Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Končící Gřegořek: Jak jsem začal makat, záda mě trápila víc a víc

Petr Gřegořek | foto: Petr Lundák, MF DNES

26 2017
Má zlato z mistrovství světa. Pomohl Českým Budějovicím dostat se v roce 2005 do extraligy. Teď chtěl v prvoligovém Motoru restartovat kariéru. Ale bolest zad byla silnější. „Končím!“ řekl Petr Gřegořek.

Vroce 2015 ukončil kariéru. Ale nedalo mu to a letos se chtěl k hokeji vrátit. O restart se 39letý obránce Petr Gřegořek pokoušel ve svém oblíbeném klubu, v Českých Budějovicích. Dřel, upravil si jídelníček a poctivě dodržoval spánkový režim. Trenéři s ním byli hodně spokojení, odehrál dva přátelské zápasy a pak stejně musel skončit.

Stop mu tentokrát vystavila bolest zad. „Budu teď mít alespoň čas na své děti a koníčky, protože jsem to všechno kvůli hokeji upozadil. I tak to bylo parádní léto a všem bych chtěl v Motoru moc poděkovat,“ říká sympatický bývalý obránce.

Co budete dělat teď, když s hokejem to nevyšlo?
To je dobrá otázka. Také nevím, co mě čeká. Zatím jsem to opravdu neřešil. Abych řekl pravdu, tak jsem spíš počítal s tím, že budu dál za Motor hrát. Ale moje záda byla čím dál tím větší problém.

Opravdu to nešlo?
Asi bych nějak hrát mohl dál, ale to pro mě nemá smysl. Chtěl jsem odvádět týmu stoprocentní práci. I mně samotnému by bylo trapné, kdybych jeden týden hrál a druhý ne.

Petr Gřegořek (39 let)

Bývalý obránce Českých Budějovic, Liberce, Karlových Varů, Třince, Vítkovic a Sparty se narodil v Českém Těšíně, kde také s hokejem začínal. Celkem osm sezon, nejvíce v kariéře, odehrál za českobudějovický tým, kde se i před nadcházející sezonou pokoušel o restart kariéry. Bolest zad ale byla silnější. Kariéru tak oficiálně ukončil v roce 2015 v extraligovém týmu Bílých Tygrů Liberec. V roce 2005 pomáhal jihočeskému celku v baráži, aby se znovu dostal do nejvyšší české soutěže. A v roce 2010 slavil největší úspěch – v Německu získal s národním týmem zlato na mistrovství světa. Má dva syny, jednu dceru a nyní žije s přítelkyní v Milevsku.

Co se zády vlastně máte?
Ani pořádně nevím. Chodil jsem na různá vyšetření a na nic mi nepřišli. Pak už jsem vypadal spíš jako simulant, někde mi dokonce doktor řekl, ať se radši podívám do občanky, kolik je mi let, že už to lepší prý nebude. Jak jsem zase začal makat, tak mě trápila záda víc a víc. Téměř jsem nemohl vstát z postele, bolest mě limitovala i v normálním životě.

Dáte si teď čas na rozmyšlenou, anebo si začnete hned hledat novou práci?
Budu přemýšlet, co budu dělat. Zatím ani nemám nějakou představu, co by to mohlo být. Nechávám to proto plynout.

Říkal jste, že nevíte, co vás teď čeká. Lákala by vás práce trenéra?
Vždycky jsem se tomu bránil a říkal, že ne. Ale teď se nad tím zkusím zamyslet, co by to obnášelo. Až bude čas, tak si možná sednu a popovídám si s klukama z Motoru, co a jak.

Překvapilo vás něco na vašem restartu, když jste začal trénovat a odehrál dva přípravné zápasy?
Ani ne, i když byl začátek fakt těžký. Musel jsem si zase zvyknout na novou bolest. Před prvním zápasem jsem si říkal, že to kolem mě začne lítat, a nezačalo. Zahrát si po letech v Plzni bylo pro mě fakt skvělé.

Hráčskou kariéru jste tedy definitivně ukončil, nebo si někdy zahrajete jen tak pro radost?
Nejsem si jistý, že by mě to bavilo. Chtěl jsem ještě hrát na nějaké úrovni, kde o něco fakt jde a člověk má nad sebou tlak od trenéra. Když v hokejových zápasech nešlo o nic, tak mě to tolik nebavilo. Ale když jsem si šel zahrát fotbal, to jsem se dokázal pěkně vyhecovat. Je mi jasné, že mě teď zase začnou v Milevsku přemlouvat, ať k nim jdu. (směje se)

Zaznamenal jste reakce fanoušků Motoru, kteří vás podporovali? Věřili ve váš návrat do sestavy a teď je jim to líto, že jste skončil.
Co jsem to oznámil, tak jsem ani tady na jihu nebyl a internetová fóra jsem nikdy moc nečetl. Ale předtím jsem v Budějovicích potkával hodně známých lidí a každý se ptal, jak na tom jsem. Překvapilo mě, kolik lidí mi přálo, aby mi návrat vyšel. To bylo moc hezké, asi tu na mě lidi nezapomněli. I proto jsem si říkal, že se vrátím do hokeje.

Kvůli fanouškům?
Jasně. V Budějovicích teď lidé žijí hokejem, já jsem snad nezažil, aby přišly na přátelák tři tisíce lidí. To je šílené.

Lidé vás tu měli vždycky v oblibě.
To je pravda, s tím jsem problém neměl. Byly to parádní sezony, hlavně ze začátku, když jsme se vrátili do extraligy. Tři roky se hrálo play-off a Budějovice také žily hokejem.

Strávil jste v budějovickém klubu podstatnou část kariéry, přesně osm sezon. Dá se tedy o vás říci, že jste Jihočech?
Asi ano, dá. Také tady nějaký pátek žiju a cítím se v jižních Čechách jako doma. Samozřejmě mám pořád v Českém Těšíně řadu známých, za kterými se rád vracím. Kdyby tam vedla lepší cesta než dálnice D1, tak tam jezdím častěji.

Co vás nejvíce zaujalo na jihu Čech, že jste se rozhodl zůstat?
Prostředí, je tady nádherně. A také je odtud kousek do Alp, kde to miluju. Kdybych si mohl vybrat, kde budu bydlet, vyhrajou Alpy. Můžu tam jezdit na dovolenou pořád, v létě i v zimě. A za dvě hodinky jsem tam, z Moravy mi to trvá třeba hodin šest. I když Beskydy jsou také krásné, tak život v Ostravě či v Havířově je fakt tvrďárna.

Určitě budete vzpomínat na postup klubu do extraligy v roce 2005. Na co ještě?
To byla super sezona. Těch věcí je tam víc, ale já nejsem zrovna moc vzpomínkový typ. Určitě nezapomenu na dobrou partu, kterou jsme tu ze začátku měli, a musím říci, že letos má Motor v týmu také výborné kluky, opravdu.

Nebudu se plést, když řeknu, že vrcholem kariéry byl rok 2010, kdy jste si přivezl z Německa zlatou medaili a trofej mistrů světa.
Určitě ne. Pořádně jsme si to v Německu neuvědomovali, to přišlo až potom, co jsme přilétli do Prahy. Přivítání bylo úžasné, to bych přál každému hokejistovi. Také jsem si přál ještě něco podobného zažít na klubové úrovni, to by se mi nejspíš splnilo, kdybych byl u postupu Motoru do extraligy.

Vybavíte si nějaký výrazný moment z mistrovství v Německu?
Pořád si pamatuju, že jsem se bál, že vypadneme ze základní skupiny, budeme hrát o záchranu a já pak přijedu domu a budu muset všem tu ostudu vysvětlovat. Pak jakoby někdo zapnul film a jelo to samo.

V české extralize jste prošel několika týmy, jakou štaci řadíte nejvýš ve své kariéře?
V Budějovicích mě to bavilo nejvíce. Samozřejmě nemůžu vynechat Třinec, kde jsem byl ze začátku v super týmu a mohli jsme vyhrát titul, kdyby tehdy tolik nedominoval Vsetín. Ve Spartě to byly zase úplně jiné zážitky, je to český top tým, kde je pořád nad vámi tlak. Když jsme přijeli ven se Spartou, přišel plnej zimák, to se s Budějovicemi tolik nestávalo.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze