Ve čtvrtém čtvrtfinále s brněnskou Kometou byl dominantní postavou, návrat Zlína do série (2:2) řídil dvěma asistencemi, k tomu vymyslel další gólovou akci, mnohokrát udržel puk v pásmu, odmakal oslabení, řídil přesilovky...
Byl všude. Chytrý. Platný. Famózní.
„Každý den i zápas jsou jiné. To tak někdy je, že se ráno probudíte a máte těžké nohy. Můžete dělat, co chcete, a nerozjedete je. Jindy to jde a je to super,“ říkal útočník, jenž mezi dospělými ve Zlíně působí s krátkou přestávkou už 20 let.
Koncem února překonal historický zápis Richarda Krále a s 904 body se stal rekordmanem extraligy, v počtu odehraných duelů (1153) je druhý za svým současným brněnským soupeřem Františkem Ptáčkem (1196). A s obdivuhodnou šňůrou 594 zápasů bez pauzy je také českým železným mužem.
Přitom není řeč o žádném excelentním bruslaři ani důrazném bourákovi, definice moderního hokejisty s tahem na branku na něj neplatí. Mimo Zlín se nikdy výrazněji neprosadil.
V jeho revíru ho však podobně jako pohádkovou Chytrou kmotru lišku nikdo nepřelstí. A přehledem spojeným s herní inteligencí se mu v lize nikdo nevyrovná.
Tahle sezona přitom nezačala vůbec dobře. V krátké letní přestávce po zisku titulu se Leška podrobil artroskopii kolene, na podzim moc nebodoval, kouč Rostislav Vlach ho přeřadil do třetí formace a každou chvíli k němu postavil jiné křídlo.
„Dvakrát za sebou jsme hráli finále, málo odpočinku, do toho chirurgický zákrok. Bylo to náročné,“ vzpomínal zkušený centr na pomalý rozjezd.
„Když jsme byli dlouho na dně ligy, říkal jsem si, že to bude moje poslední sezona. Teď, když se to zlomilo, zase mám chuť hrát,“ uvedl v únoru poté, co se Zlín nadechl k parádní jízdě, vedoucí z posledního místa do nynějšího čtvrtfinále.
„Zatím bych nic nehodnotil. Je to play-off, užívám si to. Zápasy jsou celkem v klidu, ani to není moc vyhrocené,“ popisoval po pondělním duelu s Brnem, ve kterém se přitom na ledě občas dost jiskřilo.
U takových momentů Lešku rozhodně nečekejte. Kdysi míval nálepku provokatéra i simulanta, ale to už dnes neplatí. Zkušený lišák si na prahu čtyřicítky užívá hokej jako nikdy dřív, vyhrocené situace řeší s přívětivým úsměvem a hraje s klidem, který jen tak něco neprolomí. Jako kdyby nešlo o český titul, ale o večerní zápas amatérů v rekreační soutěži.
Zatímco Petr Čajánek je srdcem hokejového Zlína, Leška je jeho mozkem. A ten se ve známém prostředí stadionu Luďka Čajky opotřebovává pomalu. Ztracenou touhu hrát zase našel a kvalitu má pořád. Proto je dost možné, že bude svými neotřelými kousky bavit diváky ještě tak dlouho, až dotáhne bodový účet k magické tisícovce.
„Nechávám tomu otevřený průběh. Ale šance a chuť tu je.“
