Trenér Vladimír Vůjtek prohlásil, že u vás se o Rusku píše v dnešní době velmi málo a lidé mají o naší zemi jen mlhavé představy. Přesto jste se rozhodl přijmout angažmá v Jaroslavli. S jakými pocity jste sem přijel? A potvrdily se vaše obavy?
"U nás se o vaší zemi v poslední době skoro nepíše. A pokud ano, tak hlavně o negativních jevech. Články našich novinářů, že je v Rusku všechno špatné, jsou založeny na nedostatku spolehlivých informací. Ale já jsem měl štěstí, neboť mám kamaráda, jehož otec dvacet let pracoval v Rusku. Jel jsem tedy do vaší země bez obav. Ale jednou jsem se vylekal. Když nás autobus přivážel ke klubové základně a já viděl plot s ostnatým drátem. Připadalo mi to jako ve vězení (smích). Ale teď vidím, že lidi jsou tu dobří, ženy pěkné... Prošel jsem se po Jaroslavli a moc se mi líbila. Starobylé město je krásné. Jsou zde místa, kam se dá chodit na procházku, je tu hodně kostelů, prostě moc hezké. To však není jen kompliment. Vaše město patří ke klenotům Ruska a jezdí sem mnoho turistů. Sám jsem je viděl."
Jaký dojem na vás udělalo mužstvo Jaroslavle?
"S hráči jsem se seznámil už na tréninkovém táboře v Turecku. Všichni jsou velmi milí. S nikým jsem si sice ještě nevytvořil hodně blízký vztah, ale dobře vycházím prakticky s každým. Brzy jsem se tu začal cítit velmi dobře."
Říká se, že se kamarádíte hlavně s mladšími hráči.
"Je to tím, že v útoku se mnou hrají mladí kluci Krjukov a Tkačenko. Jsou to moji nejbližší spoluhráči a proto je chci dobře znát. To je pochopitelné."
A proč jste se vůbec rozhodl přijet do Ruska?
"Nejdříve jsem dostal nabídku z Kazaně, ale nějak jsme se nedohodli. V té chvíli jsem si říkal, že se nestane nic hrozného, když budu hrát třeba za jiný ruský klub. Proto jsem souhlasil, když přišla nabídka z Jaroslavle."
A proč právě do Ruska? Cožpak jste nemohl zůstat v české extralize nebo odejít někam do Skandinávie?
"Rusko mě moc lákalo, protože tu do té doby nikdo z českých hokejistů nehrál. Chtěl jsem se seznámit s hokejem i životem jiné země. A navíc jsem uměl rusky, a proto nehrozilo, že bych měl problémy s jazykovou bariérou."
Sehrála roli i skutečnost, že Jaroslavl angažovala vašeho krajana Vůjtka jako trenéra?
"Ano, ale ne rozhodující. Znám ho jako dobrého člověka i trenéra, kdysi jsem už pod ním hrával."
A on vás doporučil vedení klubu?
"Ano? Nevím... To slyším poprvé."
Řekněte nám něco o své kariéře.
"Začínal jsem s hokejem v mém rodném městěm Havířově a v sedmnácti letech jsem odešel do Vítkovic. Pak jsem se dostal do Trenčína. Když Havířov začal hrát nejvyšší soutěž, vrátil jsem se tam, protože jsem chtěl být blíže rodině..."
Povíte nám něco o ní?
"Moje žena se jmenuje Lada, jako ruské auto (smích)..."
U nás je to časté jméno a ten automobil vlastně nazvali podle něho.
"Vážně? To je zajímavé. To jsem nevěděl. Když jsem ženě řekl, že jsem dostal služební auto značky Lada, moc se smála."
Jste v týmu jeden z mála, kdo vlastní služební vůz a přitom jeden máte ještě doma.
"Ano, mám v Čechách své auto, je to Ford Focus."
Nebyl to velký skok, když jste z Fordu přešel na Ladu, navíc na ruských silnicích?
"Pro mě není důležitá značka auta. Hlavní je, aby jezdilo. Ale silnice jsou u vás opravdu hodně zajímavé a je nutné pořád sledovat její kvalitu."
Jak to myslíte?
"Cesty nejsou moc rovné a taky s řidiči je někdy problém. Každý si vykládá pravidla po svém (smích)."
Dobře, vraťme se k vaší rodině. Máte děti?
"Ano, dva kluky. Danielovi je pět let, Jonášovi teprve pět měsíců."
Jak to, že jste nechal ženu s tak malým dítětem samu doma?
"Žena přijede do Jaroslavle už v září. Teď nemá smysl sem rodinu přivážet, když skoro všechen čas trávím na klubové základně a mužstvo pořád hraje. Dokud nezačala liga, stejně bych nemohl být s rodinou moc dlouho. A doma jí se vším pomáhají rodiče."
Nenudíte se teď ve svém volném čase?
"Toho volna moc není. Když mám čas, procházím se po Jaroslavli a snažím se poznat město. To se mi moc líbí. Ano, země je to sice cizí, ale mně je zde fajn a lidé jsou vás dobří. Fakt je, že se mi stýský po rodině. Hodně jim telefonuji. Říká se mu tomu nostalgie."
Nezajdete aspoň večer na pivo s vaším krajanem Vůjtkem?
"Něco takové přeci mezi trenérem a hráčem není možné. Byl to z vaší jen žert, pokud to dobře chápu (smích)."
V Čechách jste určitě měl zvyky, kterých jste se tady musel zříci.
"Myslíte pivo? Ano, v Čechách jsme po tréninku a zápase jezdili domů a tady musíme být na základně. Bylo nám dovoleno dát si 45 minut po zápase dvě piva, mladí jedno. To je tady zakázané."
Jak byste srovnal české a ruské pivo?
"Jednou, když jsem měl volno, jsem místní pivo ochutnal. Bylo dobré, takové lehké."
Co vás ještě překvapilo v životě ruského hokejisty?
"Hráči mezi tréninky hodně spí, třeba i tři hodiny. Mně osobně stačí hodina, víc nemohu."
A co děláte, když nemůžete spát?
"Čtu si. Přivezl jsem si spoustu českých knížek a ještě se usilovně snažím číst ruské sportovní časopisy. Pokud je to delší článek, tak ho čtu třeba dvě hodiny. Také jsem si přivezl počítač, ale nemohu se připojit na internet, protože na základně nejsou volné telefonní linky. Dříve jsem si více mejloval s přáteli a prohlížel si české stránky."
A ruské?
"Z místních jich znám jen málo. Klubovou stránku a Jaroslavskij sport."
Čím se liší ruská kuchyně od české národní?
"Moc ne, i když ta naše je teď více evropská. Třeba boršč se u nás dělá už dávno. Také je u nás hodně jídel z čínské, italské a francouzské kuchyně. Zase tak moc česká jídla nejím, ale guláš miluji. Je to taková pikantní polévka s kousky hovězího. Stýská se mi po něm. Na základně mi říkali, ať si poručím, co chci jíst, ale nedokázal jsem jim vysvětlit, jak se dělá guláš. A oni sami recept neznají. Zato, když jsme se před sezonou připravovali na Slovensku, dost jsem si guláše užil (smích). Myslím, že až moje žena přijede do Jaroslavle, tak naše kuchaře naučí, jak se dělají knedlíky. Uvidíte, jak budou všem chutnat."
Vaří vaše žena dobře?
"Ano. Moje matka i babička mi připravovaly hlavně česká jídla, ovšem manželka je nedělá často. Jsou sice chutná, ale ne moc zdravá. Je v nich hodně mouky a tuku."
A co ruské nápoje?
"Na kvas jsem si zatím nezvykl. Zkoušel jsem ho, ale nějak mě to neoslovilo. Ostatní mi chutná."
Mluvíte dobře rusky, učil jste se ve škole?
"Ano, i když jsem ruštinu neměl moc rád. Věděli jsme, že celý svět se učí anglicky, a nás nutili mluvit rusky.Ale zvládal jsem ho v pohodě. Neznal jsem moc ruských slov a často jsem je zaměňoval českými a všichni říkali, že mluvím česky s ruským akcentem (smích). Moje učitelka ruštiny se mi však hodně věnovala. Teď jsem hodně rád, že jsem to nezapomněl."
V ruské lize se teď objevilo hodně cizinců, mezi nimi i dsot Čechů. Co může tato "nová krev" dát našemu hokeji?
"Tak Čechů tu zase tolik není... U nás hrálo také hodně cizinců, převážně z Ruska, a nic špatného to českému hokeji nepřineslo. Proč by to tady mělo být naopak? Když se potkávají dva styly, každý se obohatí. Je to tak?"
Byl jste se v Jaroslavli podívat na fotbalovém zápase. Jaké sporty vás ještě zajímají?
"Těch je! V létě hraji fotbal, tenis, squash a jezdím na windsurfingu, v zimě lyžuji."
Čtete sportovní noviny a časopisy?
"Nejen sportovní, ale na těch se především učím číst."
Myslel jsem u vás v Česku...
"Akorát to, co píšou o mně (smích). Můj tchán si vystřihuje všechny články, co o mně byly napsány, a pak mi to dává číst. Vždycky je dobré vědět, jestli mám toho novináři zabít nebo ne (smích)."
A když to napíše špatně?
"Tak už se s ním prostě nebavím."
