v kolektivu, uvidíme, jak se mu bude dařit dále. Má před sebou ještě rok nebo dva, snad se mu potom povede dostat do chlapského hokeje a zahrajeme si spolu.
Je to váš sen, co vás žene dopředu?
No, bylo by to krásné nejen pro mě, ale hlavně pro moji mámu. Ona je velký fanoušek hokeje. Měla dva syny, kteří ho hráli, a myslím, že v něm i něco dosáhli. Ale když by viděla hrát svého vnuka se synem, bylo by to pro ni nádherné. Vím, že by to neudělalo radost jenom mně a mámě, ale vlastně celé rodině. Nechci se ale o tom zatím moc bavit, je to ještě daleko. Záleží na synovi, jak se mu bude dařit, a na mně, jak dlouho budu hrát.
