První zahraniční štace by pro něho měla být tím jednodušší, že se nemusel vzdát letité spolupráce v jednom útoku s křídelníkem Janem Kolářem; hokejová "dvojčata" do klubu z Tatarstánu přestoupila spolu.
"Těším se na změnu, jsem rád, že se zase někam posunu a zkusím si něco nového," říkal Koukal v dubnu po vítězném finále proti brněnské Kometě. To ještě netušil, že dostane Cenu Václava Paciny pro nejužitečnějšího hráče play-off. A že si mezičas od konce nejvyšší české soutěže do odletu směr Rusko kromě dovolené zpestří dalším úspěšným účinkováním v národním týmu na mistrovství světa ve Švédsku a Finsku.
Jel na ně původně jako náhradník, na rozdíl od loňského šampionátu v Bratislavě se ale jeho pozice změnila k lepšímu už od čtvrtého zápasu ve skupině proti Lotyšsku. Nejvíce se mu dařilo při výhře 8:1 proti Německu, kdy zaznamenal dva góly. Trenér národního týmu Alois Hadamczik tehdy spojil někdejší spoluhráče z Pardubic Koukala, Průchu a Hemského a celý útok zářil.
"Hrálo se mi s nimi výborně, jsou to oba skvělí hokejisté. Hemák se tím hodně baví," líčil Koukal. Závěr turnaje odehrál čiperný forvard s veteránem Nedvědem. Ve čtvrtfinále proti domácím Švédům mohl zvýšit na 4:1 a zajistit Čechům klid, puk však došťoural za čáru z lapačky brankáře Fastha a rozhodčí rozpažil. Z duelu se nakonec stalo drama, jež rozhodl až v poslední minutě základní hrací doby Michálek.
Koukala a spol. tak zastavili až následně v semifinále Slováci. Ale jen na cestě do finále; v utkání o třetí místo získali Češi proti Finsku bronz.
"Kdybychom zvládli i zápas se Slováky jako proti Švédům, měli bychom stříbro, nebo zlato," přemítal Koukal po návratu domů. Nic to ale neměnilo na faktu, že medaili má. Včetně těch v extralize s Pardubicemi byla už pátá za poslední tři roky.
