Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hokej ani život ve Francii není pro mě, zjistil šumperský Gewiese

Hokejisté Šumperku - ilustrační foto | foto: www.dracisumperk.cz

17 2017
Rok v týmu Scorpions Mylhúzy stačil. Odchovanec Šumperka Petr Gewiese teď chce pomoct Drakům zpátky do první hokejové ligy.

Petr Gewiese má za sebou zajímavou sezonu. Hokejové dobrodružství ve Francii zakončil postupem se Scorpions Mylhúzy do nejvyšší soutěže a ve čtyřiadvaceti letech se oženil na Mauriciu.

V novém ročníku by rád pomohl mateřskému Šumperku zpátky do první ligy. „Francie není pro mě. Hokejově ani na život,“ řekl obránce pro klubový web Draků.

Zkušenosti z první zahraniční štace ovšem nelituje. „Mám zážitky, jazykové znalosti. A taky zkoušku vztahu se současnou manželkou, která za mnou létala. Není na škodu zkusit život v jiné zemi.“

Ačkoli se mu ve Francii dařilo, na nové smlouvě se nedohodl. „Záleželo na různých okolnostech, třeba i na nabídce francouzského týmu. Navíc už v té době jsem měl snoubenku, která je teď mou manželkou. Takže kdybych chtěl zmizet z Česka na delší čas, musela by se stěhovat i ona. Nemluvě o větší finanční zátěži. A taky jsem nakonec zjistil, že Francie úplně není pro mě,“ neodolal šumperskému vábení domů.

Odpolední tréninky? Na prášky

Po hokejové stránce příliš růst nemohl. „Hokej ve Francii má svou kvalitu, ale s českým se to nedá srovnávat,“ říká. „Některé zápasy jejich druhé nejvyšší soutěže měly kvalitu naší první ligy, jiné byly o něco horší.“

Více jej zarazily odpolední tréninky, přestože nehrál v amatérském týmu. „Byl jsem z toho na prášky,“ připouští. „Od té doby, co hraji v mužské kategorii, většina tréninků probíhá dopoledne. Jenže Francouzi to tak nemají, chodili jsme na led až v odpoledních hodinách. Co se týče ligy samotné, jednalo se o druhou nejvyšší ve Francii, některé celky ji hrají na profesionální úrovni. Z našeho týmu nikdo souběžně s hokejem jiné povolání nevykonával.“

Náročné byly dlouhé přejezdy na zápasy. „Neustále jsme jezdili přes noc autobusem, i tisíc kilometrů, třeba patnáct hodin, což řadím k méně pozitivním zážitkům,“ povídá. „Ale líbilo se mi, že v jednom z měst leží stadion na pláži u moře. A nesmím zapomenout na týmový výsledek. Došli jsme až do finále, které se nám podařilo vyhrát. Mylhúzy postoupily do nejvyšší ligy.“

Francouzských spoluhráčů měl v týmu jen jedenáct, zbytek tvořily zahraniční posily. „Jedenáct Francouzů je u nich podle pravidel minimální přípustný počet hráčů francouzské národnosti na soupisce. Navíc jeden z gólmanů musí také pocházet z Francie.“ Atmosféru si na domácích zápasech pochvaloval.

„V Mylhúzách diváci chodili, velkou roli ale sehrál fakt, že město leží blízko hranic s Německem. Němci jsou blázni do fandění a fandí úplně všemu. V ostatních městech hokej lidi nebere. Ani mediální zájem není takový.“

Teď by rád pomohl Šumperku s postupem. „První liga do Šumperka patří.“ Měl by být lídrem Draků. „Vedení ode mě čeká, že nechám na ledě všechno, už jen proto, že tady hraji odmala. Taky mám v hokeji něco málo za sebou, uvidíme.“

Patřil do české mládežnické reprezentace a doufal, že prorazí víc. Třeba jako jeho tehdejší spoluhráči z národního týmu. „Například Tomáš Hertl, s tím jsem se potkal už v reprezentaci do šestnácti let. Potom i Tomáš Hyka, který nedávno zamířil do Las Vegas. Zajímavé zkušenosti, ale už to je spoustu let zpátky.“

Nejblíže k extralize měl v Třinci, kde byl na zkoušce. „Vše ztroskotalo na tabulkovém odstupném, tahle věc bohužel funguje jen u nás a na Slovensku. Buď za vás klub dá peníze, nebo nedá. Třinec je tenkrát neobětoval, takže jsem zůstal v Šumperku. Já za Oceláře absolvoval jen přípravná utkání, pak by mě už museli odkoupit.“

Jako šumperský srdcař ovšem nemá o motivaci nouzi. „V rámci druhé ligy jsem jinam nechtěl, to by nedávalo smysl, když se hraje i tady. První liga sice přicházela v úvahu, ale tím, jak ji uzavřeli, tak kluby hodně šetří. Další věc je, že s Draky cítím šanci na postup o soutěž výš, to mě hodně přesvědčilo.“

A francouzská zkouška vztahu dopadla na výbornou. „V plánu byla svatba v Česku, ale rozhodli jsme se udělat soukromou daleko odtud. Mauricius jsme vybrali pro dovolenou a spojili to se svatbou na pláži. Ostrov je malinký, exotický a Indický oceán je neskutečný. Paráda.“

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze