Za sebou má dva první tréninky v dresu Bílých Tygrů a herní premiéru zažije v pátek v Pardubicích (18.00).
Jaký byl hlavní motiv vašeho příchodu do Liberce?
Přišel jsem proto, že mi Liberec nabídl seriózní podmínky i na příští rok. Ve Spartě mi končila smlouva a do toho přišla nabídka od Bílých Tygrů. Tak jsem popřemýšlel a rozhodl se, že do toho půjdu.
Hrálo roli i to, že v Liberci dostanete příležitost zahrát si víc?
Ano, to byl kromě té delší smlouvy další faktor, proč jsem zvolil Liberec. Bylo to tak padesát na padesát. Na Spartě jsem se letos nedostával do hry tolik, co jsem byl zvyklý. Hlavně v přesilovkách, které jsem dřív hrával pravidelně, ale ve Spartě to nešlo. Kluci to zkraje sezony dobře nastartovali, dařilo se jim a trenér Jandač to nechtěl měnit.
Hledal jste si kvůli nedostatečné vytíženosti nové angažmá, nebo si vás Liberec sám vyhlédl?
Liberec přišel už snad v říjnu, jestli bych jim na měsíc nepomohl. Já byl tehdy po zranění ramene a čekal jsem čtyři zápasy, až se dostanu do sestavy. Liberečtí viděli, že nehraju, a tak mi udělali nabídku. Já řekl, že bych rád dohrál sezonu ve Spartě, protože je tam velká pravděpodobnost úspěchu. Pak jsme se ale začali bavit o delší smlouvě a já kývl. Nakonec se čekalo jen na to, až si Sparta za mě najde náhradu.
Měl jste nabídky i od jiných klubů?
Ne. Kromě Liberce jsem se s nikým jiným se nebavil.
Na Spartě jste prožil jen asi rok. Nesliboval jste si od toho angažmá víc?
Tak bych to neřekl. Šel jsem tam loni z Varů, když byla Sparta poslední v tabulce. Byl to krok do nejistoty – do velkého klubu ve velkých problémech. Ale v pohodě jsme se z nich dostali a pak trochu nešťastně vypadli v prvním kole play-off. V létě Sparta posílila s tím, že nic jiného než titul ji nezajímá. Takže byl nabitý kádr. Ale nemůžu si stěžovat, všechno fungovalo výborně.
Vy už jste v Liberci před jedenácti lety chvilku působil. Vzpomenete si na to ještě?
Určitě. Vím, že tehdy tady trénoval Pepa Jandač. Liberec postoupil do extraligy, bylo to něco nového a panovalo tu velké nadšení. Hrálo se ještě ve staré hale. Teď je to jiné, zázemí se zlepšilo, ale i tenkrát to bylo fajn.
Potkal jste v liberecké kabině nějaké bývalé spoluhráče?
S Hunkesem jsem se setkal v Třinci, s Čakajíkem a Víškem v Liberci. Hrál jsem i s Čuttou. S Vampolou jsem hrál v reprezentaci. Ale já se znám dobře v podstatě se všemi, vždyť se na ledě potkáváme minimálně čtyřikrát za sezonu.
Co říkáte postavení Liberce v tabulce?
Podle toho, co jsem zažil jako hráč Sparty, to vůbec neodpovídá síle týmu. Proti nám hráli letos dvakrát výborný hokej. Pokud vím, ztratili hodně dobře rozehraných zápasů. Kdyby se to nestalo, patřilo by jim teď páté nebo šesté místo v extralize. To by jejich hře odpovídalo víc.
Řeklo vám vedení Liberce, co si od vás slibuje?
Teď jdu právě za trenérem a budeme si o tom povídat.
Předpokládám, že chcete pomoct Liberci do desátého místa.
Samozřejmě, to je stoprocentní. Ani šestka není nereálná. Museli bychom ale chytit nějakou šňůru vítězných zápasů. Každopádně se chceme vyhnout play-out.
Ale Liberec zatím letos dokázal vyhrát nanejvýš třikrát v řadě.
Když vyhrajete třikrát a pak jednou prohrajete, tak je to dobré. Ale zápasů do konce základní části už moc nezbývá a my si nemůžeme dovolit víckrát prohrát.
Cítil jste na prvních trénincích, že jste přišel do týmu, který bojuje ve spodní části tabulky?
Zatím ne. Samozřejmě pokud nedejbože prohrajeme, budu to asi vnímat jinak. Já ale věřím, že se dostaneme na nějakou úspěšnou vlnu, postoupíme minimálně do desítky a bude to příjemnější. A potom v play-off kdoví, co se stane.
